Neytirix~ I.

~Iron Tail~

Tirix

O týden později se náhle Keyle vynořil z kovárny a táhnul za sebou dlouhý robotický ocas.
Rychle jsem do sebe hodil zbytek kafe a Neyla se prudce nadechla.
,,Tak je to hotový, prcci."
Neyla k tomu přiběhla dříve než já a už okukovala konstrukci.
,,Páni, to je tak propracovaný, lesklý a...sakra...těžký," hekla Neyla, když zkusila zvednout konec ocasu.
Mírně jsem se zamračil, došel k tomu a zkusil ho zvednout taky.
,,Myslíš, že tohle fakt vyjde? Je vážně docela těžkej, bude mně tahat dolů."
,,Je to můj první kousek, Tirixi, nemůžeš čekat, že to bude jak pírko!" Sykl na mně Keyle a pak mi pokynul, abych se změnil.
Stáli jsme v jedné z větších místností v podzemí. Stěny osvětlovaly podlouhlé fosforeskující kabely a podlaha byla z kamene.
Lehl jsem si na zem a Keyle začal pracovat s mým koncem.
,,Teď to trochu zabolí, musím to napojit na nervy a kosti," řekl a mně se zatmělo před očima.

Když jsem se probral, cítil jsem pach krve a něco měkkého pod hlavou. Opatrně jsem se zvedl a zabručel.
,,Pomalu, tělo si zvyká a rána ještě není plně zahojená." Ozval se Keyle.
Otočil jsem hlavu jeho směrem a všiml si popruhů na svém těle a ocase.
A pak taky bolesti z místa, kde se to napojovalo.
,,Ou."
Náhle se robotický ocas pohnul a pak se náhle začal hýbat přesně tak, jak by se hýbal můj pravý ocas.
,,Pane...bože," vydechl jsem a pak ho očichal.
Ocas mně šťouchl a já se zasmál.
Vážně jsem tomu nedokázal uvěřit. Ten ocas sice byl těžký, ale pro dračí tělo ne natolik, aby mi to dělalo problémy.
Zatím.
,,Můžu zkusit létat?" Optal jsem se ho.
Keyle se zasmál a pokynul mi.
,,Samozřejmě, ale musíš ven. Neboj, je večer, byl jsi pár hodin v bezvědomí...ani se nedivim."
Zavrněl jsem a vyšel schody nahoru. Vsoukal jsem se do dveří a vylezl na malý dvorek.
Roztáhl jsem křídla. Vydechl jsem, když jsem ucítil ten jemný vánek, který mně už čekal a popoháněl mně k dalším krokům.
Párkrát jsem jimi zamával a pak to začal brát vážně. Mohutné poryvy větru ohýbaly trávu pode mnou, rozevlávaly prádlo na šňůře a Neyliny vlasy vypadaly jako po úderu elektrického draka.
Ale smála se, a já taky.
Ihned šlo poznat, že ten ocas je opravdu těžší než původní, ale dokázal jsem to vykalibrovat.
Celou noc jsem dělal na obloze salta, vývrtky a různé další akeobatické kousky.
Cítil jsem se fakt šťastný, ale hlavně mně hřálo u srdce, že si s tím dal Keyle tolik práce...kvůli mně. Pravděpodobně celý svět mně chce teď zabít, ale já našel dva nejmilejší lidi.

Neyla

Vypadal opravdu šťastně. Létal tam jak praštěný, vypadalo to, jakoby na tu chvilku zapomněl na všechny starosti. Hřálo mně to u srdce, ale zároveň jsem se strašně bála.
Co bude teď? Už ho tady nic nedrží...odletí snad? Opustí nás?
Bylo mi z toho narolik smutno, že jsem se raději omluvila, že jdu spát. Nechtěla jsem Tirixovi kazit jeho výbornou náladu mým rozladěním.
Ležela jsem čelem ke stěně a horečnatě přemýšlela. Neznala jsem ho dost dlouho na to, abych odhadla jeho následující kroky, ale měl tolik důvodů odejít, že ho snad ani znát nepotřebuju.

Ráno se vyplnily mé obavy.
Zeovna jsem jedla koláč a upíjela z kafe, Keyle si četl noviny a také tam něco ukusoval, ale Tirix se ničeho nedotkl.
Jako by ho nemco žralo.
Moje srdce škobrtalo.
,,Lidi," začal náhle.
Trhla jsem s sebou tak mocně, že jsem na sebe vylila kafe. Zaklela jsem a šla se utřít.
Ale i tak jsem ho slyšela dost jasně a cítila, že mi po tvářích stékají slzy.
,,Bylo to tu s vámi úžasný a jsem ti nesmírně vděčný...tobě, ale hlavně Neyle. Zachránila mi život, jinak bych tu už několikrát nebyl...ale musím odejít. Jsem moc blízko paláci, dříve či později by mně tady našli. A taky nechci riskovat vaše bezpečí. Mám vás oba rád."
Stála jsem u kuchyňské linky a snažila se ze všech sil potlačit další slzy.
,,Jdu s tebou," řekla jsem pevně, nebo se o to aspoň pokusila.
Hlas se mi ale na konci tak strašně zlomil, že jsem se znovu rozplakala.
Přišel ke mně a objal mně. Schovala jsem svou tvář do jeho rudé kostkovanel košile.
,,Budeš ve velkém nebezpečí, Neylo. Jsem dračí zrádce, půjdou po mně jak lidi, tak draci."
,,Ale já chci! Jakmile odejdeš zase budu jenom krást a lovit, a to já nechci..."
,,Máš přece ještě zbytek peněz z mé šupiny," řekl trochu dopáleně.
,,Ale to mi moc dlouho nevydrží! Koukni, kde žijem! Všechno je tu nesmírně drahé a navíc...já prostě nechci, abys letěl sám. Chci bylt s tebou, prosím!"
,,Ne!" Řekl náhle rázně Tirix a já s sebou cukla.
,,Nechci tě vidět umírat." Řekl a pak odešel.