Neytirix~ I.

Bestie~

Tirix

Sledoval jsem ji. Vypadala nebezpečně, ne, ona byla nebezpečná. Dívala se na mně těma svýma bodavýma očima barvy zlata, ve kterých jakoby se zračila ta nenávist, co vidím pokaždé, když začne Neyla běsnit.
,,Je to milá holka a zachránila ti kejhák i když jsi drak. Víš o ní vulbec nemco kromě toho, co se dělo poté, cos jí vtáhnul do tohohle šílenství? Ano, o tobě kolují legendy a znal tě každý, ale co ona? Její oblíbené jídlo? Barva? Její minulost?"
Útočila na mně jako had na bezbrané mládě. Vycítil jsem z ní neskonalou moudrost, takže jsem tipoval, že jí bude mnohem více než mně a otci dohromady.
,,Nevím..." Řekl jsem šokovaně.
Ať už jsem se jakkoliv snažil, vždycky jsme se dostali do sraček a nikdy neměli čas spolu mluvit...
,,Ne," zasmála se hořce Nea, ,,vy jste měli času dost, co ten čas u Shina? Nebo u toho kováře?"
Zbledl jsem a pak sklopil pohled.
,,Miluje tě, Tirixi. Proto jí bolí, když se taháš za jinýma. Chápu, že tamto byla siréna, ale co k ní cítíš ty? Jak jí bereš? Protože jestli jako samozřejmost, tak se s ní rozluč. A král hvězd není daleko, takže bych si jí rychle udobřil."
Vyjukaně jsem na ní civěl a ona mi jednu pleskla.
,,Soustřeď se! Pomalu jí pustím zpátky k moci. Až se bude pomalu probouzet, srovnej si myšlenky. Vysvětlila jsem jí, kdo byla ta Alya, o to už se nestarej."
Kývl jsem a její tělo ochablo a já si drasticky povzdechl.

Neyla

Létala jsem kolem svého těla a snažila se pochopit, co se to krucinál děje. Dole byla nějaká holka, co se představila jako Nea. Nikdy jsem jí neviděla neznám jí ani nevím jak se sakra dostala do mého těla. Celou dobu jsem je poslouchala a sama se nad sebou zamyslela. Jsem žárlivá a výbušná, Tirixe si přivlasťňuji aniž bych na to měla sebemenší právo.
Asi bych se mu měla omluvit.
Když mně Nea vtáhla zpátky, chvilku mi trvalo, než jsem začala nabírat vědomí. Tu chvíli ona využila a začala s vysvětlováním.
,,Hele, jsme bestie v tobě, spíše duše té bestie. Jsme tvůj opak, takže si možná nebudeme rozumět. Tohle byla jen výjimka, chtěla jsem důvod, jak se dostat k nadvládě, normálně mi tohle je šumák. Jsem Nea, pradávný hvězdný drak, jako ty. Ale čas mně změnil v bestii a já byla po určité době zavražděna, tak jsem se přemístila do nového těla a tím jsi ty."
V duchu jsem na ní čuměla jak na vola. Potřebovala jsem to zpracovat, a to pěkně.
Ale Nea mi nedala čas, protože ve chvíli, kdy jsem se jí chtěla zeptat na víc jsem náhle otevřela oči.

Bylo mi mdlo, před očima jsem měla černo a tělo bylo jako nepoužitelný kus hadru.
,,Uhh..." Hekla jsem.
,,Neylo..?" Optal se mně jemně a starostlivě Tirix.
Zamrkala jsem a pak se rychle posadila. Střetli jsme se čely a oba zaůpěli.
,,Příště mně aspoň varuj!" Vyjekl naštvaně Tirix a třel si čelo, kde se začala rýsovat boule.
,,Ty se nade mnou takhle neskláněj!" Zaječela jsem se slzami na krajíčku.
Pak se náhle Tirix zasmál a já zrudla.
,,Neylo, chtěl bych se ti za všechno omluvit," řekl náhle vážně.
Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich pravou bolest. Ten sto let starej archeologickej nález má skoro i slzy na krajíčku.
Fakt mu to bylo líto.
,,Taky se omlouvám," řekla jsem tiše a objala ho.
Pevně mně objal zpátky a zabořil svou tvář do mého trika.

Když jsme se odlepili, Tirix měl rudý oči od pláče a já mokré triko. Usmáli jsme se na sebe a já si pak vesele povzdechla.
,,Takový blbosti a my si málem rozsápeme krky..." Řekla jsem naoko vážně a Tirix se zasmál zvonivým smíchem.
,,Neylo, mohl bych tě pozvat ven na večeři?" Řekl s mírným úsměvem a leskem v očích.
Můj žaludek zaskřípal pralzdnotou. Zazubila jsem se na něj.
,,Beru. Nešel by ale oběd?"
,,Ten ti klidně nechám donést, ale teď oba vypadáme strašně, tak proč se spolu nenaobědvat zde a poté jít do nějaké restaurace nebo tak k večeru?"
Kývla jsem.

Nakonec se tenhle den vážně vydařil. Celé odpoledne jsme seděli vedle sebe na posteli a Tirix mi vyprávěl vtipné připhody z jeho života. Občas jsem se ozvala já, ale můj život taková zábava nebyla.
Nalonec mně doprovodil k mému pokoji, kde se semnou rozloučil a řekl, že si mně v šest vyzvedne. Podle slunce by mohlo být asi kolem páté a tak jsem měla dost času na to se připravit.

Tirix

Zhluboka jsem se nadechl.
Stál jsem asi už pět minut před jejími dveřmi a snažil se potlačit svou nervozitu.
Ty jsi cvok. Dokážeš se postavit celý armádě nestvůr, ale utekl bys před jedinou holkou...
Potřásl jsem hlavou a jemně zaklepal.
Otevřela mi bohyně.
Její havraní vlasy se jemně zaleskly ve světle magických loučí, ve kterých měla zapletené květiny, na sobě měla jemné světle zelenkavé šaty a na nohou šněrovací boty sahající až pod kolena.
Její oči zářily jako drahokamy a já se o ně málem roztříštil.
Nervózně se usmála.
,,Ehm, jsem někde špinavá nebo...?" Řekla, celá červená a roztomilá.
Zamrkal jsem a zatřepal hlavou.
,,Moc se omlouvám, jen...jsi nádherná," vydechl jsem a pak dal jednu ruku před sebe.
Neyla se na to podívala s úžasem a štěstím v očích.
,,T-to je prl tebe...řekl jsem si, že se k tobě nejvíce hodí lilie díky jejich nevinnosti..." Zamumlal jsem tiše a sklopil pohled.
,,Jsou překrásné!" Řekla, celá nadšená.
Dala mi rychlou pusu na tvář a já zrudnul.

Společně jsme se procházeli pod noční oblohou zalutou měsícem. Neyla byla chvilku stydlivá, ale pak mně chytila za ruku a já se usmál.
Došli jsme do jedné překrásné restaurace u malého jezera, které bylo kousek od města. Sedla si proti mně a já na ní mohl oči nechat.
Společně jsme si objednali večeři a pak jsme se po chvilce dali do řeči.
Mluvili jsme o nedůležitých věcech, vtipných faktech nebo nějakých postřehů. Taky jsme se našli v knihách, i když jich Neyla moc neznala, jen ty, které se jí podařilo ukradnout.
,,Kde ses vůbec naučila číst?" Optal jsem se náhle překvapeně.
Pamatoval jsem si jí jako potulnou zlodějku žijící v lesích.
Zadrhla se. Úsměv, který celou dobu zdobil její úžasnou tvář, pomalu uvadl.
,,Moji...rodiče mně to...naučili." Zamumlala tiše.
Asi bych si měl naflákat. Jsem takový debil!
,,Moc se omlouvám, neměl jsem se ptát," řekl jsem rychle.
,,Ne, asi bych ti měla říct o mé minulosti. Jen...mohli bysme to nechat na později? Tento večer je pro mně vážně úžasný a já si ho nechci zkazit pesimistickými myšlenkami," usmála se.
,,Samozřejmě!" Řekl jsem s úsměvem a v tu chvíli nám donesli jídlo.

,,Vím, že to asi nebylo tolik chytré ode mně, ale dnešek bych chtěl završit nečím, co nám je vlastní," usmál jsem se a změnil se v draka.
Neyle se zablýskly oči vzrušením a také se změnila. Ihned jsem si všiml, že něco na ní je špatně, ale nedokázal jsem poznat, co.
Prozatím jsem to nechal být.
Společně jsme vzlétli. Letěli jsme vstříc hvězdám, Neyla letěla ladně a svižně a přitom se smála, dělala vývrtky a další blbosti ve vzduchu a já jí dělal překážku.
Smáli jsme se, hráli si na babu a všeobecně jsme dělali blbosti.

Dolétli jsme k našemu dočasnému domovu. Cestou jsme se tlemili jako praštění a nedokázali přestat. Neyla cestou nabourala do stromu a já málem nabral nějakého veselého elfa.
Změnili jsme se zpět a já jí chytil do náručí.
,,Necháš mně tě odnést do tvé komnaty, princezno?" Řekl jsem melodickým hlasem a ona zrudla.
,,D-dobře," zazubila se na mně.
Pomalu jsem jí nesl po schodech nahoru, pak kopnutím otevřel dveře a jemně jí položil na postel. Ona se posadila a usmívala se na mně.
,,Díky, tohle byl vážně ten nejlepší večer, který jsem kdy zažila," zazubila se a já kývl.
,,Já...chtěl bych ti něco říct," zamumlal jsem, rudý a nervózní. Zpozorněla. Viděl jsem to na ní, jak napjala svaly. Byla opatrná.
,,Já...já tě miluju," zašeptal jsem a zrudl jako paprika.

No ty vo*e!! Brzy 1000 přečtení, děláte si ze mně šoufky?! To abych vymyslela nějaký speciál, proboha! :D úplně tady válím sudy radosti spolu s mojí mamkou :D jste fakt zlatí a já jsem z toho nadšená jak prase :D
Kdyžtak napište nápady, nerada bych vás zklamala! :D

Mám vás ráda a jsem ráda, že se vám to líbí!
*HorrorMichelle*