Neytirix~ I.

Flying Above the Sky~

Tirix

Seděli jsme u stolu.
Už to byl týden, co jsme zde byli. Rychle jsem se léčil, ale tyhle rány byly vážné a tělo byll slabé. Navíc mému drakovi ve mně chyběl ocas, a to ho hodně ničilo.
Pil jsem kafe a tiše naslouchal hovoru mezi Neylou a Keylem. Oběma bych měl z celého srdce poděkovat, zachránili mi život.
Ale proč tu vůbec jsem?
Už nějakou dobu od mého vyhnání si tuhle otázku pokládám. Byl jsem z toho všeho zmatený. Neustále na pokraji smrti a přesto mně tenhle anděl zachrání...
Díval jsem se na Neylu. Měla překrásný hlas a byla plná elánu a energie. Neustále by jen něco dělala, pomohla mi při boji s draky, za což jsem jí více než vďečný.
Ale i tak...
,,Tirixi..?"
Trhnul jsem s sebou a podíval se na ní. Vypadala ustaraně, což jsem nechtěl.
,,Děje se něco?" Optala se jemně.
Zavrtěl jsem hlavou a ona si jen tiše povzdechla.
,,No, nechci být nijak drzý, ale udržet tě naživu mně stálo mnoho peněz a sil..."
Nemusel to dokončovat, věděl jsem, co chce.
,,Dám ti dvě šupiny. Jedna za mou záchranu, za druhou mi uděláš ocas." Řekl jsem klidně.
,,Dobře, ale budu potřebovat míry. Myslíš, že by ses mohl změnit v draka?"
Kývl jsem a vstal.
,,Ale vždyť jsi ještě zraněný!" Vyjekla Neyla.
Usmál jsem de na ní.
,,Už dávno ne."
Pak jsem se změnil a skoro se do toho malého prostoru nevešel.
Poodešel jsem od stolu a Keyle kývl.
,,No...jsi vážně čerstvý dospělec."
Pak se podíval můj pahýl ocasu a sykl.
,,No, ukousli ti pěknej kus. Mechanická část ocasu bude těžká, připrav se na to. Ale kdykoliv se zničí, přijď normálně ke mně, opravím ti jí a možná budu pracovat na zlepšení. Dobrý, tvoje míry mám, bude to jeden a půl metru mechanickýho ocasu...šupina nebo dvě mi na to stačit budou."
Přešel ke mně a jemně mi přejel po šupinách rukou.
Zavrněl jsem a vydechl kouř.
Pak se zastavil na boku a chytil jednu šupinku.
,,Vezmu si tuhle, dobrý?"
Kývl jsem a on s ní trhnul.
Škubnul jsem s sebou, bolelo to jako čert, ale Keyle potřeboval vytrhnout ještě druhou, kterou mi následně vzal ze zad.
Pak začal pracovat a my neměli co dělat. Venku byla hluboká noc a většina lidí spala. Podíval jsem se na Neylu.
,,Neproletíme se?"
,,Ale bez ocasu nemáš balanc." Namítla opatrně.
Zafuněl jsem.
,,Chvilka cviku a budu v pohodě."
Vyšli jsme ven na dvorek, kde byly snad tuny kovových věcí.
Neyla se mi vydrápala na hřbet a já se otřásl. Byl to strašný nezvyk, abych něco nesl na zádech.
Objala mně kolem krku a přitiskla se ke mně.
,,Hlavně žádný pitomosti, prosím." Zaskučela.
Zafuněl jsem a roztáhl křídla. Dívka zalapala po dechu.
Pak jsem jimi máchnul a pomalu se zvedl do vzduchu. Opravdu šlo poznat, že bez toho ocasu budu nemotorný, ale stále jsem to dokázala trochu korigovat nakláněním celého těla.
Vzlétli jsme nad vršky domů. O jeden jsem zavadil tlapu a shodil pár tašek, ale jinak to bylo v pořádku.
Přesunuli jsme se nad les. Letěl jsem pomalu, měsíc zářil v celé své kráse a ozařoval svět kolem nás.
,,Tak co, líbí?" Optal jsem se po chvilce.
,,Je to...úžasný." Vydechla užasle.
Usmál jsem se a vystoupal ještě výš. Dalo mi to více námahy, ale nakonec jsme se dostali až nad první vrstvu mraků. Neyla vypískla a začala sahat na hromady sražené páry kolem nás.
Já jsem mraky čeřil máváním svých křídel.

Neyla mi na zaldech o pár hodin později usnula. Já už byl také unavený, a tak jsem se otočil a pomalu se rozletěl zpátky.
Za úsvitu už jsme byli zpět na dvorku. Jemně jsem přistál a změnil se natolik rychle, abych Neylu chytil do náruče.
Zabručela a přitiskla se ke mně. Já se usmál a jemně jí položil na gauč, na kterým teď u Keyla spala.
Pohladil jsem jí po vlasech. Usmála se a já náhle zavrtěl hlavou.
Jsem drak a ona člověk, co to proboha dělám?!
Raději jsem se rychle odklidil a ulehl do postele, ale z nějakého, mně neznámého důvodu, jsem nemohl usnout.
A tak jsem ležel na zádech a přemýšlel o posledních pár dnech a o tom, co se mezitím událo.