Neytirix~ I.

Řev~

Tirix

Nechtěl jsem se prozradit. Vlastně jsem se to nepohnul já, ale nějaká drzá liška, co si šla prohlédnout okolí.
Ale hlídka to zmerčila a ihned se na nás zaměřili. Věděl jsem, co bude následovat a nelíbilo se mi to.

Neyla

Zaskučela jsem.
Draci se nejdříve zadívali do křoví, pak na mně.
,,Kdo tam je?" Zavrčeli na mně a udělali krok vpřed.
,,J-já nevím," zakoktala jsem se strachem.
,,Nelži!"
Jeden z hlídačů se napřáhl s tím, že mi asi usekne hlavu. Drápy se zaleskly ve svitu slunce a já se připravila na nejhorší.
Vtom se ale lesem ozval zuřivý řev. Já i oba draci jsme se lekli a draci zavrčeli.
Z lesa vyskočil Tirix. Nemohl lítat, bez ocasu nemohl koordinovat let a neměl stabilitu. Proto se k nim rozeběhl a vrhl se na ně.
Jeho tesáky se ponořily do krku prvního z draků. Ostré tesáky prošly brněním jako papírem, krev se rozstříkla všude kolem a drak se sesul mrtvý k zemi. Jeho tělo s sebou ještě párkrát škublo, a pak ztuhnul.
To už ale Torix bojoval s druhým, který na něj byl připravený. Zelený drak asi ovládal zemi, protože ta se pod Tirixem rozevírala, boulila a vyrážely z ní ostny velké jako já.
On se jim bravůrně vyhýbal i přes neschopnost létat. Pokusil se draka kousnout, poškrábat nebo přimáčknout k zemi, ale nedařilo se.
Až mně pak něco napadlo.
Vzala jsem kámen, poházela si s ním v ruce a pak - zrovna když se zelený drak na chvilku zastavil, aby vyvolal další salvu ostnů - jsem po něm ten kámen s přesností lovícího geparda hodila.
Kámen zasáhl jeho oko. Drak zaryčel, naprosto zapomněl na Tirixe a zabodl se pohledem do mně.
Pak jsem náhle ucítila, jak se země pode mnou otevřela.
,,Neylo!"
Ucítila jsem šupinatou tlapu s drápy, jak mně chytila. Koukla jsem na Tirixe, jak zrychleně dýchá.
,,Využij šance, honem!" Vyjekla jsem, chytila se okraje jámy a Tirix kývl.
Pak jsem uslyšela řev, země se zachvěla a pak něco těžkýho žuchlo na zem.
Pod nohama jsem našla oporu, ulevilo se jak mně, tak mým rukám. Vykoukla jsem zpod okraje a uviděla Tirixe jako kluka, jak ke mně belhá. Z hlavy, krku, paže a stehna mu tekla krev, ale šklebil se.
,,Tak pojď," hekl a vytáhl mně.
,,Díky," zamumlala jsem.
,,Neděkuj, kdyby jsi po něm nehodila ten kámen, asi bych skončil nabodnutý. To já bych měl poděkovat tobě."
Ale když jsem otevřela ústa, abych mu odpověděla, protočily se mu oči a on bezvládně klesl k zemi.
,,Tirixi!"