Procházka

173 11 0
                                    

S lodí jsme se vrátili na pláž a já jsem chtěla jít už domů. Hledala jsem Ryana a našla ho jak sedí a popíjí pivo s nějakou dívkou. Šla jsem přímo k nim, ale cestou jsem potkala Johna.
„Prosím tě Johne, jak se jmenuje ta holka?" Musela jsem se zeptat, abych nebyla tak nezdvořilá za kterou mě většina lidí považuje.
„Ta co je s tvým bráchou? To je Kannady Streepsová" naklonil se ke mě, aby to nebylo slyšet. Netuším proč.
„Dobře díky" a šla jsem. Zastavila jsem se nad Ryanem a Kannady. Ta se na mě zvláštně podívala. A je to tu zas. Buď nebyla na lodi a nebo prostě neví, že jsem ta Ryanovo sestra, která sem s ním měla přijít. Pokud ovšem ví, že má Ryan sestru.
„Ryane já už půjdu." Řekla jsem a hned jsem se otočila k odchodu.
„Počkej mám jít taky?" Chtěl se zvednout, ale já ho zarazila.
„Ne, bav se s Kannady a se svými přáteli" usmála jsem se na něj, pak na Kannady a šla pryč. Konec pláže se zvedal trochu do kopce a já jsem šla po rozpálené zemi na boso. Ne, že bych neměla boty, ale takhle to bylo pohodlnější.
„Lilly! Lilly?!" Slyšela jsem za sebou hlas dospívajcího kluka a myslela jsem si, že je to bratr. Tak jsem se otočila. Běžel za mnou, však Sam a zastavil se u mě.
„Kam to jdeš?" Zeptal se když stál přímo přede mnou.
„Jdu domů, kam jinam" odpověděla jsem a chtěla zase odejít.
„Domů? Tak brzo? To v žádném případě!" Promluvil na mě tak vážně a rychle, že jsem si ani nestačila uvědomit co to právě řekl.
„Pojď, půjdeme se projít" navrhl a já nevěděla jak mu říct, že už se tu nudim.
„No..." podívala jsem se na něj a jeho roztomilý obličej 'a jsem to nejsladčí stvoření' jsem nemohla odmítnout „fajn. Dobře. Kam?" Pokračovala jsem v chůzi i konverzaci zároveň. On šel po mé levé straně.
„Znáš to tady?" Ptal se nadějně.
„Ne, vím jen, kde je škola a náš dům." Jak nečekané, že vím kde bydlím. „No a teď i pláž." Dořekla jsem trochu beznadějně.
„Fajn. Tak já tě tu provedu a ty si rozmyslíš jestli pak půjdeš domů nebo se vrátíš se mnou na pláž. Okey?" Vypadal, že mi neustoupí, když řeknu ne. Tak jsem přikývla. Šli jsme z pláže po silnici malým městem a já zjišťovala, že není zas tak hrozné jak jsem si o něm zprvu myslela.

Ztráta Kde žijí příběhy. Začni objevovat