Neytirix~ I.

This is War!~ 1/2

Tirix

Neyla se nevracela. Začínali jsme se bát toho nejhoršího. Celou noc jsem nespal, civěl jsem do stropu nebo chodil z jedné strany na druhou, dokud Shinovi nepraskly nervy a nenabídl mi trénink, prý abych se zabavil.
V polovině toho tréninku jsem náhle ucítil dotek jemného, ale ohromného vědomí, které jsem ihned poznal. Neyla mi poslala její vzpomínky, které ukradla králi a já je ihned odnesl Shirelle, která mi vřele poděkovala.
Teď odbila pátá hodina a my se shromáždili v ohomné hale. Všichni měli brnění, draci teď vypadali opravdu hrůzostrašně.
Já se taky změnil v draka, aby mi mohli dát jemné plátování vytvořené přímo pro mně, a teď jsem se nervózně rozhlížel kolem a hledal Neylu. Nebylo po ní ani stopy.
Střetnul jsem se s Shirelliným pohledem. Ta mírně zavrtěla hlavou a já zaůpěl.
Pomstím ji...
,,Drazí přátelé! Rodiny! Bojovníci! Draci! Na tento den jsme čekali celá desetiletí a teď nastal čas zvrátit tuto krutovládu draků! My vyhrajeme! Zvítězíme!" křičela Shirella, poté pozvedla meč nad hlavu a všichni propukli v nadšený řev.
Pak začali nasedat na draky a já ucítil na hřbetě Shina. Usmál jsem se a společně jsme vyběhli z ústí jeskyně.
Jakoby hora vyvrhla ohromnou černou masu, všichni jsme se vyvalili ven a ihned nabrali směr na armádu.
Jen na chvilku jsem se otočil, abych spatřil ohromné černé tělo, které se zrovna odrazilo od posledního kousku země. Ohromný drak roztáhl křídla do plné délky a já užasle zůstal hledět.
Byl opravdu ohromný!
Drak zařval a já se raději vydal znovu na cestu. Otočil jsem se a máchl křídly.
Vydali jsme se na boj. Na život a na smrt.

Neyla

Probrala jsem se, když mým tělem otřásl prudký náraz.
Moje hlava vystřelila do vzduchu a drápy se zahákly do povrchu pode mnou. Rozhlédla jsem se, a spatřila Coelumovo tělo pode mnou.
,,Dobré ráno, maličká. Jak se ti vede?"
Ihned jsem si vzpomněla na předchozí události. Opatrně jsem zahýbala každou částí těla a když jsem neucítila žádnou bolest, úlevně jsem vydechla.
,,O mnoho lépe, děkuji. Jak moc blízko jsme armádě?"
,,Za pár minut zaůtočíme. Myslím, že tví přátelé už jsou taky v pohybu." Zabručel vesele Coelum.
Pokývala jsem hlavou a pak se protáhla a procvičila si křídla. Následně jsem seskočila z jeho hřbetu, které teď bylo třikrát větší než já, a nabrala do rozepjatých křídel poryvy větru, které mnou mírně trhly. Dolétla jsem až k ohromné Coelumové hlavě, která byla stejně dlouhá jako já, a usmála se.
,,Co jsi vůbec dělala, že jsi byla tak zraněná a unavená?" Optal se mně jemně Coelum.
Vysvětlila jsem mu tedy, co jsem v posledních dnech prováděla, a on si povzdechl.
,,Tak to potom chápu. No nic...už vidím armádu, měla by ses připravit na náraz," zavrčel náhle a já nasucho polkla.
Bála jsem se, ale také zvrhlá Nea lačnila po krvi, a že jí dnes bude téct opravdu hodně.
,,V téhle bitvě už bych nic netajil, Neylo. Použil bych celou svou sílu, i já jsem raději přizval hvězdy. Můj bratr si jistě připravili past, cítím ve vzduchu zradu," vrčel Coelum a já se bezděky ošila.
Král hvězd náhle začal klesat, hvězdy kolem něj vytvořily větší kruh a jakmile jsme proťali mraky, spatřili jsme hrůzostrašnou podívanou.
Rebelové a draci už byli v sobě. Všude se míhaly ohnivé plameny, voda, ostré čepele větru a šlahouny, které jako hroty protínaly těla osedlaných draků.
Coelum mocně zařval a jakoby všechno utichlo.
Hvězdy se jako střely snesly na armádu draků a ohromné výbuchy smetaly všechno v okolí.
Já sama seslala svým řevem - který zněl jako smích miminka oŕoti Coelumovi - bouři, která svými blesky zasahovala draky a ihned je usmrcovala.
Armáda se dala na ústup, rebelové slavili a my drtili nepřátele na prach.
Dokud se neozval král draků.
Krajinou projela tlaková vlna dlouho zadržované magie, a - oproti Coelumovi - malý bílý drak byl náhle stejně velký jako on.
,,Rád tě vidím, bratře!" Zasyčel král podle.
,,Totéž nemohu říct já, Z'hanore," pronesl vznešeně Coelum.
Všechno utichlo, všichni jsme sledovali dva bohy mluvící mezi sebou.
Tedy až na jednoho.
Narazil do mně zlatý chumel šupin a nadšeného zavýsknutí. Než jsem se nadála, byla jsem ve velkém dračím objetí Tirixe, na jehož hřbetě se tak-tak držel Shin.
,,Ty žiješ!" Vyjekl nadšeně.
,,Samozřejmě. Si myslíš, že bych jen tak zemřela proti takovým páprdům?" Zasmála jsem se a Tirix se na mně podíval s takovým štěstím, že i přes probíhající válku jsem se chtěla smát.
Dokud tedy dvě hory, které stály nedaleko právě probíhající bitvy, nevybouchly a ticho neprořízly dva mocné řevy.
Prudce jsme se otočili a král se rozesmál šíleným krvelačným smíchem.
,,Nejsem proti vám ale sám!" Zařval.

Tak jo, konečně jsem jakž-takž spokojená s výsledkem mé práce. Musím se omluvit, že jsem to tak oddálila, ale zrovna se vracím z Nahlížení, na kterém jsem byla s dramaťákem a taky jsem nevěděla, jak tomu dodat šťávu. Takže pevně doufám, že se líbí, a pokud máte jakékoliv připomínky či nápady, ráda si je vyslechnu! ❤️✨✨
*HorrorMichelle*