Neytirix~ I.

Revealing the Truth~

Ještě jednou - Oh...můj...bože.
Jako...tyvole!
Fakt 1K?! Já...já...co já?! :D VY jste úžasní!
Fakt, brečím a směju se tady a jsem neskutečně šťastná, že jste tuhle slátaninu našli :D a taky jsem moc ráda, že se vám líbí :)
Vím, že jsem hrozná s tím vydáváním, a mám spoustu problémů, zapomínám co jsem napsala a co ne a tak dále :D ale i tak jste tu semnou, já se kousla do zadku a prostě to kvůli takový prkotině jako je rozchod nevzdala! Prostě vám to neudělám!
Mám vás děsně ráda, prdi :D

Neyla

Dívala jsem se na něj tím stylem, jestli si ze mně dělá srandu, nebo to myslí vážně, ale rozhodně vypadal vážně.
Váhala jsem. Ano, Nea se nespletla, ale bála jsem se. Bojím se, co se stane.
Díval se na mně tím svým psím pohledem a vklidu čekal na mou reakci, či odpověď.
Ano, moje minulost mně varovala, budila ve mně vrozený strach a děsila mně. Děsili mně draci a on byl jedním z nich...
Ale kolikrát mně zachránil před jistou smrtí, kolikrát zachránil můj zdravý rozum, kolikrát jsem v jeho lčích viděla strach o mně, o člověka...
V duchu jsem nad tím pokrčila rameny, zabouchla dveře za svým rozumem a rozplakala se štěstím. Skočila jsem Tirixovi kolem krku a pevně ho objala.
,,Taky tě miluju..." Zašeptala jsem šťastně.
Tirix jakoby celou dobu zadržoval dech, teď se prudce nadechl a rozesmál se. Ucítila jsem jeho pevné ruce kolem mých boků a pak jsem se zahleděla do těch překrásných očí všech odstínů modré.
Čas jakoby zadržel dech. Byli jsme tak blízko, cítila jsem jeho dech na svých rtech, já sama jsem skoro nedýchala.
Pak se začal pomalu přibližovat.
Přivřela jsem oči a...
,,Tirix- pánebože!" Vyjekl náhle někdo.
Prudce jsem ho odstrčila a vyjekla. Rychle jsem se odsunula až na samotný krajíček postele.
Tirix zavrčel jako bestie, jeho oči zazářily zlatou barvou.
Ve dveřích stál Kerren, v ruce meč a v očích hrůzu.
,,Ten váš přítel...on...on..."
,,Co se děje?!" Řekla jsem pevným hlasem, což ho probralo.
,,Pan Shin napadá lidi."
Vmžiku se po nás zaprášilo.
Vyběhli jsme oba ven, já jsem cestou sebrala ze stěny kopí a Tirix odněkud vyhrabal meč s černou žilkovanou čepelí.
Stanuli jsme před zkázou.
Bytosti pobíhali či poletovali před zkázou, která se je snažila ulovit.
Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že ta příšera, před kterou všichni unikali, byl Shin.
Nebyl člověk.
Ze zad mu rašila dlouhá ohromná křídla, šedavá s ostrými pery na konci. Vypadal jako vlkodlak, stojící na zadních s bílou srstí, podél páteře měl černé pruhy. Jeho čelisti byly ohromné, rozevřené a plné tesáků.
Moje čelist klesla k zemi.
,,Co se to..."
,,...kurva děje..." Dořekl za mně Tirix.
Mám pocit, že ani jeden z nás nic takového neviděl. Shin běsnil, trhal bytosti na kusy a všude byly jatka, krev, kousky těl a panika.
Neváhala jsem. Vyběhla jsem proti němu, Shin ke mně stočil pohled a na chvilku se zarazil. Na chvilku jsem viděla lesk jeho lidských...upířích očí.
Pak se ale zase pohroužily do krvelačného běsnícího vzteku.
Nechtěla jsem ho zranit.
Nade mnou se mihlo zlatavé tělo a Shin se octl pod ohromným šupinatým tělem.
Před mýma pčima se strhl boj mezi šelmou a ještěrem. Připadalo mi, že to bylo nerozhodně, oba dva byli stejně velcí, silní a mrštní.
Náhle se Shin vznesl na svých potrhaných křídlech a zavyl.
Z lesa se vynořily smečky zlovlků. Ohromní svalnatí tvorové nás obklopili a vrčeli na nás. Klapali tesáky, cenili je a sledovali nás jako ostříž.
,,Shine!" Zaječela jsem, ,,Přestaň?! Nejsi to ty! Proč to děláš?"
Shin zavrčel.
Zavrčela jsem zpět a pochopila, že tenhle boj bude hodně tvrdý.

Tirix

Snažil jsem se sebrat. Kolem nás byol asi dvacet hor masa s tesáky jako břitvy a nad hlavou jejich alfa.
Neyla se zabodávala pohledem do Shina a Shin do ní. Myslím, že tenhle boj bude mezi nimi.
Neyla se pomalu začala měnit do dračice. Ihned jsem si všiml, že její šupiny byly tmavší než předtim. Její křídla se rozzářila jako padající hvězdy.
Shin zasyčel a pak štěkl na smečku. Ta se na ní vrhla, ale já přeskočil vzdálenost a svým plamenem sežehl tři z nich. Zlovlci zavyli bolestí a já ihned upoutal jejich pozornost.
,,Sakra..." zahučel jsem a pak se vrhli na mně.
Neyla vzlétla do vzduchu, Shin vyletěl naproti ní.
Střetli se jako den s nocí v čas, kdy lba neměli. Já i vlci jsme ztuhli hrůzou, jelikož svět kolem nás na chvilku zmizel v bělostné záři.
Když pominulo, díval jsem se na Neylu jako dívku s křídly z hvězd, jak se pomalu snáší s Shinem v náruči k zemi.
Zlovlci i já jsme byli zmatení. Neyla došlápla na zem a jemně položila Shina na travnatou půdu nasáklou krví. Zlovlci se ihned sešrotili kolem Shinova těla a s vražedným vrčením Neylu vyhnali z kruhu.
Křídla se rozpadla na střípky a dívka se na mně podívala.
Její oči byly jako noční nebesa, černota potrhaná bělostnými paprsky, jako bych se díval na vesmír.
Pak její tělo ochablo a kleslo do trávy.
,,Neylo!"