Neytirix~ I.

Living in the shadows~

Neyla

Probrala jsem se v cele. Když jsem otevrěla oči, kolem mně byla tma. Byla jsem zmatená, omámená a hlava mně strašně bolela. Samozřejmě s tou bolestí jsem si vzpomněla na to, co se událo, a mé srdce zabolelo.
Prostě jsem to nechápala, jak to, že mně zastavil, i když ho chtěla ta holka zabít...
Že by jí miloval?
Tak tahle myšlenka hodně zabolela, to jsem musela uznat. Do očí mi přes to všechno vhrkly slzy a já se chtěla postavit a udělat něco, cokoliv.
Jenže jakmile jsem zvedla hlavu, jsem ucítila váhu okovů na mých čelistech, krků a zadní noze.
No to si ze mně děláte prdel...že jsem se vůbec dala dohromady s debilním drakem...měla jsem věřit svým instinktům.
,,Nemyslím, že by to skončilo jinak, Neylo," ozvalo se náhle v mé hlavě a já se ihned rozzářila.
Magie! Díky bohu, že jsi tady se mnou. Nemáš nějaký nápad?
,,Ne, jsi v pěkné šlamastyce, dámo. Takže ty nenávidíš draky a přesto sis jednoho pustila až do srdce."
Povzdechla jsem si a rozhlédla se kolem sebe. Ihned jsem zmerčila malé okénko vysoko ve zdi. Roztáhla jsem křídla a pokusila se vzlétnout, ale stále jsem to neuměla. Řetězy chřestily natolik, že to museli zmerčit všichni v..na tomhle neznámém místě.
A taky že ano, protože jen pár sekund na to dovnitř vešla ta holka. Levý oko měla omotaný obvazy spolu s tváří. Nechtěla bych, ale nelitovala jsem toho, co jsem udělala.
,,Takže jsi vzhůru. Co jsi zač? Ani neumíš lítat a nikdy jsem nic takového neviděla. Taky se umíš měnit, jako Tirix?" Zeptala se mně.
,,Co ti je do toho, couro," prskla jsem na ní skrz vyceněné tesáky.
Drasticky si povzdechla.
,,Podívej, lovím draky, to jo, ale nedělám to pro srandu jako vy lidi. Snažím se ochránit náš domov, aby ho nenašli."
V krku mi zabublal smích.
,,Ty jsi fakt pitomá, viď? Zabíjením jejich draků je sem jen lákáš, navíc jsi chytila Tirixe. Budou tady cubydup," syčela ksem na ní.
,,Jsi dost nažhavená na to, že jsi v okovech. Být tebou se zklid-"
Mezi tesáky mi zasršely blesky a já po ní chmátla drápy. Uskočila a zavrčela na mně.
,,Nemáš proti mně šanci, slabochu. Rozvaž mně a je z tebe sekaná."
,,Teď se ti to mluví, ale chci tě vidět, až budeš stát na aukci pro prachaté zmrdy jako nějakej tažnej kůň. A víš, kde draci jako ty končí? V řeznictví, bez šupin, drápů a krve." Rozřehtala se a práskla dveřmi.
Znepokojilo mně to, to jsem musela uznat. Hodně.
,,Máš tři dny," stačila ještě křiknout, než naprosto zmizela.
Sesula jsem se k zemi a dala se do pláče.
,,Něco vymyslíme..." Chlácholila mně beznadějně Magie.
Uzamkla jsem se před ní.

Tirix

Snažil jsem se vymanit z mých okovů. Udivovalo mně, že to i přes mou sílu nejde. Chvilku jsem přemýšlel nad změnou v člověka, pak jsem to ale zavrhl.
Náhle jsem uslyšel cvaknutí dveří a vyslyšel šanci. Vrhl jsem se dopředu a snažil se skrz tesáky vychrlit oheň na příchozího, ale skončilo to jen tím, že jsem dostal kopanec.
,,Kde je Neyla?!" Zavrčel jsem navztekaně.
,,Neyla? Ty asi myslíš tu dračici...prozatím je živá, ale měla jsem pocit, že ti je jedno, když jsi jí zastavil v jejím plánu zabít mně."
Zasyčel jsem.
,,Hele Diano, to, co se stalo předtím ke čistě mezi námi, tak jí pusť a nech jí bejt. Je neškodná."
Diana se hořce zasmála.
,,I dračí vejce je sakra nebezpečný, nedělej si ze mně prdel. Ta půjde hezky na aukci k nějakému labužníkovi dračího masa."
Zbledl jsem jak smrt a pak jsem naprosto zešílel.
Tohle se nesmí stát...Neyla takhle skončit nemůže, nezaslouží si to!
Naprosto jsem zešílel. Trhal jsem řetězy vší svou silou. Viděl jsem zděšení v očích Diany a mé staré já se po dlouhém spánku probudilo. Zachechtal jsem se uvolnil nejdříve tlapy a těmi si pak přetrhnul řetězy na čelisti a na krku.
,,Holubičko, prince nikdo unášet nebude..." zavrněl jsem a pak po ní skočil.
Diana s jektem uskočila, ale to už jsem se rozmáchl svým ocasem a ten jí zasáhl do prsou. Uslyšel jsem křupnutí a pak odletěla na druhou stranu cely, kde se odrazila od stěny. S heknutím klesla k zemi a já k ní přišel.
,,Tohle je daleo za mými nervy, prcku. Kdysi jsem tě možná miloval, ale na Neyle mi záleží víc než na tobě." zavrčel jsem a spatřil její zděšenou tvář, než jsem jí sekl do prsou.
Vychrlil jsem doběla rozžhavený oheň na kované dveře a pak je prorazil. Ozval se křik, nastala panika. Kolem vířil prach.
Musím jí najít.
Začichá jsem, ale prach mi bránil v tom ji najít. Tak jsem se rozhlížel a hledal jakoukoliv známku po ní.
Proběhl jsem vírem prachu a stále se jí snažil vycítit. Dozorce jsem snad ani nevnímal, o to se starala moje krvelačná část, která si pochutnávala na jejich mase a krvi.
Náhle jsem jí ucítil, jako kdyby v poušti náhle vznikl vodopád.
Zabil jsem dozorce a prorazil dveře. Spatřil jsem jí schoulenou do klubíčka. Naštěstí nevypadalo, že by byla nijak zraněná.
Opatrně jsem k ní přišel.
,,Neylo...?" Řekl jsem tiše.
Cukla s sebou a rozhlédla se.
,,Tirixi?"
,,Pojď, musíme pryč. Za chvilku tady budou lovci." Řekl jsem a zpřetrhal jí provazy.
Zvedla se, otřepala se a strhla si pásku z očí. Pohlédla na mně se smutkem, pak zamumlala děkuju a roezeběhla se ven.
Sklopil jsem hlavu. Mám takový pocit, že je na mně naštvaná.
Chodbou se ozval řev a trhání těl.