Neytirix~ I.

War~

Tirix

Byl pozdní večer a já zrovna seděl na terase a sledoval moře, když si ke mně přisedl Shin. Cítil jsem z něj nervozitu, ale nechápal jsem proč.
,,Takže...cos dělal tu dobu, kdy jsme tady byly s Neylou?" Načal téma.
,,Ále, různě poletoval po okolí a pak se spřátelil s jednou bandou mladých draků..." mávl jsem nad tím docela ledabyle rukou.
,,Vím, že se ti to nebude líbit," vyhrkl náhle Shin a já se na něj až teď pořádně zaměřil. Měl sám dost propadlé tváře, pod očima měl tmavé kruhy a seděl shrbený...tušil jsem, co bude následovat...
,,...Ale budu potřebovat tvou krev. Neyla je na to moc slabá, zabilo by jí to. A ty jsi jediná bytost v okolí, co v sobě má magii...chápej, neprosil bych tě o to, kdyby to nebylo nutný..." mumlal Shin a já si povzdechl.
,,Přece tě nenechám pojít hlady, i když se mi to zrovna nelíbí." Zamručel jsem, vstal a roezpnů si vrchní knoflíčky košile, kterou jsem měl na sobě.
Viděl jsem ten hladový lesk v jeho očích, když se ke mně přiblížil, otevřel ústa a ve svitu měsíce se zaleskly jeho tesáky. Zaryl do mně své drápy a chviličku na to jsme ucítil, jak se tesáky zapíchly do mé tepny a upír se přisál k mému krku. Hekl jsem a zrudl jako paprika, mezitím co se Shin živil na mně, na mé energii, na mé krvi.

Neyla

Byla jsem nadšená. S Neou už jsme se prakticky loučily, když do místnosti vešel on.
Tehdy jsem ztuhla, mé srdce se prakticky zastavilo štěstím.
,,Jsi tady.." zašeptala jsem si pro sebe a sledovala ho jako duch poletující nad umírajícím tělem.
Padl na kolena, viděla jsem na něm vztek a zoufalství.
Pomalu jsem cítila, jak mně jeho potřeba mít mně tu přitahuje zpátky, sama jsem se snažila jako nikdy předtím. Slyšela jsem, co říká, a to mně naplňovalo neskutečnou silou.
Plakala jsem, snažila jsem se ho jako duch dotknout, ale nedosáhla jsem.
Náhle mně políbil a mé tělo mně vcuclo.

Probudila jsem se.
Byla jsem strašně slabá, tělo se ještě stále nedalo dohromady, to ale chvilku potrvá, když jsem byla na pokraji smrti.
Byla noc, všude kolem byla tma, ale já se usmívala. Hvězdy mi našeptávaly, co se dělo ve světě, ale nad jednou zprávou jsem se zasekla.
,,Řekni mi podrobnosti, Cassio," vyzvala jsem hvězdu, která mi našeptala onu zprávu.
,,Pan Coelum sestoupil zpět na zem a teď hledá své bratry, aby vykonal pomstu. Dozvěděl se totiž o jistých činech z nedávné doby..."
,,Řekni mi o nich."
Vyčerpávalo mně to, ale tohle mně zarazilo. Myslela jsem, že Coeluma máme už za sebou, ale vypadá to, že si nedá pokoj, dokud nebudou mrtví.
,,Král draků začal válku s rebely z hor, zničil skoro všechna lidská města a teď míří k vám."
Zaklela jsem.
,,Kde je teď?"
,,Táboří asi týden od vás, madam."
Mračila jsem se. Byla jsem neskutečně vyčerpaná, ale tohle byla sakra vážná věc. Coelum ho pravděpodobně nahání, ale on jde po mně...
...a já moc dobře věděla proč.
Tirix ani moc v tomhle nehrál roli, možná se sem vydal, aby zabil dvě mouchy jednou ranou, ale hlavním cílem jsem byla já...
Pokusila jsem se pohnout rukou, ale byl to skoro nemožný úkol. Pohnula jsem maximálně pár prsty, a už jsem byla celá zbrocená potem.
Nakonec jsem usla vyčerpáním.

Probudilo mně zacinkání.
Unaveně jsem otevřela oči a spatřila Tirixe, jak se na mně trochu posmutněle usmíval. Na stehnech měl položený tác se snídaní.
,,Dobré ráno," usmál se na mně a já se pokusila usmát zpátky.
,,Co ten výraz...trochu úsměvu..." řekla jsem unaveně.
,,Teď se najez, pak si popovídáme," řekl a pomohl mi do sedu, abych mohla vklidu polykat.
Sám si sedl ke mně a začal mně krmit lahodným pečivem a čajem.
Když jsem dojedla, cítila jsem se zase o něco lépe.
Jenže pak jsem si vzpomněla na Cassiu a ihned zvážněla.
,,Tirixi...máme problém." Snažila jsem se říct jedním dechem.
,,Co se zase děje?!" Zasténal Tirix.
Shin také přišel do pokoje, sice aby mně zkontroloval, ale byl tady.
S přestávkami jsem jim vypověděla, co jsem se dozvěděla od hvězd a Tirix zaklel.
,,No tak to je fakt skvělý! Já toho parchanta fakt zabiju! Ne, že mi zničil celý život, teď mně ještě bude srát s naháněním nás jako lovné zvěře!"
Pěnil...ne, doslova žhnul zuřivostí.
Pohlédla jsem do zářících očí draka.
,,Jdu na vzduch," zasyčel.
Shin si povzdechl a posadil se na jeho místo. Po chvilce jsme uslyšeli mocné máchnutí křídel a já zavrtěla hlavou.
,,Takže...krom těchhle špatných zpráv tipuji, že se máš dobře?"
Přikývla jsem.
,,Je to mnohem lepší, stále jsem ale strašně slabá. Jestli sem král dorazí před mým uzdravením, budeme ve vážných problémech..."

Tirix

Celý napěněný jsem plachtil vysoko nad mraky.
Přemýšlel jsem. Vždycky, když jsem létal, byl to nejlepší způsob pro mně, jak si utřídit myšlenky.
Slunce zářilo, i když se mraky stahovaly k sobě a tvořily nepropustnou šedou masu.
Šedá...Silver.
Přemýšlel jsem o ní. Byla opravdu velmi zvláštní, takže jsem přemýšlel, jestli není něco podobného jako Neyla. Jestli také není nějak více propojená s hvězdami než co říká.
Ale teď jsem za ní nemohl, trvalo by to moc dlouho a já se o Neylu neskutečně bál.
Bál jsem se, že jí zase uvidím mizet před očima.
Ach, Neyla...jedna velká hádanka, ale stále jsem jí ještě tak úplně neodpustil...jen jsem si přiznal, že mi není jedno...ani zdaleka.
Pomalu jsem chtěl stočit let zpátky, když jsem se náhle zamotal do sítě.
,,No to si ze mně děláte prdel?!"
Slyšel jsem křik a nadšený řev černých draků. Zbělel jsem děsem a pak se náhle z mlžného oparu vynořila dvě ohromná těla s jezdci na zádech, připraveni mně dorazit.
Jenže se prudce zastavili, což jsem nepochopil.
,,Hele, to je on..."
,,Jo...co teď..."
,,Zavedeme ho k ní?"
,,Není to riskantní?"
Draci mně sledovali bedlivým pohledem a já tak trochu začal bělet strachem.
,,Jsi Tirix, dračí zrádce?" Křikl na mně náhle chlapec nalevo.
,,Ano, proč?" Zavrčel jsem zpátky.
,,Půjdeš s námi!"
,,A to jako proč?" Zasyčel jsem, připraven bojovat.
Náhle mi čelisti k sobě sklaply pod utaženým provazem. Zavrčel jsem a trhl s sebou, připraven to roztrhnout a chrlit oheň, ale podíval jsem se do očí té dívky, která se ke mně takhle vplížila.
Měla je tmavé, jako čokoláda. S kapičkami zelené a kousíčky zlata. Uspávalo mně to, utápěl jsem se v temch očích, její pohled mně naprosto ochromil.
,,Hodnej kluk," usmála se na mně a poplácala mně po čelisti.
Pak se kolem mně náhle síť stáhla a draci mně začali odnášet k oné záhadné osobě.
Neměl jsem z toho dobrý pocit. Ani náhodou.

Neyla

,,Shine, myslíš, že udělal nějakou blbost?" Řekla jsem už trochu vyplašeně.
,,To nevím, rozhodně by ale už měl být zpátky. Je venku moc dlouho."
Pokusila jsem se vstát, ale Shin mně zatlačil zpátky.
,,Ne. Ani to nezkoušej, Neylo. Ty co nejdříve nabereš sílu. Pak se začneme starat o toho debila," zavrčel trochu dopáleně.
Povzdechla jsem si.
Měl pravdu, já věděla, že tu pravdu měl, bylo to ale strašně těžký.
Lehla jsem zpět do peřin a sledovala strop. Hvězdy budu moci vyzpovídat až za hodinu, teď nezmůžu nic.
Shin seděl vedle mně a pozoroval mně.
,,Neboj, Tirix se o sebe umí postarat." Řekl klidně a já si odfrkla.
Vzpomněla jsem si na všechny ty časy, kdy jsme si zachránili zadky, nebo když jsem ho potkala úplně poprvé.
,,Jo, jasně..." zahučela jsem sarkasticky a Shin mně poplácal po rameni.
Zůstal se mnou a povídali jsme si. Povětšinou o blbostech, sama situace byla natolik vážná, že hrabat se v dalších vážných věcech by byla blbost.
Nakonec slunce přeci jen konečně zapadlo, Shin odešel, abych se mohla prospat, a já ihned začala drtit hvězdy otázkami.
Kde jsi, ty tupče?!

Ták, další kapča tu! Se divím, jsem nějaká aktivní 😂 ne, že by vám to vadilo, co? ❤️
*HorrorMichelle* 👻