Madness~

454 44 5
                                    

Tirix

Jak jsmese snažili probojovat skrz, začínal jsem si všímat, že já i Neyla ztrácíme kontrolu nad našimi druhými já. Každý drak to v sobě má - krvelačnou zrůdu, bestii, která se probouzí s každou kapkou krve a myslí jen na jedno - smrt.
Věděl jsem, že nám čas šlape na paty, a navíc Neyla nevěděla, co se s ní děje. Ale nemohli jsme zastavit, nemohl jsem na ní ani zakřičet, varovat jí.
Byla tu halda lidí, lovců, kteří nás nechtěli pustit ven, a ikdyž věděli, že je to marné, bránili nám v tom dojít k těm zatraceným dveřím, které byly už jen pár metrů od nás.
Náhle Neyla ztuhla a já se bál toho nejhoršího.
Jedna salva blesků a všichni zmizeli...proměnili se v prach. Já oheň použít nemohl, protože jsem byl za Neylou a ta dusná vlhká chodba nebyla ani 2 metry široká.
Zachechtala se a pak zavrčela.
Lidi došli.
Otočila se, její pči plály jako uhlíky. Dostala hrůzostrašný nádech, ne ten roztomilý a veselý, co měla až do teď.
Její šupiny ztmavly, skrz čelisti jí unikaly blesky. Náhle se moje podstata vypařila, jakoby měla nahnáno.
Abych řekl pravdu, taky jsem z ní měl bobky.
,,Neylo, hej, prober se, tohle nejsi t-"
Její drápy se prodloužily, klapaly a drtily kameny po nimi. Zvětšila se, krev na jejích čelistech a plecích tuhla, tesáky se prodloužily.
,,Neylo!" Zakřičel jsem.
Pak jsem zaslechl kroky a hlasitě zaklel.
,,Hej, poslouchej Neylo, tehdy jsem vážně nevěděl, co dělám. Chápu, že jsi na mně naštvaná, ale já jí nemiluju. Ne potom, co vím, co je pravá láska."
Věděl jsem, že i když to jde z mého srdce, k ní to nedolehne.
Tlukot srdce.
Neyla to stále nezmerčila, díky bohu.
Ustupoval jsem před ní. Vrčela na mně, cenila tesáky, byla připravená mně zabít.
Pak už by se nevrátila zpátky.
Náhle jsem ho spatřil.
Za Neyliným ocasem se náhle zjevil Shin. Šokovaně pohlédl na Neylu, pak na mně, a blýsklo mu v očích. Mrkl na mně a pak zmizel.
Omylem jsem šlápl na člověka, který zařval bolestí.
Neyla se prudce nadechla a její kočičí zorničky se ještě víc zůžily.
Cvakla tesáky a pak se rozeběhla.
Skočila.
Ve stejnou chvíli jí něco srazilo stranou.
Využil jsem toho, ať už to bylo cokoliv a přišpendlil Neylu k zemi. Vrčela a cvakala tesáky.
,,Uklidni se!" Zařval ksem na ní.
Ztuhla a pak přivřela oči.
Zračila se v nich nenávist, kterou ale naše bestie v nás neznají. Nemají city.
To znamenalo jediné - jsou to Neyly pocity.
Naprosto mně to paralyzovalo. Srdce mi škobrtlo.
,,Dodělej jí!" Ozval se Shin.
Probral jsem se a dal jí pořádný pěstí do hlavy.
Tělo ochablo, tmavá barva z šupin zmizela stejně jako se zmenšilo a drápy zase zmizely.
Hodil jsem si jí na záda a Shin mi na ně taky skočil.
Rozeběhl jsem se ven, prorazil mříže bránící mi v úniku a roztáhl křídla.

Neyla

Probrala jsem se na čerstvém vzduchu.
Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči.
Nade mnou byl Tirix a sledoval něco v dálce.
Ležela jsem v jeho klíně.
Okej.
Zaječela jsem, Tirix taky a já se prudce posadila. V rekordním čase jsem zčervenala a začala něco blekotat, něco, ani nevím co.
Tirix mně náhle prudce objal.
Ztuhla jsem a zmlkla.
,,Díky bohům, Neylo..." Zašeptal.
Vyjukaně jsem tam seděla a on mně objímal.
,,Co se...stalo? Nic si nepamatuju..."
,,Noo.." Začal pomalu Tirix.
,,Vezmu si jí na starosti já, ty se jdi prospat Tirixi." Ozval se náhle Shin.
,,Shine!" Vyjekla jsem a běžela ho obejmout.
Poplácal mně po zádech.
,,Jsem tady taky, bylo vás lehký vystopovat, jen mi to trochu dalo zabrat," usmál se.
Pak na mně kývl a pokynul mi, abych šla s ním.
,,Nechtěli jsme ti lézt do soukromí, takže jsi stále špinavá. Měla by ses umýt, já ti mezitím vysvětlím, co se stalo a proč si to nepamatuješ."
Kývla jsem.
Shin mně dovedl k malému, ale přesto naprosto úžasnému jezírku. On se ke mně otočil zády, já se mezitím svlékla a vlezla do příjemně chladivé vody. Jako bych byla celou dobu rozžhavená doběla.
Vydechla jsem a Shin se tiše zasmál.
,,Takže, co se tam stalo?" Optala jsem se po chvilce, kdy jsem už byla dostatečně hluboko.
Shin se otočil, přešel ke břehu a začal mi mýt věci.
,,Víš, že draci mají dvě stránky?"
Ztuhla jsem.
,,Ne." Řekla jsem vyjukaně.
,,No, ta první je ta, co vídáš normálně - draci, co se chovají jako lidé, mají zvyky, vlastní jazyk, zemi, vládu. Ale takovýhle nebyli vždycky. To je ta jejich druhá, prastará stránka. Je v každém drakovi, bez výjimky. Je divoká, zakládá se na hlavních zvířecích instinktech, ale mimo to je neskutečně krvelačná. Zabije všechno, co se pohne, nebo co dýchá. Tahle stránka se často budí v bitvách nebo v situaci, jaká byla ta vaše. Navíc jsi o tom nevěděla, takže tě rychle ovládla. Málem jsi potom zabila Tirixe."
Strnula jsem a vytřeštila oči.
Vrčím na něj, celé mé tělo spaluje neskonalá žízeň po krvi...po jeho krvi. Nenávist mně sžírala jako nějací červi zdechlinu...
Zalapala jsem po dechu.
,,Panebože."
,,Každý drak se tomuhle snažil vyvarovat, povětšinou se už z toho ani nedostanou. Protentokrát jsi měla štěstí."

Shin

Byl jsem v hajzlu.
I když byla Neyla pod vodou a já z ní viděl jen ramena a hlavu, budil se ve mně hlad. Hlad po ní. Vypadala jako bohyně, přitahovala mně.
A nejen ona, hlavně její krev.
Když se oblékala, pokulkval jsem po ní a pomalu cítil, jak mě bolí zuby.
Věděl jsem, co se děje, a nelíbilo se mi to.
V půlce cesty zpátky jsem to nevydržel a přirazil jí ke stromu.
Zbledla.
,,Sh-Shine? Jsi v pohodě?"
,,Promiň...je tu něco, co jsem valm neřekl. Nejsem tak normální...člověk. Vlastně jen jako člověk vypadám...."
Nechápala, ale měla strach.
Cítil jsem to z ní, jako když člověk cítí spálené maso nebo hnůj.
Sykl jsem.
,,Jsem...upír...a už vážně nutně potřebuju krev, jinak se stane něco strašného."
Panikařila, viděl jsem to.
Náhle naklonila krk a odsunula si lem trika.
Spadla mi čelist.
,,Zachránil jsi mi život. Na něco málo si vzpomínám. A taky jsi zachránil Tirixe. Tohle je takov splacení dluhu."
Vypadala tak nevině, jemně a zranitelně.
Nenáviděl jsem se za to, že jsem se i přes to všechno naklonil k ní, rozevřel ústa a zakousl se do ní.
Nenáviděl jsem se za to, že mi její krev tak chutnala.
Že jsem se na ní krmil jak nějaký parazit.

Neytirix~ I. Kde žijí příběhy. Začni objevovat