Neytirix~ I.

This is War!~ 2/2

Neyla

Všichni jsme se otočili za zvukem tříštících se hor, které vybuchovaly jako když hodíte kámen do vody a ta vyprskne.
Z jejich niter se vzedmula dvě ohromná těla. Jedno ve všech odstínech modré, druhé jako láva - černé s lávovými žilkami, které protínaly celé tělo.
Ten lávový zařval a jeho řev nás skoro všechny ohlušil, ale nikdo nedokázal ani pípnout, jen Coelum supěl tak, že jeho nitro zářilo skoro oslepujícím žárem.
Draci vzlétli.
,,Bratře, proč nás budíš z našeho dlouhého spánku!?" Zasyčeli oba.
Z'hanor se k nim otočil.
,,Máme tu menší návštěvu," řekl slizkým hlasem a draci stočili své zářící oči ke Coelumovi. Oba se prudce nadechli, lávovému se naježily ostny na hřbetě, safírovému chocholka na hlavě.
,,Měl jsi zůstat na obloze!" Zasyčel lávový.
,,Zradil jsi nás!" Zařval safírový.
,,Já?! To vy jste se ke mně obrátili zády, když jsem žádal o pomoc! To vy jste mně uvrhli na nebe jako vyvrhela!" Řval Coelum a já mimoděk sklopila uši k hlavě. Bylo to až bolestivě hlasité.
Draci se vrhli do sebe. Hvězdy začaly ihned dorážet na oba draky a Coelum se na ně vrhl taktéž. Rebelové náhle nevěděli, co dělat a na koho útočit.
Já jsem si všimla Z'hanora, jak se snaží proplížit za Coelumova záda. Bezmyšlenkovitě jsem se k němu rozlétla, zařvala a z nebe se snesly blesky, které uhodily do jeho hlavy. Jeden šikovný blesk ho uhodil do oka a Z'hanor zařval bolestí.
,,Ty nikam nejdeš!" Zavrčela jsem.
,,Co chceš proti mně dělat?! Jsi jen bezcený malý dráček!" Zařval Z'hanor a já se zasmála.
,,To si jenom myslíš!" Zasyčela jsem a pohlédla k obloze.
Coelum měl pod vládou jenom malou část hvězd. A já na všechny dohlížela, ale hvězdy nebyly všechno.
Zhluboka jsem se nadechla a pohltila několik desítek hvězd. Energie ve mně vybuchla stejně jako ty hory. Cítila jsem, jak se zvětšuju, až jsem byla větší než bratři. Z mého nitra vyšlehl zářivý řetěz, který se obmotal kolem měsíce a já ho vlastní silou přitáhla zpět na oblohu. Celý svět pohltila tma. Měsíc se zachvěl, provaz se napnul a já ho přisunula blíže k zemi. Z'hanor vyděšeně vypískl a Coelum nadšeně zavrčel.
Náš Palác se také přiblížil, což znamenalo také potíže.
Hvězdy udeřily do všech třech bratrů a skoro je zničily. Lávový přežil, ale zbývající tři byli těžce zranění.
Navíc měsíc dodával sílu Silver, která se nyní jako had ovíjela kolem něj a čerpala sílu na finální útok, který by měl celou tuhle válku ukončit.
Jenže bratři bohužel nečině nestáli. Ucítila jsem prudkou bolest po celém těle, jak do mně zasekávali jejich drápy a tesáky. I když se je snažili rebelové s Coelumem zastavit. Já musela držet měsíc, takže jsem se na nic jiného soustředit nemohla, ale cítila jsem, jak slábnu.
Válka se znovu dala do pohybu, všude šlehaly blesky, hvězdy a plameny.
,,Silver...noták..." zachraptěla jsem.
Náhle se hadovitý drak pohnul, otevřel své oči a čelisti dokořán.
,,Všichni pryč!" Zařvala jsem.
Rebelové s Coelumem se ihned vytratili.
Někteří nepřátelští draci se také pokusili dát na ústup, ale nebylo kam.
Náhle se ze Silvřinýho hrdla vyhrnul oslňující bílý paprsek energie, který zasáhl jak mně, tak všehny tři bratry. Vykřikla jsem bolestí, provaz zmizel a Silver se ihned odlepila od měsíce, který jakoby vyčerpaně poblikával.
Ze tří bratrů zbyly jenom tři ohromné dračí kosti.
Já stále vnímala, paprsek mně zasáhl jenom okrajově, přesto jsem byla velmi vážně zraněná a paprskem poraněná.
Zmenšila jsem se do normální dračí podoby a klesla k zemi. Před očima se mi dělalo černo, skoro jsem se poddala spánku, než jsem spatřila zlatavou siluetu jdoucí ke mně.
Zvedla jsem vyčerpaně hlavu. Viděla jsem Tirixe. Jedno křídlo mu chybělo, tvář měl vážně poraněnou, přední nohu měl utrženou a břicho měl rozpárané.
,,Tirixi..." zachraptěla jsem palčtivě.
,,Neylo..." zašeptal.
Klesl k zemi jen kousíček ode mně.
Na kraji sil jsem se k němu doplazila. Jeho oči byly již zavřené, nedýchal.
Do očí mi vhrkly slzy, ale usmála jsem se.
,,Zvládli jsme to..." zašeptala jsem a lehla si hlavou k té jeho.
Poddala jsem se temnotě. Cítila jsem Smrt, její něžnou náruč, do které jsem se skryla.
Sbohem...

Takže...u mně docela neočekávané ukončení kapitoly. Abych byla upřímná...vůbec jsem si nebyla jistá, co se tady stane 🤗 ale nebojte, ještě budou další kapitoly. Přemýšlela jsem, že bych udělala tzv. Epilog a pak pokračovala novou knihou, ale mám pocit, že tahle má stále málo kapitol. Co myslíte? A co říkáte na konec...? Já upřímně brečela 😭
*HorrorMichelle*