Měníme se. Neustále se my, lidé, měníme. Z většího hlediska je to evoluce, musí k tomu dojít. Z hlediska naší hlavy to je též správně. Nemůžeme mít stále ty jisté názory, jaké jsme měli před 10 lety a nebo které budeme mít za dalších 10 let. Jenže se nemění jen názory ale i psychika.
K myšlence, ke které se chci dostat.
Je to tu zas. Která z těchto možností je správně?
Deprese, kterou si lidé nepřipouští. A nebo deprese, kterou si lidé připouští až moc?
Chodím městem bez očí,
pouze se slepým pohledem.
Den za dnem se tu jen točí,
avšak všechno končí polednem.
Vidím ty bytosti chodit v iluzi,
nechtějí si připustit moc nad nimi.
Proto pokračují v té jisté chůzi,
rozum zničen od té jisté špíny.
Najednou všechno dává smysl,
už vím, proč lidé berou drogy.
Jedině tak mají volnou mysl,
a mohou vnímat vlastní kroky.
Nakonec špatnosti byli dobré,
jen korporace je změnili.
Proč i za to nevymáhat drobné,
které ostatní za duši směnili.
ČTEŠ
Bláznův Deník
PoesiaV dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláš...
