Neytirix~ I.

Crystal Cave~

Neyla

Magie mně zase drtila. Celou noc jsem měla různé noční můry, které jsem musela překonat, ale ke konci, kdy jsem už i překonala svou největší noční můru - mou vzpomínku - jsme se náhle octly na překrásných pastvinách. V dálce se tyčily mohutné hory a rozděloval je vodopád, který se poté tříštil o kamení dole a vtékal do jezera, na které se poté napojovala řeka.
Magie seděla vedle mně, teď už vypadala vcelku normálně - bledě modré vlasy měla svázané do ohonu, jemné světle modré šaty jí vlály ve větru a jasné modré oči se zabodávaly do těch mých.
,,Tak, splnila jsi všechny mé zkoušky a přípravy. Jsme si jista, že měn využiješ pouze s dobrými úmysly. Jak mně můžeš používat tě naučí kluci, mají se mnou již staleté zkušenosti."
Náhle mně objala a já se usmála.
,,Děkuji."
,,Já ti taky děkuji, že jsem našla někoho s tak čistým srdcem, jako jsi ty." řekla Magie a pohladila mě po vlasech, jako máma.
Dech se mi zadrhnul, ale pak jsem to spolkla a usmála se.
,,Stanu se silnější, aby se minulost neopakovala." zašeptala jsem a sen se rozplynul.

Tirix

Zrovna jsem jedl zbytky ze včera, když jsem ucítil, jak se Neyla - která až do teď spala jako zabitá opřená o můj bok - pohnula a pak hlasitě zívla. Usmál jsem se a nadzvedl křídlo.
,,Dobré ráno, princezno, je čas vstávat." zabroukal jsem vesele.
,,Dobré ráno, neříkej mi, co mám dělat." zabručela nazpátek Neyla a pak se zeširoka usmála.
Mrkl jsem na ní a pak jí podal kousek masa ze včera.
,,Na, sněz to, za chvilku vyrážíme."

Konečně jsme se začali blížit k našemu cíli. Letěli jsme celou půlku dne, já nesl Shina a věci na svých zádech, Neyla se proháněla kolem, jelikož byla menší a mrštnější. A taky nenesla žádný náklad.
Přistáli jsme u úpatí hor, které nás dělily od Crystal Cave, které byly na druhé straně. Byly to levitující krystalové ostrovy, vcelku zato by se dalo říct, vlastní říše. Bytosti, které tam žijí, jsou díky magickým krystalům nesmrtelní, ale kdyby odešli, ihned by zemřeli.
,,Ok, víte někdo, jak se skrz ně dostat?" optala se Neyla, čichající kolem.
,,Musíme je přeletět." zabručel jsem.
,,Ale je to strašně vysoký!" vyjekla.
,,Neboj se, máme na tohle stavěný plíce." zamumlal jsem a znovu si změřil výšku těchhle velehor.
,,Nemůžeme prostě prokličkovat mezi nimi?" řekl Shin.
Zavrtěl jsem hlavou.
,,Tyhle hory jsou obydlené troly a obry, mnohdy také zlovlků, vlkodlaků a zdivočelých draků, které se nám nepodařilo chytit a zabít. Jo a taky tam jsou rebelové, skupina lidí, která proti nám bojuje." zavrčel jsem.
,,Ou," řekla pouze Neyla, ,,To zní jako docela složitá zkouška."
,,Zkusíme to přeletět, ale i tak to je dost nebezpečný." řekl jsem pomalu.
Neyla kývla, vzala si do čelistí kus stehna z jelena a vzlétla. Já si povzdechl a udělal to samé.
Jakmile jsme se dostali nad vršek první hory, dosavadní skřeky a hluk, který jsme slyšeli ale nevnímali, zmizel. Zavrčel jsem, rozhodně se mi tohle nelíbilo.
Letěli jsme, skryti v mracích, ale jak nás nikdo neviděl, tak my nikoho neviděli. A to mně hluboce znepokojovalo, stejně jako to ticho.
Neyla náhle zařvala a mraky se prohnaly blesky.
,,Neylo?! Co se tam děje!?" zařval jsem a vrhl se vpřed.
Znovu mraky projely blesky a já uslyšela bojový křik lidí a řev divokých draků.
,,No to si ze mně děláte prdel...oni je zkrotili." zašeptal jsem šokovaně.
To znamenalo fakt průser. Jestliže rebelové přišli na to, jak zkrotit divoké draky, mají armádu a můžou vklidu zaútočit jak na nás, tak na království.
Konečně jsem spatřil Neylu. Jedno křídlo měla natržené ve stehně měla zabodnutý šíp. Kolem ní se vznášelo asi pět draků spolu s jezdci, který byli připravení jí chytit, či zabít.
S řevem jsem se vrhl na prvního, jezdci utrhl hlavu a divokému drakovi rozsápal hrdlo. Mezi rebely nastal chaos. Ucítil jsem, jak se Shin narovnal a brzy kolem mě lítaly ohnivé koule tvořené magií.
Neyla zasyčela a mraky se prohnaly blesky, které srazily dva draky najednou. Zahřmělo a začalo pršet.
Vrhl jsem se na toho největšího, co tady byl, s postavou zahalenou v černi, mířící šípem přímo na mně. Hrdlo se mi rozžhavilo a já ucítil popel.
S tím jsem rozevřel čelisti a plameny začaly šlehat všude kolem. Drak přede mnou zavřeštěl a já spatřil dým stoupající z klesajícího těla. Otáčel jsem se do všech směrů, abych srazil všechny, ale když jsem se chtěl otočit, ucítil jsem ohromnou váhu dopadající na můj hřbet. Zasyčel jsem a ucítil, jak se mi jeho drápy a tesáky zarývají hluboko do kůže. Otočil jsem hlavu zrovna ve chvíli, kdy se mi černý drak zakousl do křídla a postava v kápi vystřelila šíp na Neylu.
Shin ale vytvořil ohnivou kouli velkou jako já a vrhl jí přímo proti nim. Váha zmizela a já se rychle rozhlédl po Neyle.
Zbledl jsem, když jsem spatřil klesající purpurovo-zlaté tělo.
Střemhlav dolů jsem se pro ní vrhl a tak tak jí chytil do drápů. Snažil jsem se zjistit, kam jí zasáhly, ale dokud se její hlava nenaklonila na pravou stranu, neměl jsem ponětí, v jaké řiti jsem.
V oku měla zabodnutý šíp.
,,Proč se vždycky musí všechno posrat." zavrčel jsem a z plných sil, které mi zbývaly, jsme znovu vystoupal výš.
O dvě hodiny později jsem konečně spatřil první ostrůvky Crystal Cave. Jindy by to byl naprosto božský výhled, krystaly všemožných barev lesknoucí se v západu slunce, moře šumící pod nimi, hafo lidí a klid.
Ale teď jsem doletěl do první části, která byla méně obydlená a sklouzl po kluzkém povrchu. Neylu jsem pustil a ta s duněním dopadla taky.
Naposledy jsem zachrčel vyčerpáním, než jsem ztratil vědomí.