Neytirix~ I.

Red & White~

Ilustrace od Autlaw

Tirix

Jelikož jsme neměli kde zůstat a taky Silver cítila stále větší skupiny draků, kteří nás hledali a snažili se ulovit, museli jsme utéct. Napadlo mně schovat se u rebelů, ale neměli jsme se tam jak dostat. Silver mohla létat jen v noci, Neyla byla v bezvědomí, já byl zraněný a Shin s Daynou neměli křídla. Takže jsme se prozatím schovali do Silvřiny provizorní jeskyně, rozdělali oheň a já se postaral o zranění.
Silver měla tělo kolem ohně a my jsme o ní byli opření. Povídali jsme si zajímavosti ze života. Dayna byla dcera rebelů a tak tam už vyrůstala odmalička, ale její rodiče při jedné misi zemřeli a tak se o ní začali starat ostatní. Má tam prý vlastního draka Napoleona, který tam na ní čeká.
Brzy jsme šli spát, abychom v noci vstali a mohli pokračovat v cestě.

Neyla se probrala pár minut po mně. Protřela si oči a dlouze zívla.
,,Kde to...jsme..?" Zamumlala ospale.
Vypadala natolik roztomile a křehce, že se jen ztěží dalo věřit, že to ona porazila Agitura.
,,Museli jsme se schovat. Neboj, brzy už budeme v bezpečí." Řekl jsem s úsměvem.
Jenom kývla.

Hodinu po západu slunce jsme se vydali na cestu. Já nesl Daynu a Neyla Shina. Silver se protáčela kolem nás a zubila se, ale cesta byla až moc tichá.
Šestý smysl mně varoval, že to není dobře, že je něco sakra špatně.
Neyla náhle vyjekla a Dayna hodila do tmy pod námi vrhací nůž. Ten se zaleskl a následně zmizel. Uslyšeli jsme hrůzostrašný řev a následný náraz do jedné menší skály.
,,Au...co to bylo?" řekl jsem zmateně.
,,Amphithéra, nejjedovatější drak a také splývá s okolím a je neskutečně tichý." Vysvětlila mi Dayna a já polkl.
,,A ty jsou taky s mým otcem?"
,,Ne, Amphithéry jsou neutrální národ žijící tady v horách. Jsou to více zvířata nežli myslící bytosti..když tedy nejde o jídlo."
Vydechl jsem a pak náhle zbystřil.
Dayna se náhle rozesmála a zamávala na bytosti schované ve stínech. Ti se od skály odlepili a my spatřily černé draky spolu s jezdci.
,,Dayno! Konečně jsi zpět!"
,,Čekali jsme na naší paní, ale ta se neozývala, tak jsme začali mít starosti," řekla trochu ustaraně Dayna.
,,Ne, ne, pouze má spoustu práce s plánováním a navíc jsme začali mít velké ztráty na špionech." Řekl pochmurně jezdec.
Společně jsme si jaksi oddechli.
,,Kdo je tohle?" Ukázal jezdec na Neylu s Shinem.
Dayna jim rychle odpověděla a oni kývli. Pak nás zavedli do úkrytu rebelů.

Neyla

Jemně jsem přistála v ústí do ohromné jeskyně, což jsem poznala už jen podle akustiky stěn. Popošla jsem hlouběji do prostoru, ale něco mi tady nahánělo neuvěřitelný strach.
Tirix přistál hned vedle mně a jemně se o mně otřel. Dodal mi tím odvahu a taky pocit bezpečí, takže jsem si oddechla.
,,Zůstaň mi zatím na hřbetě, Shine. Kdyby se tady něco zvrtlo," řekla jsem potichu směrem k němu.
Shin jen kývl a zůstal sedět.
Doběhla jsem ostatní. Srovnala jsem krok se Silver, která se rozhlížela kolem a usmívala se.
,,Jaktože nejsi na Nebi?" Optala jsem se jí ostře.
Zamrkala a pak se zazubila.
,,Nebavilo mně to tam, být stále sama. Bez vás tam byla strašná nuda a tak jsem si řekla, že zkusím život tady," odpověděla vesele a já si povzdechla.
,,Takže si jsi jistá, že všechno tam nahoře je v pohodě?"
,,Lítám tam každý večer, abych ho odehnala, neměj strach," vyplázla na mně jazyk.
Až teď jsem si oddechla.
,,Děkuju," zamumlala jsem a ona kývla.
Došli jsme do ohromného sálu. Nad našimi hlavami zářily desítky dračích hrdel rozžhavených ohněm, který osvětloval ohromný sál v nitru hory.
A na trůně s ohromným Černým drakem za zády seděla velitelka rebelů. Prohlížela si nás zvláštním pohledem, který pro mně nevěstil nic dobrého.
,,Nikdo vás nesledoval?" Optala se nás.
,,Ne, za celou cestu jsme potkali jenom pár Amphiter," odpověděla Dayna a velitelka kývla.
Sestoupila z trůnu, její drak jí bedlivě sledoval.
Přešla ke mně, prohlížela si mně od hlavy k patě.
,,Takže ty jsi ta jeho ,kamarádka'?" Optala se mně podezřívavě.
Nelíbila se mi, ale kývla jsem.
,,Neyla, pravda?"
Zase jsem kývla.
Hleděla mi do očí, hledala tam pravdu, něco, co jsem jí skrývala. A já se zabodávala pohledem do těch jejích. Byly chladné jako mrtvé hvězdy. Ledové jako Ledový oceán na severu tohohle světa.
Nakonec kývla a podívala se na Shina na mém hřbetě.
,,Ty jsi mi ale podivný. Bledý, docela štíhlý, ani ne moc vysoký. Co ty tady děláš?"
,,Je mocnější než si myslíte, velitelko," zamumlala Dayna.
Velitelka se zasmála.
,,On?"
Pohnula jsem se rychleji než ona stačila zareagovat a scvakla jí čelistmi těsně u jejího nosu. Couvla, v očích děs.
,,Příště neminu, jestli si ještě jednou vezmeš do úst někoho z mých přátel," zavrčela jsem naštvaně.
Napjala jsem se a napřímila se, takže jsem byla skoro dvakrát tak velká.
Velitelka se mnou sváděla boj, který nemohla vyhrát.
Změnila jsem se v dívku, chytila Shina do náruče a postavila na zem.
Stříbřité vlasy s černými proužky zavlály ve větru a já se postavila před velitelku, v jejíž očích se zračil úžas.
Otočila jsem se k sálu.
,,Jmenuji se Neyla, dcera krále hvězd Coeluma! A přišla jsem vám pomoci vyhrát tuhle válku!" Křikla jsem.
Sálem propukl jásot.

O pár hodin později, kdy jsme byli všichni vřele přivítáni a kdy byla uspořádaná hostina, nás jeden z členů rebelů zavedl do našich pokojů. Já měla vlastní  pokoj spolu se Silver, která se sem nějakým způsobem vešla, a Shin s Tirixem měli pokoj hned vedle mně.
Sedla jsem si na měkkou postel a rozhlédla se kolem sebe.
Bylo tu docela útulně, louče osvětlovaly okolní zdi, které byly ohlazené od vroubků a odštěpků. Koberec zakrýval dřevěnou podlahu, v rohu byla malá knihovna s křeslem a stolkem, na kterém stála miska se sladkostmi a konví s čajem.
Přešla jsem k závěsům, které skrývaly káď s horkou vodou, když někdo zaklepal na dveře. Silver zafuněla a z nosu jí vyšlehla pára.
Usmála jsem se na ní a šla otevřít. Za dveřmi stáli Shin s Tirixem. Oba měli bílé košile a černé kalhoty s koženými opasky. Taky oba měli černé boty, byli umytí a svěží.
,,Pojďte dovnitř," povzdechla jsem si.
,,Ty ses ještě nevykoupala?" optal se mně zmateně Tirix.
,,Velitelka si mně ještě na chvilku odtáhla stranou, takže jsem zrovna přišla," odpověděla jsem mírně podrážděně při vzpomínce na ten rozhovor.

Přitiskla mně ke zdi a zabodla se do mně pohledem.
,,Nebudeš podkopávat mou morálku, já jsem tady velitelka a já jsem to tu budovala několik desítek let, takže si laskavě dej odstup,"
,,Znovu si promluvíme až zachráním tvé rebely od totální smrti," zasyčela jsem zpátky a vytrhla se jí.

Zavrtěla jsem hlavou a kývla na ně.
,,Můžu se dojít vykoupat? Zatím si tu udělejte pohodlí, budu hotová cobydup. Pak můžeme začít probírat náš plán," řekla jsem ještě než jsem zmizela za rudým závěsem.

Trapnější konec jsem snad ani nemohla vymyslet 😂 doufám, že se líbí! 😝❤️✨
*HorrorMichelle*