Neytirix~ I.

Blood~

Tirix

Už jsem se o ně začínal docela bát. Byli pryč už moc dlouho, a to jsem věděl, že jí zavedl k jezeru, takže se šla umýt. Proto jsem se zvedl s tím, že je půjdu hledat, ale naštěstí se v tu samou chvíli vynořili z křoví na druhé straně ohně.
,,No konečně! Už jsem se o vás začínal bát. Kde jste byli tak dlouho?" pálil jsem na ně.
Neyla náhle uhla pohledem a já z ní cítil nejistotu. Shin ale nedal nic najevo, jen trochu zatnul čelisti.
,,Co se...stalo?" zeptal jsem se ještě jednou, tentokrát už s mírným strachem.
,,Ale nic." zamumlala Neyla a prošla kolem mně.
Chytil jsem jí za loket a ona naprosto ztuhla.
Začichal jsem ve vzduchu a nenávistně přivřel oči.
,,Fakt tady cejtim krev...Neylo, co se tam stalo." zavrčel jsem na ní.
,,Do toho ti nic není! Nejsi žádný můj pán nebo cokoliv takovýho!" zaječela náhle na mně.
Šokovaně jsem jí pustil a ona ustoupila.
V jejích očích se hněv rázem změnil na překvapení a pak smutek.
,,J-já..." začala, ale já jí zadrhl.
,,Budu v lese lovit." zavrčel jsem, změnil se v draka a mocně máchnul křídly. Oheň se uhasil a odvál naše věci.
Letěl jsem nad korunami stromů a hledal něco, co bych zabil. Hromadil se ve mně vztek smíšený se smutkem a pocitem zrady. Myslel jsem si, že mě má Neyla ráda, a pak...
Nevěděl jsem, co si o tomhle mám myslet. Co spolu tají? Co se tam stalo, že to nemůžu vědět?
Zafuněl jsem a náhle dole spatřil jelena. Prudce jsem klesl dolů s rozevřenými čelistmi a napřaženými drápy.
Brzy jsem byl celý od krve a nesl mrtvolu jelena zpátky.
Už jsem byl u tábora, když jsem si všiml Shina s Neylou. Zrovna byl strašně blízko u ní a měl ruku na jejím krku. Úplně jsem cejtil, jak žhnu vztekem. Tělo se mi přehřívalo rapidní rychlostí.
Pustil jsem jelena přímo na Shina, kterého to zasáhlo plnou parou.
Neyla vyjekla a já přistál přímo před ní. Podíval jsem se na její krk a spatřil dvě rudé tečky.
Zasyčel jsem a hned pochopil, o co se tady jedná.
Bleskurychle se Shin octl pod mými drápy.
,,Proč jsi mi to neřekl?!" zařval jsem mu do tváře a snažil se vší silou udržet rozžhavený plamen ve mně.
,,Jak?! Myslíš, že bys mně k vám pustil aspoň na deset kilometrů, když ti to řeknu?! Jsem upír, vím, z čeho jste vy draci jste tak posraní, co se nás týká. A ten trik znám odmalička! Ale nepoužil jsem ho!"
,,Tak proč se živíš z Neyly?! Nestačí ti snad zvířecí krev?!" syčel jsem a spaloval ho žhavou párou vycházející z mých nozder.
,,Stačí, ale jen určitou dobu. Lidé a draci v sobě mají magii, kterou my potřebujeme, ne tu krev!" Vrčel jsem, ale musel jsem mu dát za pravdu, tohle jsem o upírech věděl, ale když jsem zaslepený hněvem, nepřemýšlím.
Pustil jsem ho a změnil se na kluka.
,,No dobře...dejme tomu...takže mezi vámi nic není?" vypadlo ze mně náhle dřív, než jsem se stačil zastavit.
Neyla zrudla jako paprika a Shin se ušklíbl.
,,Velmi rád bych měl po boku tak přenádhernou dívku, ale nechci skončit nabodnutej na špičce nejvyšší hory."
Odfrkl jsem si.
,,Ne, jen té druhé nejvyšší. Ta nejvyšší je moc daleko a ty mi za to nestojíš."
Shin potřásl hlavou a šel vykuchat a naporcovat jelena. Já mezitím přišel k Neyle a odhrnul jí její překrásné vlasy na stranu.
,,Ukaž, ošetřím ti to. Nepotřebuju, abys ještě dostala infekci." zamumlal jsem a vytáhl obvazy a mast.
,,Jako bych byla přítěž." zabručel nazpátek.
,,To neříkám, ale už tak o tebe mám dost velký strach." zašeptal jsem.
Neyla vzdychla a mírně zrudla. Pak mně náhle chytila za triko a objala mně.
,,Vážně jsem tě chtěla zabít?" zamumlala náhle.
Ztuhnul jsem, pak jsem se ale usmál a pohladil jí po vlasech.
,,O to si nedělej starosti, naše bestie chtějí zabít všechno, nemohla jsí jí ovládat."
V jejích očích planula nenávist ke mně...
Zamrkal jsem a snažil se zahnat tuhle vzpomínku. Jen jsem si povzdechl a ještě víc si jí k sobě přitiskl.
,,Je to v pořádku..."

Neyla

Později toho večera se hodně ochladilo. Byla mi zima a to jsem na sobě měla bundu a deku. Seděla jsem u ohně a jedla opečené jelení maso, které spolu kluci připravili.
Ještě stále mně trochu bolely ty ranky po kousanci na krku, ale když jsem si na to vzpomněla, polilo mně horko, které ihned zahnala zima.
Zakousl se mi do krku. Nejdříve to trochu bolelo, pak jsem ale cítila, jak mně to...vzrušuje. Byla jsem z toho strašně zmatená, ale rudla jsem a byla jsem zpocená. Ztěžka jsem dýchala a sténala, jako by se mně dotýkal.
Když přestal, musela jsem pochytit dech. Shin zčervenal jako paprika a něco zamumlal, něco jako ,,děkuju" nebo tak něco.
Zakroutila jsem nad tím hlavou a pak se znovu otřásla. Náhle jsem uslyšela dramatický povzdech ze strany Tirixe, který ke mně přišel a změnil se na draka. Čapnul mně a přitiskl si mně k boku. Shin mně přikryl jak jeho, tak mou i Tirixovou dekou a Tirix mně pak překryl křídlem.
Cítila jsem horko jeho těla a taky jsem se cítila v bezpečí. Věděla jsem, že mě tahle hora svalů ochrání.
,,Dobrou, Tirixi...a díky."
Uslyšela jsem pobavené zamručení hluboko v jeho trupu.
,,Není zač, maličká. Teď už běž spát, zítra před sebou máme dlouhý let."
Zavřela jsem oči a usmála se, jenže to jsem nečekala náhlý útok ze strany Magie, která mi vnikla do hlavy.
,,Musíme to rychle dokončit, jinak nebudeš moct létat. Dnes večer bude tvoje poslední zkouška."
Zbledla jsem a dech se mi zadrhl v hrdle.
,,Dobře..." odpověděla jsem v duchu po hodné chvíli ticha.
Věděla jsem, co to znamená, a nelíbilo se mi to.