Neytirix~ I.

The Silver Dragon~

Tirix

Hlasitě jsem si povzdechl.
Prostě to nemělo smysl, být takhle oddělení. Necítil jsem náhle žádný smysl v tom utíkat před ní, a navíc mně to ani nebavilo.
Každým dnem jsem nad ní přemýšlel, nemohu však říct, že jen v dobrém.
Stál jsem u ústí své jeskyně a sledoval místní bandu mladých draků, jak se prohánějí a navzájem zkouší svou rychlost a hbitost mezi horami.
Jeden ke mně přiletěl. Byl už skoro stejně vysoký jako já, odstíny modré se mu odrážely na šupinách, jako bych se díval na moře.
Nebo do jejích starých očí.
,,Hej, nechceš se taky proletět?" Optal se mně, jako bych byl jedním z nich.
Chvilku jsem sledoval tu dovádějící bandu a promítal si svůj vlastní život, který nevěděl, co je to zábava.
,,Jasně," zazubil jsem se a vyskočil z ústí.
Vrhl jsem se střemhlav temnotě pode mnou a slyšel nadšené zavýsknutí draků. Prudce jsem roztáhl křídla, když jsem začal vidět vrcholky stromů a udělal skvělou vývrtku. Vzlétl jsem zase vysoko, ladně se vyhnul smaragdovému drakovi a zasmál se.
Vystoupal jsem vysoko, skoro až k oblakům. Cítil jsem se volný, pán svého života, starosti jako by zůstaly v té zpropadené jeskyni.
Létal jsem a dováděl, dával si s nimi závody a prosmýkal se nejužšími chodbičkami a škvírami mezi skalami.

Večer jsem vyčerpaně ležel v jeskyni a sledoval tu hvězdnatou oblohu. Měl jsem divný pocit, že i ona sleduje mně.
Jako bych viděl její oči, každou noc je měl před očima i když tady není.
Náhle oblohu zahalil stín a já začal rychle couvat.
V ústí jeskyně přistála dračice.
Poznal jsem to hlavně kvůli jejímu vzrůstu, dračice byly vždy o hodně menší, to ale neznamená, že špatně bojovaly nebo neměly sílu.
,,Ahoj," řekla napůl vesele, napůl nervózně.
,,Ahoj, copak potřebuješ?" Snažil jsem se být milý i přes nenadálé vyrušení z mého dumání.
,,Já jen, chtěla jsem tě trochu poznat, protože jsi tu krátce a nikdo nezná tvé jméno. Ale dneska jsi byl fakt hustý," zaradovala se a vstoupila do jeskyně.
Pozvedl jsem obočí nad jejím vyjadřováním. Ve tmě jsem dokázal rozeznat jen barvu klidných stříbřitých očí, které zářily, jinak její tělo bylo zahaleno ve tmě.
,,Děkuji," řekl jsem tak trochu opatrně.
,,Uvolni se, nemusíš se tady nikoho bát. Jsme prostě svévolná banda nezodpovídající se za nikoho a nikomu." Zazubila se na mně a já si trochu oddechl.
,,Jo, to jsem si již stačil všimnout," zabručel jsem hlubokým hlasem.
,,Takže, jak se jmenuješ?" Řekla a já si domyslel, že se usmívá.
,,To ti nemohu říct," zabručel jsem opatrně.
,,Tak jak ti aspoň mohu říkat?" Naléhala a já si dramaticky povzdechl.
,,Nevím, máš nějaký nápad?"
,,Co třeba Šíp? Byl jsi fakt dost rychlý a přesný, všechno jsi dělal ladně a elegantně."
,,Zní pěkně," zamručel jsem a ona náhle přišla ještě blíž, až jsem cítil její dech slyšel tlukot jejího mocného srdce.
Znervózněl jsem a mimoděk se trochu odtáhl, ale to jí nezajímalo. Přiblížila se ještě více, její oči žhnoucí ještě více než předtím.
,,Proč se tak odtahuješ? Jsem ti nemilá? Nelíbím se ti snad?"
,,Ani nevím, jak vypadáš," zabručel jsem trochu nevrle, bylo mi proti srsti, když někdo dělal něco, co se mi nelíbilo a i přes mé signály v tom pokračoval.
,,Tak to tu trochu rozpálíme," zašeptala a pak se zasmála a náhle ustoupila.
Seděl jsem tam, ztuhlý, šokovaný a zkoprnělý.
,,C-co?"
Zasmála se a já uslyšel, jak na zem spadlo dřevo.
,,Neovládám oheň, mohl bys ho prosím zapálit ty?"
Zamručel jsem a plivl na hromádku dřeva plamen, který se ihned rozhořel jasným světlem, a já před sebou spatřil něco, co jsem ještě nikdo v životě neviděl.
Brada mi spadla až na zem.
,,To si děláš prdel,"

Neyla

Poletovala jsem kolem těla a již mně to mírně znepokojovalo. Od doby, co jsem vypila tu zvláštní věc už uběhly tři dny a já se stále nehla a neprobudila. Shin sem každý den chodil, kontroloval mně a mračil se.
Asi se tu něco slušně posralo.
Nea mně objala kolem ramen a zazubila se na mně.
,,Neboj se, to dáme. Já ti věřím."
,,Uh, docela optimistická najednou, nemyslíš?" Řekla jsem trochu zmateně.
Zamračila se na mně.
,,To ne, ale nebudu přece zahořklá, když mé tělo obsadila nějaká potulná bohyně a já se musím vydávat za tvou černou podstatu draka."
,,Hele, sorry, ale fakt jsem nečekala, že převezmeš nadvládu a tak jsem rychle něco vymyslela." Řekla jsem trochu dopáleně.
Bezmocně zavrtěla hlavou.
,,Teď už jetl stejně jedno, tvůj milovaný zná pravdu a pravděpodobně se už nikdy neukáže, protože na to nemá koule, princátko," prskla.
,,A zase jsi zpátky ta známá Nea,"
,,Děkuji pěkně," mračila se.
Pak si založila ruce na hrudi a už jsme mlčely.

Tirix

,,Ty-ty...Co jsi zač?" Řekl jsem užasle.
Přede mnou byl a nebyl drak. Měla šupiny jako my, čelisti jako my, ale stavbu těla měla jako had s nohama. Měla strašně dlouhé tělo, mohl jsem ho odhadnout na takových šest metrů masa, svalů a kůže minimálně. Její šupiny odrážely různé barvy šedi - od střibřité po skoro černou. Na hřbetě se jí táhla velká bílá pera sežazená za sebou.
Posmutněle se usmála a já skoro zalitoval téhle hrubé otázce.
,,Hadovití draci, bezkřídlí, zavrhlí...jakkoliv chceš. Jsem asi poslendí svého druhu, protože jsme drak, který létá díky magii, kterou čerpám z hvězd, takže létám jen v noci. Proto jsi mně ani nemohl dneska vidět, žiju v noci a to z tisíce důvodů."
Pozoroval jsem ji, prohlížel si stavbu jejího těla. Pak jsem unaveně zamrkal.
,,Proč zrovna já? Jak můžeš vědět, že mi můžeš věřit?"
Trochu pohrdavě se usmála, pak ale pokrčila rameny.
,,Nevím, nějak to z tebe prostě...cítím."
Lehl jsem si, byl jsem náhle neskutečně vyčerpaný.
,,Asi je toho na tebe moc, omlouvám se," řekla trochu posmutněle a já hned zavrtěl hlavou.
,,Ne, omlouvám se, ...počkej, jak se jmenuješ ty?" Zarazil jsem se náhle a ona se zářivě zazubila.
,,Silver, jednoduše Silver." Řekla vesele.
Nevěřícně a s úsměvem jsem zavrtěl hlavou.
,,Na nic lepšího jsi nepřišla?" Zasmál jsem se.
V jejích očích se zablýsklo štěstí.
,,Ne, ale dokonale mně to vystihuje," zazubila se a já přikývl.
,,Tak to máš neuvěřitelnou pravdu."

Povídali jsme si dlouho do noci. Vypadalo to, že Silver moc netráví čas s ostatními a hodně se mnou mluvila o její minulosti, nezacházela ale moc hluboko, ale i tak jsme se pobavili. Já jí vyprávěl o bezpečných věcech z mého života, ale cítil jsem, že bych jí měl říct pravdu, když se mi ona takhle zjevila.
Zareagovala na to až překvapivě klidně, pak jsem zjsitil, že to tady ví každý, jelikož jsem jediný zlatý drak v hodně širokém okolí. Až teď jsem pochopil hodnotu téhle společnosti.
Ráno jsem se probudil se Silver spící v rohu jeskyně a sluncem svítícím skoro dovnitř.
Přešel jsem k ústí a povzdechl si.
,,Vyřeším to s ní a pak se vrátím." Zabručel jsem.
,,S kým?" Ozval se sladký hlas za mnou a já se překvapeně otočil.
Za mnou stála Silver v celé své kráse, a že byla opravdu krásná. Její šupiny byly jako stříbřité mince a malé měsíce.
Povzdechl jsem si.
,,Jedna má spolucestovatelka. Je to hodně komplikované to vysvětlit, ale dalo by se říct, že mi celou dobu tajila něco moc důležitého a já se přes to nedokážu přenést."
,,Asi měla své důvody," řekla s jemným úsměvem.
Pokrčil jsem rameny a povzdechl si.
,,Abych řekl pravdu, nevím. Ani nevím, jestli tl všechno nebyla jenom jedna velká lež..."
,,Prostě si s ní promluv, ujasněte si to. Jde vidět, že ti na ní hodně záleží a bude tě to zmrát do té doby, než si to s ní vyřídíš. A víš, že tady vždycky najdeš přáteld." Řekla a usmála se na mně.
Jenže se mi zdálo, že to byl nucený, bolestný úsměv. Jako bych jí tím ranil.
,,Vrátím se," řekl jsem pevným hlasem a pak vzlétl k oblakům s jasným cílem - najít Neylu.

Wohoo, to jsem to semlela! 😂 musím říct, že tohle jsem nečekala ani od sebe 😶 doufám, že se líbí! 😂❤️
*HorrorMichelle* 👻