Neytirix~ I.

Král hvězd~

Neyla

Probudila jsem se asi kolem druhé ráno. Nevím, co mně probudilo, povětšinou jsem spala jako dudek.
Ospale jsem se rozhlédla kolem sebe a náhle zjistila, že ten zatraceně sexy kluk se zlatavými vlasy obklopující jeho tvář. Seděl u díry ve stěně a sledoval noční oblohu pomalu se měnící v den.
,,Když ještě neznali mé schopnosti, byli ke mně vstřícní. Táta mi i přes jeho krutý vnějšek večer vždy vyprávěl příběhy. Příběhy o statečných dracích, králů a legendách. Líbí se mi legenda o Králi hvězd."
Mluvil ke mně, věděla jsem to. Věděl, že jsem vzhůru, ale nedělal z toho hlavu.
Přisedla jsem si k němu, zabalená v přikrývkách. Opatrně po mně juknul, pak se rozpovídal.
,,Když už na tenhle svět sestoupili první draci, zalíbilo se jim tu natolik, že se nechtěli vrátit zpět na oblohu. A tak určili nejstaršího z draků, ať chrání vesmír. Rozhořčilo ho to, jelikož to byla dohoda za jeho zády. Když odlétal na oblohu, přísahal pomstu. Jakmile Král hvězd klesne zpět na půdu, země a obloha se zatřesou pod jeho vahou, velikostí a řevem. Hvězdy začnou padat v hejnech a život tady buď skončí, nebo všichni draci odletí zpět na oblohu."
Dlouho bylo ticho. Byla jsem z tohohle příběhu hodně vedle, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.
,,A ty?" Optal se náhle.
Jeho jasné modře zářící oči se upřely na mně s čirou zvědavostí, ,,Máš nějaký oblíbený příběh?"
Zamyslela jsem se. Tátu jsem nepoznala, ale když jsem byla malá, maminka mi občas něco odvyprávěla.
,,Není to asi můj nejoblíbenější, ale vryl se mi do paměti. Vypráví to o smutném chlapci, kterého všichni neměli rádi a zavrhovali ho. Podle nich vesnicím a městům přinášel smůlu. Všude, kudy prošel, se stala katastrofa. Byl z toho smutný, neměl domov, nic. Jednou, když procházel lesem, spatřil v lese nějaký pohyb a brzy zjistil, že to byl drak. Byl prý černý jako noční obloha, ale oči mu zářily jako dvě slunce. Seznámili se a stali se z nich velcí přátelé. Jenomže je našla dračí hlídka. Toho chlapce zabili a draka odvedli do hradu jako zrádce. Zoufalý a zarmoucený mladý drak krále prý proklel. Za to ho zavraždili."
Viděla jsem, že příběh Tirixe zaujal. Díval se na mně a já bych skoro odpřisáhla, že se usmívá.
,,Vy lidé rozhodně nejste takoví, jak se o vás mluví v hradu. Jste teď má jediná šance na přežití, ty jsi má jediná šance na přežití, Neylo."
Zrudla jsem a můj dech se zadrhl.
,,Ehm..no...a-asi bychom měli jít spát." Vykoktala jsem.
Naklonil hlavu na stranu, nechápal, co se semnou děje.
,,Zítra bude náročný den," podotkl pomalu.
Lehla jsem si do přikrývek a když jsem zavírala oči, viděla jsem osamoceného chlapce, jak čeká na zázrak.

Když jsem se probudila, bylo dopoledne. Tirix ještě spal, asi byl v noci dlouho vzhůru.
Tiše jsem vstala, vzala si věci a odešla k nedalekému potoku.
Došla jsem k části, kde to bylo nejhlubší, což stále znamenalo po můj pas. Svlékla jsem se, špinavé oblečení vydrhla ve vodě a pak pověsila na nedaleké větve.
Poté jsem vešla do chladné vody. Tělo se mi jemně zachvělo a já ze sebe začala smývat špínu a krev. Přitom jsem přemýšlela nad příběhy, které jsme si včera řekli. Bála jsem se, že Král hvězd i bájný černý drak a prokletý král existují také.
,,Neylo, mohla jsi mi aspoň naznačit, že se jdeš umýt, šel bych taky."
Prudce jsem se otočila a vyjekla.
U břehu stál Tirix a sledoval mně naprosto klidným a chladným pohledem.
,,To neznáš slušnost! Nedívej se na dívku, když je nahá!" Zaječela jsem.
Usmál se a dal si ruce před oči.
,,U nás tohle neřešíme, navíc je tam hodně málo dračic."
Už jsem mu chystala něco odseknout, když nad námi proletěli dva zelenohnědí draci v brnění. Tirix zbledl jsko smrt a ihned se schoval mezi stromy. Já sebou jen trochu cukla, ale pak jsem se znovu začala vklidu mýt.
Hlavně klid...
Draci přistáli nedaleko. Byli o něco menší než Tirix, ale i tak byli furt o dost vyšší než já.
,,Mladá slečno, neviděla jste zde v posledních dnech zlatého draka?" Optal se jeden melodicky.
,,Ano, viděla jsem, jak vylétl z hradu, ale tady někde v lese pak spadl. Už ale nevím kde, nevěnovala jsem tomu pozornost." Sladce jsem se na ně usmála a oba si povzdechli.
Zafuněli a rozletěli se pryč.
Teda, rozletěli by se, kdyby se Tirix v tom roští nepohnul. Oba ztuhli a zavrčeli.
Byli jsme v háji.