Neytirix~ I.

Nea~

Tirix

,,Proč?!" Obořil jsem se na královnu dopáleně.
Spaloval mně vztek, drak ve mně se probouzel.
,,Je nebezpečná. Možná jsi v ní zahnal první známky šílenství, to ale neznamená, že zcela zmizelo."
Sklopil jsem pohled na bezvládné dračí tělo v okovech.
,,Co myslíte, že se stane, až se probere tady? Že bude v pohodě?" Syčel jsem.
,,No...to asi ne, ale nechci riskovat bezpečí ssvého lidu."
,,Tak ji svěřte pod můj dohled. Vím, že mně ještě neznáte, ale i já si s ní potřebuji pořádně promluvit, a to nepůjde, když se z ní stane bestie. Je to risk, dostat se do takovéhlo stavu. Mnohými draky byl tenhle stav vyvolávám naschvál, aby získali sílu našich předků, ale ne každý se dostal zpět. Neyla má obzvláště silnou vůli pro to zůstat sama sebou, ale také se nechává velmi rychle strhnout negativními emocemi..."
,,Mnohé z tohohle světa je pro ní jistě nové. Drakem není dlouho, nemám-li pravdu?" Optala se mě jemně královna a já se nad tím pozastavil.
,,To je pravda...ale v novém těle se chovala tak...přirozeně, že jsem na to zapomněl..."
,,Dám vám zde na chvilku přístřeší. Váš přítel Shin vsadil vlastní život na to, že pokud zde něco vyvedete či někoho zraníte, zabijeme vás."
Zbledl jsem, ale přikývl. Chápal jsem to.
,,Propustíte jí tedy, prosím?"
Královna nesouhlasně zavrčela, ale kývla.
,,Ta představa se mi nelíbí, ale co se dá dělat. Avšak jí zůstanou okovy na krku, jsou magické a tak trochu by jí měly uklidnit, když se zase začne...vztekat."

Neyla

Ta ruka, to hřejivé teplo lásky...bylo mi tady krásně, ale cítila jsem, jak mně něco strká stále výš a výš nad hlaidnu, až jsem procitla.
Ihned mně obklopily zvuky, pachy a vjemy.
Pomalu jsem otevřela oči a sykla.
Dovnitř pronikaly sluneční paprsky a čerstvý vzduch. Závěsy jemně povlávaly ve vánku a kulatá místnost vypadala jak kdybych byla mrtvá a tohle bylo nebe.
Opatrně jsem se posadila a opřela se o zeď. Na stolku byl ještě horký čaj a snídaně. Na to se samozřejmě ozval můj hladový žaludek a tak jsem se ještě jednou rozhlédla a pak se na to vrhla.
Kousla jsem si do jemného pečiva, který se podobal chlebu, namazaným marmeládou, když se náhle z podvědomí vynořila vzpomínka a na jazyku mně zaštípala pachuť dračí krve.
Zakuckala jsem se, mé nitro vztekle zavrčelo.
Náhle jsem dostala ránu a vyjekla.
Pohlédla jsem dolů na svůj krk a spatřila těžký kovaný kruh, ze kterého jsem ihned vycítila magii. Ještě teď mně to bolelo.
,,Co to sakra je...?" Sáhla jsem na to zmateně.
Pokusila jsem to sundat, ale nedokázala jsem to přetáhnout přes hlavu, ani najít nějaké zapínaní.
Vztekle jsem na to zavrčela a znovu jsem dostala ránu.
,,Šmejde," zavrčela jsem naposledy, než se dveře otevřely a dovnitř vešel Tirix.
Moje prvotní rekace bylo ho zabít.
A asi bych to možná i zkusila, ale dostala jsem další - tentokrát mnohem silnější - ránu a zafuněla.
,,Co tady děláš," pokusila jsem se říct klidně.
Tirix sklopil pohled.
,,No, tohle je teď náš pokoj. Dohodl jsem se s královnou, že tě od teď budu mít na starosti, takže jsi neskončila v kobkách, kam by tě normálně uvrhla."
,,Jestli ode mně očekáváš poděkování, tak to se šeredně mýlíš," otočila jsem hlavu stranou a Tirix si povzdechl.
Posadil se opatrně na okraj postele a podíval se na spoušť, co zbyla po snídani.
,,Chtěl bych si s tebou promluvit."
,,Není o čem." řekla jsem naoko klidně.
Obojek mírně zajiskřil, ale neudeřil.
,,Neylo, prosím, vyslechni mn-"
,,Ne!" Oboek udeřil, ale já ho ignorovala, ,,Ty poslouchej mně. Je mi jedno, co kde s kterou děláš, nejdřív to byla ta lovkyně, která nás posléze málem zabila a teď tahle...bůh ví co to je. Mně je jedno, co s kým děláš, jsi mi ukradenej!" Štěkala jsem.
,,Podle tvého chování asi ne tak moc, jak by sis přála," zamumlal a já zaskřípala zuby.
,,Jestli ses přišel omluvit, tak to děláš naprosto dokonale! Ale já o to stejně nestojím."
Náhle jsme řekli oba naprosto rozdílné věci.
,,Miluju tě,"
,,Nenávidím tě."
Chvilku jsme na sebe civěli, já ho probodávala pohledem, on se snažil zakrýt bolest.
,,Kdybys mně miloval," zkusila jsem říct skrz bolest, ,,tak bys nelítal za každou druhou, co kolem tebe mávne sukní.." Zachraptěla jsem a odvrátila hlavu, aby neviděl slzy, co se mi draly do očí, ,,Milovala jsem tě. Riskovala za tebe život, ale vždycky jsem z toho vyšla na prázdno, ale nic jsem ani nechtěla. Jen, aby moje pocity byly opětovány. Teď už je ale pozdě. Už jsi moje srdce zničil dost a já v tomhle nechci pokračovat."
Chvíli bylo hrobové ticho.
,,Tak o tebe budu bojovat. Udělal jsem chybu a je mi to šíleně líto, dal bych cokoliv, abych to mohl napravit. Nechci tě ztratit," zašeptal tiše Tirix.
,,Ale jak ti mám věřit?!" Zaječela jsem na něj, všechno moje sebeovládání bylo pryč. Obojek do mně posílal blesky a já už měla seškvařenou kůži na krku, ale nával vzteku a nenávisti to zadupával do země.
,,Neylo, uklidni se, prosím!" Vykřikl Tirix.
Uchechtla jsem se, ruka se mi změnila na dračí a ta obojek rozštípla jako nic.
,,Proč bych měla..." Zavrčela jsem nelidským hlasem.
Já byla utlačována do pozadí, nechápala jsem, co se děje. Jako by mně někdo ovládal...

Tirix

Viděl jsem, jak její oči pableskují mezi její jemně modrou a dravou zlatou.
Náhle, jako by Neyla souboj prohrála a přede mnou seděla bestie, ale ne v dračí podobě, nýbrž jako dívka. Dívala se na mně jako na kořist, odhadovala mě, měřila, hledala slabiny.
Nakonec se uchechtla a opřela se o dlaň.
,,Jsi hroznej hlupák, víš to?" Zavrněla.
,,Kdo jsi?" Řekl jsem opatrně.
,,Neyly druhé já, bestie, kterou jsi probudil. Raději si ale přezdívám Nea," zazubila se na mně a já spatřil řadu tesáků.
,,Co jsi zač...?" Nechápal jsem to.
Nikdy jsem u žádného z draků neviděl, že by jeho bestie v něm měla vlastní mysl. Bylo to zvláštní a zatraceně nebezpečné.
Nea se zasmála.
,,Teď mi řekni, co přesně se stalo. Možná tím svou drahou Neylu ještě zachráníš."

Tak jo, další kapča tady :D objevila se zde nová postava...nebo druhé já Neyly, záleží, jak to vezmete :D teď už jen - kdo to sakra je a jak se sakra dostala do Neyly? :D
Leave comment or vote babe :D
*HorrorMichelle*