Neytirix~ I.

~Epilog~

Shirella

Slunce už bylo mírně nad horizontem, rudozlatá záře zalévala tuhle morbidní scénu.
Veškerá zeleň zmizela, byla zde jenom vyschlá jednotvárná pláň posetá mrtvými těly draků, rebelů a obřích koster tří bratrů, které celou atmosféru podtrhovaly. Ale co tomuhle všemu dominovalo, byla dvě malá dračí těla dotýkající se hlavami. Jedno purpurové, druhé zlaté.
V kaluži krve jsme našli Tirixe s Neylou. Nikdo neočekával, že by zrovna tihle dva zemřeli. Neyla už vůbec, poté, co změnila den v noc a zabila všechny tři bratry. Tirix, protože stihnul uprchnout s námi a již přežil mnohá vážná zranění.
Ale...když jsme se my, zbývající, či přeživší, shromáždili kolem těchhle dvou legend, Shin rozhodně nebyl jediný, kdo prolil slzy. Coelum zoufale řval na celé kolo, ohromné kapky slz padaly na zem, která pod blahodárnou tekutinou oživla a začala růst. I já, můj drak a všichni rebelové jsme plakali. To ticho, které protínal jen vítr a Coelum...bylo nesnesitelné.
Tirix s Neylou se zapsali do historie jako hrdinové, jako legendy. Byli pohřbeni dle všech řádných náležitostí a poct.

Teď, o měsíc později, kdy se lidé pomalu stavěli na nohy a království začalo znovu vzkvétat, jsem byla zvolena jako královna lidu. Coelum byl králem draků, avšak řekl, že toto království bude nyní náležet oběma národům stejně, nikdo nebude utlačován. A tak jsme seděli vedle sebe. On ve své menší podobě ležel na ohromném purpurovém polštáři posetém zlatými hvězdami. Já na příjemném stříbrném trůně s mým drakem za zády. Usadili jsme se v novém hlavním městě, které jsme nazvali Neytirix. Jako poctu dvoum hrdinům i celé válce mezi draky a lidmi, kterou lidé zvítězili. Dlouho se slavilo, draci odpřisáhli věrnost Coelumovi i mně, a ti co ne, byli zahnáni do Severních hor.
Byla noc, já s Coelumem jsme zrovna stáli na ohromné terase menšího hradu, a dívali jsme se na hvězdy. Coelum tohle dělal každý večer již od smrti jeho dcery, jakoby na něco čekal. Hvězd bylo stále strašně málo, jelikož jich bylo hodně obětováno ve válce, ale pomalu se obnovovaly a ozařovaly černotu nad našimi hlavami.
,,Doufám, že ať jsou Neyla s Tirixem kdekoliv, že se mají dobře..." řekl po dlouhé chvíli ticha Coelum, a povzdechl si.
Jenom jsem přikývla. Musela jsem uznat, že s Neylou jsme si zrovna nepadly do noty, ale stále mi to naše - ať krátkodobé - přirostlo k srdci. A když bojovala ze všeh sil, abychom zvítězili... oslnila mně. Byla to pravá bohyně.
Coelum pomalu vydechl, otočil se a pomalu odešel. Já tam ještě zůstala několik hodin poté stát, sledovat oblohu a přemýšlet, jak to všechno bude teď.

Tak, 1. Kniha dokončena, epilog aspoň trochu nastínil, jak království vypadá teď. 😂 je mi líto ukončovat tuhle knihu, ale jelikož už mám v plánu druhý díl...(jelikož mám strašně moc nápadů, co jsem ještě chtěla zasadit do tohohle světa, ale jaksi se to všechno zvrtlo), tak se nemusíte bát 😋
Doufám, že se vám tato kniha líbila a uvidíme se u druhého dílu! 😍
*HorrorMichelle*