Neytirix~ I.

Dragon heart~

Tirix

Neyla se mi přímo před očima změnila v něco úžasného.
Ladné pružné tělo purpurovo fialové barvy, zářící zlatý oči a svalnaté nohy.
Z Neyly byl drak.
Já i Agitur jsme tam jen stáli a snažili se to vstřebat.
Pak jsem si náhle něco uvědomil.
,,Počkej...ty nemáš křídla?" Řekl jsem překvapeně.
Prudce otočil hlavou a pak zakňučela.
,,Haha! Blbej zakrslík, to jsou vyvrhelové vyvrhelů. Budeš ráda, když tě zabiju." Rozřehtal se smíchy Agitur.
To mně naštvalo. Prudce jsem na něj skočil a zakousl se mu do krku. Moje tesáky projely pláty brnění jako nic a Agitur zařval. Cítil jsem, jak se drápy sápe po mém mase, ale vztek mi nedovoloval myslet.
Náhle se Agiturovo tělo prohnulo a já v periferním vidění spatřil, jak se Neyla probourává jeho brněním na břiše.
Agitur se náhle ohnal a zařval na nás.
Z krku a břicha mu crčela krev. Zavrčel na nás.
,,To si ještě vyřídíme!" Zařval a rychle zmizel.
Otočil jsem se na Neylu. Vypadala úchvatně.
Její šupiny byly v přelivu mezi purpurem a modrou, její dlouhá srst na hřbetě byla zlato-purpurová a její oči zářily jako kousky zlata. Obočí měla rodloužen do dvou malých švihadýlek s chocholkami na konci. Byla menší než já, ale přesto byla kouzelná. Ocásek se jí kýval z jedné strany na druhou a chocholka se leskla.
,,Musíme zmizet. Otec bude zuřit," probral jsem se náhle.
,,Ale-ale..."
Chápal jsem, na co naráží.
,,Neboj, podle zlatých ornamentů na tvém těle chápu, že ovládáš magii, ale to je na dlouho. Víš, jak se změnit zpátky?"
Pomalu kývla a za chvilku z ní byla zase ta malá roztomilá holka.
Tohle budu potřebovat vstřebat.
Nasedla mi na hřbet, chytila se mého ostnu a já vyrazil pryč.

Neyla

Stále jsem z toho byla v šoku. Nechápala jsem to.
Já jsem se měnila v draka? Tirix měl být jediný svého druhu, a náhle já...
Bolela mně hlava, bylo mi zle a já cítila cosi divokého v mé mysli. Jako bych probudila tu dračici ve mně a ona mi teď nikdy nedala pokoj.
Nebe bylo zbarvené do ruda. S rudou jsem si vzpomněla na Keyla.
Z očí mi vytryskly slzy. Stále jsem to měla před očima.
Jeho skelný pohled, krev rozlévající se kolem něj, díru v jeho nitru...
,,Určitě je teď na lepším místě." Ozval se náhle Tirix.
Trhla jsem s sebou.
,,Stejně si tohle nezasloužil..." Vzlykla jsem, ,,znali jsme se odmalička. Spolu s Joshem jsme zažili spoustu zábavy, než...no...to je zatím jedno."
Tirix vklidu plachtil nad mraky a byl zticha.
Chápala jsem ho. Taky bych nevěděla, co dělat...nebo říct.

K ránu začal Tirix klesat. Byli jsme zrovna nad jakýmsi jezerem, v dálce se rýsovaly Rendewovy hory. Drak přistál na břehu a já z něj seskočila.
,,Teď se trochu prospíme a k večeru se znovu vydáme na cestu. Musíme ale najít nějakou mapu."
Kývla jsem.
,,Ale s sebou nic nemáme..." Začala jsem pomalu, ale pak jsem zjistila, že Tirix už dávno spí v lidské podobě pod stromem.
Povzdechla jsem si a usmála se.
Ale byla jsem strašně zvědavá na mou dračí podobu.
Změnila jsem se a pak přišla k vodě, abych spatřila svůj odraz.
Zavrněla jsem a pak vlezla do lesa.
Chtěla jsem zkusit lov.

Zrovna jsem pronásledovala jelena, když jsem za sebou uslyšela šramot.
Ztuhla jsem a za mnou zavrčela puma.

Z'hanor

,,Krucinál!" Zařval jsem a sešel dolů k Agiturovi.
Ten špunt se teď krčil jak nějaký štěně.
,,Jak?! Měl jsi celou legii, popelavé brnění, mou důvěru! A všechno jsi zradil!"
,,To ta holka! Taky se umí měnit! Sice je zakrslá, ale je stejná, jak Tirix!"
,,Cože?!" Zavrčel jsem a z nozder mi vyšlehl dým.
Přiblížil jsem se k němu, ani se neodvažoval hnout.
,,Ty mi je najdeš, a přivedeš...jasný?" Zašeptal jsem výhružně a Agitur horlivě přikývl.

Fuuu jsem unavená ;D doufám, že se vám to líbí, pokusím se ro přidávat každý den :D a ano, kaplu klišé, ale potřebuji to pro další průběh :D
*HorrorMichelle*