Neytirix~ I.

Shazma sheiriikï

Tirix

Seděl jsem u stolu a jedl jídlo, co tady ještě zbylo po stařence. Bylo ráno a Neyla ještě spala, přeci jen, včerejší noc pro ní nebyla zrovna lehká. Bůh ví jak mi usnula v náručí ještě dneska ráno, tak jsem jí nechal dneska odpočívat. Shin seděl naproti a zamračeně sledoval toast před sebou.
,,Jestli to nebudeš jíst, klidně to sním za tebe. Jídlem tady plejtvat nebudu." řekl jsem klidně a upil kafe.
Prudce zvedl hlavu, jakoby mně až do teď naprosto nevnímal.
,,Eh, promiň, jen jsem se nad něčím zamyslel..." zamumlal a dal se do jídla.
Moje obočí vystřelilo ke hvězdám.
On je ke mně zdvořilý.
,,A...co to přesně bylo?" optal jsem se opatrně.
,,Včera jsem seděl tady na terase, když jsem na nebi spatřil dračí hlídku. Asi vás hledají, a myslím, že už nemáme moc času, Tirixi." řekl Shin.
Povzdechl jsem si.
,,Chápu. No, jestli se dneska nic špatného nestane, tak si sbalíme a zejtra hned za rozbřesku padáme."
,,Co Neyla? Jak se má? Včera jsem slyšel křik," řekl náhle Shin.
Pozvedl jsem obočí a pak se usmál.
,,Magie na ní vytáhla až moc těžkou vzpomínku. Nezvládla to," řekl jsem opatrně.
,,Aha, no, to jí ale nemůžeme zazlívat. Je to Magie, ta neví, co je strach nebo slabost. Já jdu něco ulovit na oběd." Řekl Shin a odešel ven. Já vyšel na terasu a povzdechl si.
,,Pokud má pravdu, nudu to must omrknout," zamumlal jsem a změnil se v draka.
Roztáhl jsem svá ohromná křídla a s prudkým máchnutím vzlétl.

V kruzích jsme pročesával les kolem nás. Byl jsem dostatečně nízko na to, abych je viděl, ale zase dostatečně vysoko na to, aby si mně lidé spletli s ptákem.
Bylo krásně, i když dneska bylo zataženo a vypadalo to, že asi bude bouře. Vítr mně ale podepíral a tak jsem povětšinou jen plachtil.
Když jsem byl asi kilometr od našeho domu, náhle jsem je našel.
Byla to malá skupina o třech černých Hlídačích, kteří momentálně spali. Vítr ke mně ale zavanul odporný zápach, který jsme ihned poznal - tátovi černí zvědi. Zavrčel jsem.
Jestli na nás byli nasazení celou dobu, tak se divím, že jsme ještě naživu, projelo mi hlavou.
Rychle jsem se otočil a začal se vracet zpátky, když jsme za sebou náhle uslyšel zavřískání.
Nebylo to ale bojové, nýbrž volající o pomoc.
Co když to je ale past? Vyčůraní na to jsou dost...
Pak jsem ale uslyšel lidský křik a třesk zbraní o šupiny.
,,Sakra!" Zavrčel jsem a prudce se otočil.
S řevem jsem se vrhl k nim.

Neyla

Ze spánku mně probudil řev.
Prudce jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe, ale nikdo tady nebyl.
Po chvilce se to ozvalo znova. Hrozivý bojový řev, a poznala jsem, že byl Tirixův.
Prudce jsem vyběhla z domku a už v běhu se změnila.
,,Magie, prosím, podporuj mně, nech mně vyvolat křídla!" Zařvala jsem na bytost usazenou v mé hlavě.
,,Dobře, ale pak zase začneme," řekla naprosto klidně Magie.
Kývla jsem a řekla kouzelnou formuli, kterou mi napověděl Tirix.
,,Shazma sheiriikï!" Zakřičela jsem.
Ucítila ksem svrbění na lopatkách, jak se tam přesouvala všechna magie v těle. Pak to náhle bouchlo a já měla ohromná šedo-modrá křídla.
Užasle jsem vydechla, ale hned se vzpamatovala a rozpřáhla je. Párkrát jsem jimi mávla, ale pak jsem zbledla.
Já neumím létat.
Navztekaně jsem zasyčela, křídla přitiskla k bokům a co nejrychleji se rozeběhla k vřavě.

Tirix

Doskočil jsem na prvního člověka, který zrovna stál u sítě, která uvěznila prvního hlídače. Utrhnul jsem mu hlavu a jeho krev mně celého potřísnila. Přesekl jsem síť a hlídač s povděkem zabručel.
Ihned jsem se rozeběhl k dalšímu člověku, jenže už mně zmerčili. Zaslechl jsem hvizd a tak tak se vyhnul první síti a salvě šípů. Zařval jsem a rozeběhl se k hloučku, jenže z řad vyšla...
Úplně mně to paralyzovalo.
Ona se ušklíbla a střelila na mně síť.
Přišla ke mně, s ďábelským úsměvem na tváři. Azurové vlasy povlávaly ve větru, zlatavé oči a opálená pleť jí dodávalo na božské kráse.
Sklonila se ke mně.
,,Tak se znovu vidíme, Tirixi," zašeptala svým úžasným, melodickým hlasem.
,,Diano..." Zašeptal jsem, stále v transu.
,,Divím se, že si mně stále ještě pamatuješ," zavrněla.
Pak se otočila ke svým mužům.
,,Zabte je! Vše-"
Přerušil jí hrozivý řev.
Náhle z houští vyskočila Neyla a s neskutečným vztekem skočila na Dianu, kterou sekla drápy do tváře. Diana zařvala bolestí a já vykřikl: ,,Ne!"
Neyla se prudce zastavila a pohlédla na mně pohledem, ve kterém se mísil zmatek s bolestí.
A ro bylo osudné.
Diana využila Neyly nesoustředění a rozeběhla se k ní.
Než jsem stačil cokoliv říct nebo ona udělat, Diana jí skočila na hřbet, chytila jí za srst a silně jí praštila jilcem dýky do spánku.
Neyla se sesula jako hadrová panenka a z jejího spánku se začala řinout rudá krev.
,,Tuhle a támhletoho zlatého si nechám, zbytek zabít," rozkázala a její muži se dali do práce.
Jeden ke mně přišel, ušklíbl se a silně mně nakopl do hlavy okovanou botou.
V hlavě mi křuplo a svět kolem mně zmizel.