Ztráta

Poznání

Šli jsme domů jako vždy ve skupince. Chtěla jsem si cestou povídat s Chris, ale ta byla ve společnosti s Johnem a Stephanie. Byla jsem ráda, že se baví. Ryan, Tobby, Theo a Kannady šli pohromadě a něco si povídali. Já šla ruku v ruce se Samem. Když mě nedržel za ruku chytl mě kolem ramen a já jeho kolem pasu. Všichni šli postupně domů. Zbyli jsme Ryan, já a Sam. Byli jsme u našeho domu. Ryan šel hned dovnitř připravit věci na pláž. Stála jsem tam se Samem a drželi jsme se za ruce. Náhle ke mě přistoupil a objal mě rukama kolem pasu. Přitiskla jsem se k němu a hlavu mu položila na rameno. Po chvíli odstoupil a vzal moji hlavu do dlaní, políbil mě. Zavřeli jsme oba oči a já mu polibek oplatila. Líbali jsme se vášnivě a dlouho. Prsty jsem si hrála s jeho delšími vlasy na zátylku a on mě jemně hladil po zádech. Nic jiného jsem nedokázala vnímat. Jen Sama. Jeho dotyky, rty. Jak mě líbá. Nechtěla jsem od něj odcházet, ale za chvíli se uvidíme na pláži. Odstoupila jsem od něj, a vtiskla mu malý polibek. Poté jsem odešla do domu. V kuchyni Ryan připravoval věci na pláž.
„Už jsi tady? Čekal jsem, že tam budeš déle." Nad jeho poznámkou jsem protočila oči.
„Copak jsme ty a Kannady?" Ušklíbla jsem se na něho a on po mě hodil jablko, které bylo vedle něho v míse na pultu. Já ho chytla a hodila mu ho zpět.
„Kde je teta?" Odvedla jsem téma ‚Já, Sam, Ryan a Kannady' . A navíc mi bylo divné, že tu teta v tuhle hodinu ještě není.
„Nahoře. Přebírá staré věci a bude je dávat na charitu. U mě ještě nebyla, takže tuším, že bude u tebe. A navíc já si to raději přeberu sám." Jeho slova mnou projela jako blesk. Bez jediné hlásky jsem vyběhla po schodech a běžela rovnou k sobě do pokoje.
„Teto!! Zadrž!!" Teta skládala do krabice staré knihy. Nebyli to však ‚nějaké' knihy. Byli to moje deníky, které si píšu od dětství. Některé mi psala máma. Prvních pět let, když jsem neuměla psát a číst. Máma mi tam psala všechno co jsem dělala. Později jsem se jí svěřovala se vším. Psala tam všechno, co jsem jí podrobně vysvětlila. Převážně jak jsem ve školce trávila dny o samotě. Když jsem si deníky začala psát sama tak moje mamka stejně všechno věděla, jelikož jsem se jí svěřovala. Jí jsem říkala všechno, jako později i Ryanovi a on mě. Ryan nade mnou držel vždy ochranou ruku a já se snažila starat o něj. Po otcově smrti jsem se uzavřela do sebe. Byla jsem chladná na lidi kolem. Někdy i na mamku. Což mě později mrzelo. Když zemřela i ona tak se to ještě zhoršilo. Jediný s kým jsem věděla, že budu vždy v pořádku byl Ryan. S ním jsem se cítila v bezpečí. A mám to tak i dnes.
„Co se děje?" Zastavila se a knihy, které držela v rukou položila do krabice.
„Tyhle knihy si přeberu sama. Jsou osobní a nechci je vyhodit." Přešla jsem k tetě a všechny knihy, co dala do krabice si prohlédla. Byli tam moje deníky. Všechny. Snad si z nich nečetla. Nechápu proč tam, ale dala moji nejoblíbenější knihu ‚Romeo a Julie?' Na této knize jsem měla nejraději konec, když oba zemřou. Vím, asi jsem divná.
„Teto, proč jsi tam dala ‚Romea a Julii?'" Vzala jsem do rukou knihu a prohlédla si obal. Byl krásný. Tenkým zlatým psacím písmem napsáno ‚Romeo a Julie'. Na knize poté byli dvě postavy jak spolu mrtvě leží na lůžku. Byl to ‚Leonardo DiCaprio' v roli ‚Romea' a ‚Claire Danes' v roli ‚Julie'.
„Myslela jsem, že už tyhle knihy nečteš, tak jsem je chtěla dát buď na charitu nebo je vyhodit." Teta do krabice položila další knihu, co měla v ruce. Tentokrát ‚Hamleta'. Taky od ‚Williama Shakespeara'.
„Teto vážně, knihy i oblečení si raději přeberu sama." Vzala jsem krabici a položila ji na postel.
„No tak fajn, ale udělej to hned!! Alespoň ty knihy." Teta vyšla z mého pokoje a šla k sobě do ložnice. Já jsem se obrátila ke knihovně. Deníky jsem tam naskládala zpět společně s ‚Hamletem' a ‚Romeem a Julií'. Jen několik knížek jsem tam nevrátila. Byli to třeba ‚Peter Pan' nebo ‚Alenka v říši divů' a další fantasy, které mě už nebaví. Nechala jsem si z dvaceti knih nějakých deset plus moje deníky. Oblečení jsem teď třídit nechtěla.
„Hej Lilly?! Je čtvrt na tři jdeš?!" Zakřičel na mě zespodu Ryan. Já jsem se jen otočila a křikla na něj zpět.
„Jo! Jen minutku!" Zavřela jsem dveře sundala ze sebe oblečení a vzala si plavky. Přes ně šedé tílko, s úzkými ramínky a riflové kraťasy. Ramínka od vrchního dílu plavek byli bílé a šli mi za krk, kde byli do kříže spojené. Nijak mi nevadilo, že byli vidět. Vlasy jsem si smotala do culíku, ale gumičku jsem si nebrala místo toho jsem si je sepnula černým skřipcem k hlavě. Kam jinam samozřejmě. Vzala jsem krabici s vyřazenými knihami a seběhla do kuchyně. Krabici položila na pult a šla za tetou, která momentálně seděla před televizí a třídila DVD. Zahlédla jsem celou sérii ‚Twilight ságy'. Teta ji však nevyhodila. Věděla, že to mám ráda - přesněji řečeno jsem ujížděla na Edwardovi a Jacobovy . Nikde se tím nijak moc nechlubím. Je to dost dětinské.
Teta se otočila, když jsem tam přišla.
„Ty vyřazené knihy jsou v krabici na pultě. Já a Ryan jdeme na pláž." Teta vstala a chytla mě za ramena.
„Dobře, jděte" objala mě „jsem ráda, že jsi si konečně našla přátele. Máma s tátou by na tebe byli pyšní." Oplatila jsem ji objetí a obličej jí položila do ramene.
„Ne teto nenašla jsem si přátele" teta si mě odtáhla a nechápavě se na mě podívala. „To oni si našli mě" dodala jsem a usmála se. Tetě vhrkly slzy do očí. Usmála se a pohladila mě po tváři. Přišel Ryan.
„Jdeme?" Stál u vchodu do obýváku a držel chladící box na pikniky.
„Jo jasně." Oba jsme odešli. Před domem jsem se zastavila. Ryan se na mě obrátil.
„Děje se něco?" Zeptal se a já se dívala směrem kudy chodíme ze školy.
„Bojím se, že Christina nepřijde. Že nebude chtít přijít." Popošla jsem k bratrovi a zadívala se mu do očí
„Neboj přijde a když ne, tak pro ni půjdeš." Vzal mě kolem ramen a šli jsme na pláž.