Neytirix~ I.

Prophet~

Tirix

Seděl jsem u stolu s babičkou naproti. Shin někam zmizel, Neyla ležela na zemi, ale stále měla hlavu nad stolem, takže v pohodě viděla do knihy, kterou staral žena přinesla. Cítil jsem, jak mé tělo vyplavuje jed a já jsem zase cajk.
,,Nejdříve vám to přečtu. Jsem si stoprocentně jistá, že jste to vy dva," začala pomalu.
Potom se otočila na Neylu a usmála se.
,,Přeměň se zpět, mladá dívko, nemusíš být nadále v dračí podobě." Pobídla jí.
Za chvilku seděla Neyla vedle mně a tiskla se ke mně. Byla vyděšená, stejně tak i já.
,,V době, kdy draci budou výš než lidé,
v době, kdy rovnoprávnost umírat bude,
princ s princeznou z hvězd,
jeden z nebes, druhá z chudých měst,
společně z dvou rozlišných těst,
postaví se zlu čelem,
ochrání oblohu vlastním tělem."
Stařenka dopověděla proroctví a my tam zůstali sedět s ústy dokořán.
,,To je ono?" Vypadlo z Neyly po chvíli, ,,To je jako fakt všechno? Ani žádný nepřítel, úkol, nic?"
,,Všechno tam je, jen je to formou hádanky. To, co vážně potřebujete vědět a to, pro co jsem byla vybrána, je to, že se musíte vydat do Crystal Cave na severu."
,,Cože? Kdo jste?" Řekl jsem už mírně podrážděně.
,,Jsem vyvolená bohy. Jsem tu proto, abych vám mohla tuto zprávu sdělit. V Crystal Cave bude další člověk, který vám poví, co dál."
Podíval jsem se na Neylu a ona na mně.
Ani jeden jsme nechápali, co se tady děje.
,,Už máte sbaleno. Támhle máte batohy. Ale...chtěla bych něco na oplátku."
Neyla už se nadechovala, aby něco namítla, ale já jí zastavil.
,,Co to je?"
,,Chci, abyste s sebou vzali Shina. Opravdu tady nemůže zůstat navždy a navíc vám bude více než užitečný."
,,Chtěl mně zabít!" Vyjekl jsem naštvaně.
Stařenka si povzdechla.
,,Byla to zkouška. Musela jsem si být jista, že se nemýlím. Kdyby se tohle proroctví dostalo do špatných rukou, mohlo by to napáchat nesmírné škody." Řekla tiše stařenka.
,,Už nemám moc času. Prosím, vezměte ho sebou. Navíc, umí to s magií. Myslím, že tahle dívka to velmi ocení." Usmála se stařenka a já si náhle všiml záře vycházející z jejího nitra.
Ona mizela.
,,Dobře," řekl jsem a jemně se uklonil.
,,Bylo mi ctí vás poznat,"
,,Mně taky, princi, princezno," zašeptala a pak zmizela v záplavě střípků.

Seděli jsme na terase a snažili se to vstřebat. Shin se stále neukázal a nás to ani moc netížilo. Sám jsem toho o magii věděl dost a tak jsem se snažil Neylu naučit vyvolání křídel. Podle ornamentů na jejím těle jsem pochopil, že to je hvězdná magie, docela vzácná. Další věc, co nás s proroctvím spojovalo.
,,Prostě si představ, jak se ti tvoří křídla a přitom si v duchu říkej: Shazma sheiriikï."
Neyla stála přede mnou v dračí podobě, oči zavřené a čelo nakrabatěné, ale nic se nedělo.
,,Nemůžeš na to tlačit, musíš jemně. Magie je bytost, má to vědomí, musíš jí ukázat náklonost," řekl jsem klidně.
,,Tos nemohl říct dřív?!" Vyjekla naštvaně.
Zasmál jsem se, ale v ten moment jsem náhle ucítil vědomí nade mnou. Trochu jsem si odsedl a přímo vedle mně se zabodla do dřeva kudla následovaná Shinem.
,,Můžeš mně, prosím, přestat zabíjet?" Zasyčel jsem dopáleně, ,,Mám stovky let zkušeností s caparty jako jsi ty, a myslím, že jsi dost chytrý na to, abys věděl, jak skončili." Zavrčel jsem.
,,Musím tě zabít!" Zavrčel Shin a já zastavil šipku s jedem.
Povzdechl jsem si.
,,Hele, ta babuška nás požádala, abychom tě vzali s sebou, že budeš nápomocný. Varuju tě ale, že jestliže se mně ještě jednou pokusíš zabít, přiškvařím tě k tomuhle baráku."
,,Cože? Proč bych měl chodit s váma?!"
,,Má o tebe strach, a prý nám můžeš pomoct," ozvala se náhle Neyla.
S povděkem jsem se na ní usmál.
Shin se konečně zarazil a přimhouřil oči.
,,Nechám si to projít hlavou," zamumlal a zmizel v lese.
Otočil jsem se zpět k Neyle.
,,Tak jo, zkus to znovu."

Neyla

Ležela jsem mezi tulipány.
Tirix řekl, že dostal hlad a že je unavený, takže mám pauzu. Moje mysl byla úplně vyčerpaná a magie ve mně stále výřila jako bomba energie.
Položila jsem hlavu na zem a zafuněla. Zvedl se obláček prachu a mně z toho zašimralo v nose.
Prudce jsem se nadechla a hlasitě kýchla.
To mělo za následek, že jsem vyplivla kouli elektřiny a kousek baráku vybuchl.

Zbledla jsem.
Dívala jsem se přímo na naštvaného Tirixe, který byl bez trika a zrovna si svlékal kalhoty.
,,P-promiň," vypískla jsem.
,,Dobrý, jsi nováček a tady stejně nikdo nežije." Zamumlal a znovu se oblékl.
Povzdechla jsem si, otočila se a zavřela oči.
Představila jsem si magii jako bytost - ženu s dlouhými vlasy, ve kterých se přelévala energie, její oči zářily jako měsíce a pleť byla jako perla.
Náhle se mi ale iluze vymkla z nadvlády a ona se na mně otočila a usmála se.
,,Ahoj, Neylo, konečně se setkáváme."
Moje čelist klesla k zemi.
,,C-cože?!"
,,Spala jsem v tobě dlouhou dobu, tahle myšlenka mně probudila a dala mi prostor s tebou mluvit. Řekni mi, proč mně budíš?"
,,Já...no, chtěla jsem se s tebou seznámit a naučit se..."
,,Mně ovládnout? Ano, každý takhle zezačátku přemýšlí o magii. Já jsem ale mocná bytost, vědomí žijící v tobě. Jestli mně chceš využít, musíš se mnou navázat vztah," usmála se a já zbledla jako smrt.
,,No...dobře."
,,Odteď budu ve tvém vědomí, již aktivní. Budeme spolu rozmlouvat a učit se jeden o druhým různé věci. Ještě chvíli musíte pobýt na dosavadním placu."
S tím jsem otevřela oči a zalapala po dechu.