Ztráta

Znovu u moře

Přišli jsme znovu na pláž a v moři se začali honit vlny. John právě přemlouval pár kluků a holek, aby šli surfovat na vlny. Ryan se podíval, kdo právě přišel na pláž a zahlédl mě se Samem - nečekaně. Okamžitě k nám přišel.
„Lilly myslel jsem, že jsi šla domů?" Ryan se očividně divil, když mě celý den viděl ve společnosti a navíc jen se Samem. Ale největší údiv byl stejně z toho, že jsem sem přišla zpět.
„Ano šla jsem domů, ale Sam mě sem dotáhl zpátky." Usmála jsem se na něj a pak i na Sama.
„Jdu surfovat. Jdeš taky Same?" Podíval se na něj pohledem ‚nech moji sestru být' a já jen protočila oči. Ale bylo to zvláštní takhle se nikdy nechoval. Možná proto, že jsem nikdy s nikým jiným netrávila čas, ale i tak to bylo dost divný.
„Jasně, že jdu. Večerní surf je ten nejlepší adrenalin na světě. Jdeš taky Lilly?" Nenechal mě, abych zůstala jen naslouchat jejich hovoru.
„Ne Same, nepůjdu surfovat. Ale vy si to užijte." Povzbudila jsem je a odešla směrem k ostatním co zbyli na pláži. Já sama jsem si, ale sedla stranou ode všech a sledovala Ryana se Samem a Johnem, jak si užívají surfování. Přišla Kannady a přisedla si vedle mě.
„Má Ryan přítelkyni? Tedy jestli vy dva..." nedokončila větu a váhavě se na mě podívala.
„Ne němá dívku. A já a on? My jsme sourozenci." Podívala jsem se na ni a měla jsem nutkání se smát. Další člověk co si myslel, že spolu chodíme.
„Aha. Tak to ty jsi ta jeho sestra. Moc se omlouvám. Netušila jsem jak jeho sestra vypadá a předtím, když si tam za ním tak přišla...no..." začala se spěšně omlouvat a snažit se to zamluvit. Po chvilce radši zmlkla.
„To nic. Ty bys chtěla být s mým bratrem?" Začala jsem vyzvídat. Vím, že můj bratr je dost hezký a v LA na něj letělo dost holek. A vůbec mě nepřekvapuje, že to tady je stejné. Ale jak znám svého bratra dokáže si získat holku hned na první pohled. Takhle to bylo v LA. Byl s jednou od prváku. Museli se však rozejít, když jsme se museli přestěhovat. Ale stačil mu jeden pohled na ni a jeden od ní na něho a byli spolu.
„No, je velmi hezký a milí, ale nevím jestli by chtěl zrovna mě, je tu spousta jiných dívek, hezčích dívek." Kolena si dala až pod bradu a chytla si je rukama.
„Můžu si s ním o tobě promluvit. I o jiných dívkách a pak ti dám vědět. Jestli chceš?" Nabídla jsem zdvořile a Kannady se na mě podívala s překvapením a vděčností v očích.
„To vážně? Děkuju. Dám ti své telefonní číslo, aby jsi mi mohla dát vědět bez toho, abys mi to řekla někde ve škole. Souhlas?" Kannady byla nadšená.
„Dobře" souhlasila jsem s Kannady. Ta mi nadiktovala své telefonní číslo a já jí na oplátku své. Chvíli jsem pozorovala její blonďaté vlasy, které při zapadajícím slunci vypadaly jako zlato. Měla je dlouhé až do poloviny zad. Celkově byla hezká. Rozhodně hezčí než mnoho dívek tady. Nebo než já. To už k nám, ale přišli další dívky a já jsem se přestala cítit dobře v takové společnosti. Kannady mě však přemluvila ať zůstanu. Tak jsem seděla a seznamovala s dívkamy, které byli o rok málokdy dva starší než já. Ne, že bych měla mizernou paměť, ale těch dívek bylo tolik, že jsem polovinu jmen zapomněla a nebo se mi pletla.
„Ahoj jsem Stephanie, a ty jsi určitě ta Ryanova sestra, že?" Drobounká dívka s černými kudrnatými vlasy a snědou pletí na mě začala mluvit. Stočila jsem k ní pohled a přikývla.
„Má tvůj bratr holku?" Zeptala se nejistě. Dnes už druhá co se ptá, ale Kannady je alespoň hezká. Na rozdíl od Stephanie. Ne, že by byla úplně škaredá to ne, ale u Kannady bylo viděť, že o sebe víc dbá. Ale tyhle kecy o mém bratrovy mě už unavovali. Musela jsem ji odbýt co nejrychleji.
„No to já přesně nevím. Raději se ho zeptám a pak ti někdy dám vědět." Odpověděla jsem a odešla k jedinému stromu, co byl na pláži. Zády jsem se opřela o kmen a zavřela oči. Vybavoval se mi starý život v LA. Jak jsem nemusela řešit žádné takovéhle věci. Po chvíli jsem oči otevřela a zahleděla se na moře, kam šli kluci a některé holky surfovat. Zahlédla jsem Sama jak sedí na prkně ve vodě a sleduje Ryana s Johnem a nejspíše tím Theem, jak se na jedné z vln předhánějí.
„Líbí se ti co?" Ozval se hlas za mnou. Trochu jsem se lekla, protože jsem nevěděla, kdo to je. Stoupla si vedle mě. Byla to Kannady. Poznala jsem ji podle zlatavých vlasů.
„Koho myslíš?" Vážně jsem si nebyla jistá koho myslí, ale trochu jsem tušila.
„Sama Robertsona přece. Nedělej, že nevíš o čem mluvím." Sedla si vedle mě a šťouchla do mě loktem, obě jsme se trochu zasmály.
„Ne, nelíbí se mi Sam je jen... sympatický" usmála jsem se nad vlastními slovy. Já sama jsem nevěděla jestli se mi Sam líbí. Byl hezký to ano. Líbil se mi možná tak trošku vzhledově. Jinak ne. Jinak asi určitě ne.
„Tak, kdo se ti líbí?" Kannady se nedala odbýt, ale jinak byla moc fajn.
„Nikdo. Odsud nikdo. A neptej se mě kdo z LA, protože odtamtud taky nikdo. Neměla jsem tam přátele a nemám je ani tady." Chtěla jsem odejít, ale Kannady mě znovu zastavila položením dlaně na moje rameno.
„Máš tady přátele. Mě, Johna, Sama. Jsme jen tří a dost neobvyklí přátelé, ale jsme přátelé tebe i Ryana. Věř mi. My jsme dobrá parta." Potom co to dořekla se zvedla ona a odešla pryč mezi ostatní.