Neytirix~ I.

Breaking Sky~

Ilustrace od DavidPan

...

Pocítil jsem to.
Jemné ťuknutí do mého vědomí, tak lehké, jako pírko dopadající na klidnou hladinu tůně.
A přesto se hladina rozčeří.
Takové bylo i mé vědomí, po tisíciletí spící, čekající na to, až se začne něco dít.
Pomalu jsem otevřel své oči. Ze svého paláce vysoko nad vrcholky hor, výše než mraky a obloha...
Pohlédl jsem na místo, které mělo být mým domovem. Na místo, kde teď žijí zrádci a jejich potomci.
Pohnul jsem se. Palác se zachvěl a z noční oblohy spadlo několik meteoritů, které tam nebyli pevně.
S každým krokem, který jsem udělal až k okraji, jich padalo víc a víc.
A pak jsem jí spatřil.
Vlasy jako noční nebe, oči jako mé nebe, jako mé království. Chvilku jsem se v nich viděl, než je zavřela.
,,Tak jsi se probrala..." zašeptal jsem, skoro až smutně.
Zafuněl jsem a mraky na Zemi se pohnuly. Můj zrak ihned spatřil lesklou síň plnou drahokamů s párem ledových očích sledujících okolí ze svého vyvýšeného trůnu.
Zavrčel jsem.
,,Takže jste ještě nezemřeli...bratři," zasyčel jsem pln nenávisti.
Mé průsvitné tělo barvy nočního nebe s zářícími hvězdami jsem se odrazil od paláce a rozlétl se k Zemi, pozdravit své bratry.
S mým odrazem z nebe začaly padat všechny hvězdy.

Neyla

Ucítila jsem to.
Náraz do mé mysli, proražení všech mých obran jako kdyby odhrnoval otravné listí.
Viděla jsem jeho očima, slyšela jeho myšlenky, vnímala jím, byla jím.
Cítila jsem tu nenávist, viděla roj hvězd padat k Zemi.
K nám.
Prudce jsem otevřela oči.
Tirix, který mně celou dobu sledoval, prudce uhnul a já se posadila.
,,Musíme jít varovat ostatní!" Vyjekla jsem bez nějakých okolků.
,,Co se děje? Neylo, jsi v pořá-"
,,Nikdo nebude jestli je dostatečně včas nevadujeme!"
,,Ale před čím?" Optal se mně zmateně, snažíc se mi nedívat do očí.
Blížil jsem se k tomu prokletému místu, už jsem začal pociťovat účinky magie a atmosféry na sobě. Bylo to jemné lechtání na mých šupinách...
,,Král hvězd." Vydechla jsem tiše a Tirix zbledl.
,,Ale to je nemožné...je to jenom legenda!" Řekl zmateně.
,,Stejně jako tvůj otec a jeho bratři, kteří spí hlubokým spánkem? Není to legenda a míří sem. Když se podíváš na oblohu, uvidíš roj hvězd. Padají k zemi, a zničí ji, jestli je my nezastavíme spolu s hněvem krále."
Tirix se to snažil vstřebat, ale na to jsme neměli čas.
Popadla jsem ho za ruku a pevně jí stiskla.
,,Musíme zachránit svět, Tirixi. Proto tu jsme. Musíme se postavit králi a zastavit roj." Zašeptala jsem a dotkla se svým čelem jeho.
,,Navždy spolu, Tirixi. Prosím, pro teď mi věř..." řekla jsme tiše a stiskla jeho ruku ještě více naléhavěji.

Stanuli jsme před královnou. Dívala se na nás mírně nahněvaně, ale sál, který byl přeplněný k prasknutí, byl tichý jako hrob.
,,Přišli jsme vás varovat!" Začala jsem bez okolků nahlas.
Teď tu bylo fakt nepřekonatelné ticho.
,,Blíží se sem král hvězd, a nemá zrovna dobrou náladu. Byl mnou omylem probuzen při mém boji s Shinem, a nyní jsme propojeni."
V sále vypukla panika. Ticho jakoby nikdy neexistovalo, bytosti řvali jedna přes druhou, někteří mně nazývali lhářkou a někteří se pokusili ihned prchnout.
,,Mlčte!" Zařvala královna nahněvaně a mrskla naštvaně ocasy.
Pak pohled stočila na mně a zafuněla.
,,Máš nějaký důkaz?" Optala se mně ledovým hlasem.
Ukázala jsem prstem na dveře.
,,Pokud znáte legendu, jistě si domyslíte, co pro nás znamená roj hvězd padajících z nebes."
,,A nejen to," doběhl ke mně udýchaný Tirix, ,,Král se blíží,"

Všichni jsme vyběhli ven, hledíc na černou oblohu.
A vážně, blížila s ek nám ohromná zářící modrá hvězda. Byl to král hvězd, ale takhle z dálky jsme ho nedokázali přesně popsat.
Hvězdy padaly a tvořily závoj na černočerné obloze.
,,Musíte od nás co nejdál, královno. Nebude to tady bezpečné," varovala jsem jí naléhavě.
Pohlédla mi do očí. Do očí poné hvězd, ano, viděla jsem je v zrcadle a musím říct, že jsou dost děsivé a úžasné zároveň.
Královna nakonec kývla a začala evakuovat svoje obyvatele ohromným portálem, který vytvořila.

Když byli všichni v bezpečí, ohlédla se za mnou a Tirixem, jak samotně stojíme na travnaté ploše, čelící hněvu krále hvězd.
,,Buďte opatrní," řekla tiše a pak zmizela taky.
Portál zmizel a my uslyšeli hrůzostrašný řev běsnícího krále hvězd.

...

Viděl jsem je.
Jak tam stojí, maličcí a zranitelní. Pomalu jsem klesal až k nim, těm tvorům, co prchali portálem, jsem ubližit nechtěl, a tak jsem nespěchal. Spal jsem tisíce let, těch pár dalších minut vydržím.
Ale teď už jsem byl skoro tam. Oba couvali zděšeně zpátky, zatímco já se vynořoval z temných mraků jako lesknoucí se obloha ve tvaru draka.
,,Zdravím vás...a hlavně tebe, nositelko hvězd..." řekl jsem hlasitým melodickým hlasem.
Dívka s očima plnýma hvězd se mírně pousmála a klekla si na jedno koleno. Sklonila hlavu a přiložila si dlaň k srdci.
,,Je mi ctí vás konečně poznat, můj pane," řekla vesele, hlas plný úcty a úžasu.
Zamručel jsem.
,,Vstaň, Neylo, dcero hvězd. Hádám, že ty jsi Tirix, prokletý dračí princ. Hvězdy mi o tobě hodně vyprávěly," obrátil jsem se na Tirixe, který na mně šokovaně civěl.
Pak jsem zavrčel a v mém hrdle se rozzářila hvězda, která hodlala bouchnout jemu přímo do tváře.
,,synu Zrádce!" zařval jsem.

Hehe, další kapča venku! Tak trochu se rozhoduju, co bude dál, jestli to mám vzít nalehko, nebo z toho udělat pořádný masakr a mindfuck :D
*HorrorMichelle*