Neytirix~ I.

Everything Fucked Up~ 2/2

Neyla

Stála jsem před zrcadlem.
Od toho dne uběhlo již několik týdnů. Tirix se ještě tu noc vytratil z ostrova a už se neukázal. Coelum - to bylo jméno krále hvězd - odlétl zpět na oblohu i se svými hvězdami.
,,Opravdu se nechceš vrátit zpět na své místo?" optal se mně, než odlétl.
Zavrtěla jsem hlavou a sáhla na své srdce.
,,Už se ze mně stal až moc člověk, byla by to má smrt. Ale stále budu dohlížet na nebesa odsud..."
Snažila jsem se zadržet slzy.
Ano, život tady ze mně udělal slabého člověka, kterého ovlivňují city a emoce. Když jsem sem před několika tisíci lety spolu s Coeluem klesla z nebes, byla jsem bez emocí, jako těleso, prostě jsem žila. Ale pak mně Coelum požádal o hlídání světa ze země a hlavně dohlížení nad jeho bratry. Věděl, co se mělo stát.
A tak jsem se měnila. Za těch tisíce let jsem skoro zapomněla, čím skutečně jsem.
Začala jsem cítit, vnímat a užívat si, ale nikdy jsem nezažila nic tak silného, jako byla láska.
To přišlo spolu s Tirixem.
A bolest, kterou zanechal, když odešel.
Podlaha pod zrcadlem byla zbarvená do ruda.
Mé tělo si samo tvořilo vážné rány a zase je zmateně hojilo.
Nevím, co se to semnou dělo. Snažila jsem se zničit tu bolest v mém srdci, co ne a ne polevit.
Brečela jsem, křičela jsem, ale nic nepomáhalo. Bolesti se mísily, trhaly mně zaživa...
Nakonec jsem zůstala ležet na ledové podlaze a jen tiše plakala.
Brečela nad svou blbostí...

Tirix

Za tu dobu jsem oblétával celé království, nechtěl jsem se přiblížit nitru, kde byl můj otec, a vyhýbal jsem se Crystal Cave, kde ještě pravděpodobně byla Neyla.
Každá myšlenka na ní bolela, ale mé srdce neposlouchalo rozum. Ona mi lhala, a ještě k tomu v tak vážné věci. A tak dlouho! Ale i tak mi chyběla. Trvalo mi týden, než jsem si to všechno srovnal, prošel záznamy v ohromných archivech a spojil tvář dívky, do které jsem se zamiloval, s pradávnou strážkyní hvězd Neylou. Nespojoval jsme si ty dvě, navíc jsem se o Neyle moc neučil, nebyla známá a tak se hne dpo pár prvních desítkách let vytratila z lidské i dračí mysli. Ale byla to dcera Coeluma, krále hvězd a matky Oblohy.
Na jednu stranu jsem jí chápal, chápal její počínání, lhaní a zakrývání.
Lhala mi ale i v tom, že mně miluje?
To mně iritovalo nejvíce, to mi bránilo jí odpustit. Nebyl jsem si tím jistý. Jakoby celá naše cesta, boje, obětavost byla jedna velká lež.
Praštil jsem pěstí do kamenné zdi jedné z menších jeskyň v Severních horách.
Potřeboval bych si s ní pronluvit, ale nevěděl jsem, co by řekl, co bych udělal...
...a jestli bych zvládl se podívat do těch očí.

Neyla

Probrala jsem se ve své posteli. Všechno mně bolelo, hlava se mi motala a celkově mi bylo dost mdlo.
Vedle seděl na stolučce Shin a zrovna máchal hadr v kádi s horkou vodou.
,,Konečně jsi se probrala...cos to sakra vyváděla?"
Opatrně jsem se posadila a vložila hlavu do dlaní.
,,Já nevím...jsem zmatená, ale hlavně mně strašně bolí srdce...a tak to tělo vyvažuje ranami...asi to potřebuju konečně vyřešit. Takhle to dál nejde," řekla jsem tiše, naštvaně.
,,Myslím, že by ale bylo nejlepší, až se objeví sám..." podotkl opatrně Shin a odložil káď.
,,Ale...co když se už nikdy neobjeví?" Řekla jsem smutně a mé srdce znovu zavylo bolestí.
Pak jsem se podívala na své ruce, na kterých jsem dost jasně viděla, jak mé tělo začíná zase šílet.
Shin dost zbledl.
,,Tak jo, Neylo. Uvedu tě teď do umělého spánku, který ti vydrží asi tak den. Takhle to dál nejde, mohla bys na to zemřít." Řekl klidně, ale v jeho očích hrál strach.
Jen jsem přikývla, cítila jsem, jak mi rychle mizí energie. I když jsem byla strážkyně hvězd, mé lidské tělo by již dlouho nevydrželo.
A taky jsem se ho snažila udržet kvůli Nee.
Shin mi přinesl jakýsi pití, které omamně vonělo. Zavíraly se mi oči už jen z té vůně, takže když jsem to vypila, tělo mi ochablo jako hadrová panenka.

Tak trochu díl o ničem :/ ale slibuju, že se to zase rozjede :D
*HorrorMichelle*