Svět, kde draci a lidé žijí v harmonii? Ani náhodou.
Lidé jsou loveni, draci vládnou. Mezi nimi je již vpitá nenávist a bylo kvůli tomuhle prolito již stovky litrů krve.
Jenomže co když se náhle na světě objeví drak, který se mění na člověka?
•dokon...
Byl jsem jiný a každý to věděl. Vždy, když jsem procházel honosnými síněmi a chodbami našeho sídla, cítil jsem se nepříjemně, jako bych sem nepatřil. Jako by mně neustále někdo sledoval, kritizoval, snažil se mně zničit. Všichni se mně báli, protože věděli, že jsem hrozba. Ladné tělo se pohybovalo s každým krokem, svaly se napínaly a povolovaly a v záři pochodní se leskly šupiny barvy zlata. Šel jsem vzpřímeně, i když jsem se rozhodně necítil vážený nebo třeba byť jen respektovaný jako člen klanu. Drápy klapaly o holou podlahu z mramoru, takže o mně každý věděl. Ostatní draci se na mně dívali s opovržením, ken kvůli prokletí, se kterým jsem se narodil. Dovršil jsem sta let, což je doba, kdy je drak oficiálně dospělým. Stanul jsem před svým otcem, sedícím po boku krále, ohromného sněhově bílého draka s bodavýma rudýma očima. ,,Tirixi Planoucí, jsi zde, protože jsi dovršil dospělosti, neboli sta let. Normálně bychom tě přijali jako svého, oslavili to a pak bys žil po boku vysoce vážených, ale to, díky tvému prokletí, nemůže být uskutečněno." Zbledly mi šupiny a ihned jsem vycítil krvelačnost ostatních draků sedících v síni. ,,Zabte ho."
Neyla
Rychle jsem utíkala s chlebem v pevném sevření. Pekař za mnou řval sprosté nadávky, ale nedokázal mně dohnat. Byla jsem mrštná a protáhla jsem se místy, kde dospělý člověk proběhne bez hlavy. Život tady byl krutý a obzvláště byl na mně a mou rodinu. Teď už žádnou sice nemám, o to hůř ale bojuju o každý kousek jídla. Doběhla jsem do nedalekého lesa a skryla se ve stromoví. Jako akrobat jsem prošla stromy až ke svému provizornímu domku z prken, větví, provázků a tak dále. Sedla jsem si do přikrývek, které brzy budu muset vyprat a dala se do jídla. Snědla jsem jenom kousek z chleba, musela jsem totiž šetřit na horší časy. Podívala jsem se ven z mé díry ve stěně. Měla jsem krásný výhled na Sněžné hory, kde bylo království draků. Povětšinou se tam nic nedělo, draci stále lítali z jednoho místa na druhé, ale dneska to bylo jiné. V hradu se něco dělo. Viděla jsem, jak zářil všemi různými barvami, jakoby draci mezi sebou bojovali. Až teď ke mně vítr zavanul bolestivý a zuřivý řev bijících se draků. To rozhodně není v pohodě. Náhle jsem viděla, jak se oknem protáhl jeden ošklivě zraněný drak a z posledních sil se rozletěl přímo mým směrem. Ostatní draci se jen dívali a řvali na něj, cenili tesáky a chrlili oheň. Drak byl asi tři sta metrů ode mně, když přestal máchat křídly a klesl mezi stromy. Zem se otřásla a já zbledla, pak jsem si ale něco uvědomila. ,,Drak. Mrtvej drak. Hromada peněz!" Zavýskla jsem a rychle se k němu rozeběhla. Určitě si toho všimlo více lidí a já se bojím, že by mi to někdo sebral. Když jsem k němu doběhla, málem jsem to nedala a pozvracela se. Křídla měl ošklivě pokousaná a roztrhaná, všude po těle měl hluboké šrámy od tesáků a drápů. A jeho ocas byl ukousnutý asi půl metru od stehna. Nauscho jsem polkla, a pak jsem si všimla, že dýchá. Nedokázala jsem ho zabít, nedokázala jsem ho využít k tomu, abych zbohatla. Ne, když je naživu a já ho rozhodně zabíjet nebudu. Rozhlédla jsem se. Musela jsem vymyslet, jak ho dostat do bezpečí, abych se o něj postarala. Zhluboka jsem se nadechla a pak mně najednou něco napadlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj lidi, tak je tu nový příběh! :D No jo, zachtělo se mi udělat knihu o dracích, protože jsem do nich prostě blázen. Ilustrator: Neytirix *HorrorMichelle*
