Neytirix~ I.

~Flame in Eyes, Coldness in Heart~

Neyla

Stála jsem u okna. Tirix si zrovna balil těch několik malinko věcí, které si za tu dobu opatřil a poté ještě potřeby na cestu. Snažila jsem se to překousnout, vysvětlit si to, ale to srdce mi nedalo pokoj.

Z'hanor Planoucí

Ležel jsem na podlouhlém koberci vykládaném zlatem z nejhebčího materiálu. Měl barvy v přechodu od modré do černé.
Přede mnou se náhle objevili dva malí černí dráčci. Byli to mí nejlepší špioni, v noci neviditelní, ve dne se taky nedali rozpoznat. Jediné, co je dokáže prozradit, je pach.
,,Našli jsme vaše- Tirixe Planoucího."
Prudce jsem se narovnal.
,,Mluvte." Pronesl jsem dunivým hlasem.
,,Kovář Keyle, a nějaká prašivá holka. Ten kovář mu vyrobil nový ocas, který byl Tirixovi při boji utrhnut."
,,Ano, ano. Dobře, pošlete tam  Agiturovu legii. Ten kovář zemře, s tou holkou si dělejte co chcete a Tirixe chci tady...mrtvého," ušklíbl jsem se.
Draci přikývli, převzali si odměnu ve zlatě a zmizeli jako pára nad hrncem.
V krku mi zabublal smích.

Neyla

Zaklepala jsem na Tirixovy dveře. Chvilku trvalo, než otevřel.
,,Neylo..."
Zněl unaveně, chápala jsem ho.
Ale prostě jsem to nedokázala vydržet.
,,Tirixi, na kolenou tě prosím, vezmi mně s tebou, budu s tebou ve větším bezpečí než tady...sama..."
Tirix se mi zabodával pohledem do očí a propaloval mně.
Už otvíral ústa, že něco řekne, když se náhle dům otřásl v zákldech.
Pak něco zaskřípalo, jako by něco ostrého přejíždělo po plechu.
Keyle v kovárně zařval bolestí.
,,Doprdele!" Zařval Tirix, vmžiku se změnil v draka a někam zmizel.
Běžela jsem do kovárny, kde jsem našla draka v temně černé zbroji, jak zrovna vytahuje své zkrvavené drápy z kovářova těla.
,,Keyle!" Zaječela jsem.
Prudce se otočil ke mně a zavětřil.
,,Á, ty jsi ta holka, se kterou si můžeme dělat co chceme..." Zavrčel a rozešel se ke mně
Brnění cinkalo a ve chvíli, kdy jsem odlepila oči od těch jeho a pohlédla na Keyla, jsem se probrala.
,,Nápodobně," sykla jsem, popadla jeden z ukovaných mečů na stěně, která tady stála jako jedna z mála a napřáhla ho proti tomu drakovi.
Zařval smíchy.
,,Tímhle zabít mně? Ani to neškrábne to brnění, natož mě!"
Ale já tušila, že tenhle meč není stejný jako ostatní.
A ten pocit byl správný.
Rozeběhla jsem se proti tomu drakovi a zařvala.

Tirix

Vyletěl jsem na střechu a ihned se vrhl na vůdce - Agitura. Byl jediný, komu otec dal černou zbroj z dračího popela.
Tak tak mi uhnul a zasmál se.
,,Á, tak se znovu vidíme, prokletče!"
Zavrčel jsem a mé nitro se rozžhavilo do běla.
Agitur se na mně náhle vrhl, jeho drápy rozsekly vzduch těsně vedle mé hlavy.
Otočil jsem se jeho směrem a vychrlil na něj plamen doběla rozžhaveného ohně, ale on se tomu se smíchem vyhnul.
Jeho rudo-šedé šupiny se zaleskly ve večerním svitu.
,,Dnes proliješ krev, Agiture..." Zavrčel jsem.
,,Pleteš si mně s tebou."
Vrhli jsme se na sebe.

Neyla

Drak poznal, že ta čepel je pro něj opravdu nebezpečná až potom, co skončila hluboko v jeho těle.
,,J-jak..." Zachrchlal a klesl vedle Keyla.
Meč mi vypadl z rukou.
Do očí mi vhrkly slzy a já přiběhla ke Keylovi.
,,Keyle...hej, prober se..."
Ale už bylo pozdě a já to moc dobře věděla.
Z úst mu vytékal stroužek krve, kolem díry v jeho těle se rozlévala karmínová kaluž.
Pohladila jsem ho po vlasech a dala mu jemný polibek na čelo.
Byl to můj velmi dobrý přítel, vyrůstali jsme spolu, stejně jako s Johnem...
...A on je teď mrtvý.
,,Budeš mi chybět," vzlykla jsem.
Náhle se střecha propadla a já vyjekla.
Uviděla jsem dvě dračí těla zamotaná v sobě. Poznala jsem zlatorudou Tirixe a pak mohutné šedo-rudé tělo v brnění.
Odskočili od sebe, čímž zničili zdi obýváku a dům se začal bortit.
Tirix byl trochu poškrábaný, ale jinak to šlo, ale ten mohutnej drak na sobě neměl ani škrábnutí.
Očividně Tirix prohrával.
,,Uteč!" Křikl na mně.
,,Ne!" Zaječela jsem.
,,Ale ne! Neříkej mi, že ses dal dohromady s člověkem! Taková ohavnost! Ale aspoň jí můžu využít." Zavrčel znechuceně ten drak a prudce se ke mně otočil a skočil.
Prosím pomoc, dej mi sílu!
Tirix to nemohl stihnout. Viděla jsem jeho šokovaný výraz, věci se děly moc rychle.
Náhle mně oslepila záře a mé tělo, jako by bouchlo v agónii vzrušující bolesti.
,,No doprdele," zašeptal Tirix užasle.
Podívala jsem se na sebe a málem omdlela.

Tak jo tak jo, řekla jsem si, že napíšu ještě jednu kapču :D jako omluvu za to, že jsem vás zanedbávala, prdíci :D
Doufám, že se líbí :D (docela zvrat, co?)
Kdyžtak ten obrázek je Z'hanor, Agitura dám příští kapitolu... :D
Pac a pusu! :D
*HorrorMichelle*