Ztráta

Čtyřkolky

S nikým jsem si nepovídala. Dokud si vedle mě nesedla Chris. 
„Ahoj“ pozdravila mě s úžasným úsměvem na tváři.
„Ahoj“ odpověděla jsem jí se stejným úsměvem.
„Líbí se ti tu?“ Zeptala jsem se jí a zadívala se do jejích jiskřících očí.
„Jo, jsem ráda, že jsi mě pozvala“ věnovala mi úžasný úsměv. Ten jsem viděla naposledy, když se takhle usmála na Joshe. Píchlo mi u srdce, když jsem si na něj vzpomněla. Zahnala jsem úzkost a povídala si s kamarádkou dál.
„Koukám, že s Johnem si hodně rozumíš, co?“ Pobídla jsem jí, aby mi vše vyklopila. Pak jsem se zakřenila jako pako. Kyselí pohled mi oplatila.
„Dobře se s ním povídá. Je pozorný“ více to nerozvíjela, ale já ji konec konců chápala. Myslím, že se ztratila ve svých pocitech.
„Chápu tě“ vyslovila jsem ty dvě malá soucitná slůvka nahlas „když jsem se tady poprvé potkala se Samem a strávila s ním celý den a pak i ten následující taky jsem měla smíšený pocity.“ Přiznala jsem to i sama sobě. Asi jsem se vážně zamilovala. Se soucitným pohledem jsem ji chytla za ruku. Chris se na mě usmála.
„Já to, ale nemám jako ty se Samem. Já měla určitým způsobem ráda Joshe. Sice nevím jakým, ale vždycky ho budu mít ráda. John je sice milý a pozorný. Nemám na něj však ve svém srdci místo. Mám tam jen Joshe, zármutek a prázdnotu. Nechci se od Joshe odloučit úplně.“ Slyšela jsem jak se jí zastřel hlas. Nemohla pokračovat a jen tak tak udržela slzy, tam kde měli být. Sedla jsem si vedle ní a objala ji jednou rukou kolem ramen.
„Vím jak se cítíš. Moc dobře vím, jaké to je, když ti zemře někdo blízký. Ale věř mi v tomhle... Ti co jsme měli rádi a už tady nejsou, jsou na mnohem lepším místě a mají se mnohem líp. Protože smrt nebolela je, ale bolí nás.“ Řekla jsem to upřímně od srdce tak jak mi to jednou řekla teta. Chris se na mě podívala a usmála. Úsměv jsem jí oplatila.
„Měj Joshe ráda, ale jdi dál a pusť tam místo třeba Johnovy nebo komukoliv jinému. Nech zármutek ať odejde a zaplň prázdnotu.“ Odsedla jsem si kousek od Chris a chytla ji za ruce. Snažila jsem se zahnat slzy. Opět jsem citovala tetu. Zahlédla jsem, jak jde Alex domů. John a Theo se vraceli k nám.
„Hej holky! Pojďte s námi! Máme překvapení!“ John rukou naznačil, že máme jít a došel ke mě a Chris. Podal jí ruku, aby jí pomohl zvednout. Chvilku váhala, ale pak ruku s úsměvem směřovaným k Johnovy přijala. Stoupla si těsně k němu. Rozešli se spolu směrem odkud John s Theem přišli. Zvedla jsem se a zjistila, že další z holek odešli. Ta zrzka s blondýnkou. Ohlédla jsem se zpět na cestu a zjistila, že mě Theo propaluje pohledem. Šla jsem přímo k němu a zastavila se až těsně u něho. Podíval se mi do očí a usmála se.
„Děje se něco?“ S otázkou jsem od něj trochu odstoupila. Stála jsem nějak blízko.
„Nic se neděje pokud vím“ opět ke mě přistoupil. Znervózňovalo mě to. Přesněji to jak byl u mě blízko. Bylo mi však dobře v jeho blízkosti.
„Jak se jmenují ty dvě holky co před chvílí odešli?“ Změnila jsem téma a znovu odstoupila. Byli jsme poslední, kdo zůstal na pláži. Šli jsme pomalu za ostatními.
„Ta blondýnka byla Rebeca Carterová sestřenice Alexe. A ta zrzka Julie Smithová.“ Přikývla jsem jako, že chápu. Podívala jsem se na něj podezíravým pohledem.    
„Ty mě sleduješ?“ Podíval se na mě a já v očích zahlédla lásku. ‚A jéje. To mi ještě chybělo!‘ Slova ze mě však vylítla než jsem si je stačila rozmyslet.
„Nesleduji tě“ znělo to jako bych s ním flirtovala. Což opravdu nemělo. Theo se uchechtl. Znenadání se stalo něco, co by mě v životě nenapadlo.
Theo se zastavil a chytl mě kolem pasu. Otočil si mě k sobě. Na chvíli se zarazil, ale pak mě políbil. Bylo to hodně nečekané a já nemohla nic dělat. ‚Nebo možná jo, ale já nevěděla co‘.  Objal mě pažemi, abych se z jeho objetí nevymanila. Ani jsem si to neuvědomila, ale polibek jsem mu oplácela. Něco se v té chvíli se mnou stalo. Jako bych to nebyla já. Moje ruce se samy zvedli a přejeli mu po hrudi až na zátylek. Líbal měkce a intenzivně. Po několika minutách jsem si konečně uvědomila co to dělám. Odstrčila jsem ho.
„To-to-to...“ nenechal mě domluvit a znovu mě políbil. Opět jsem mu polibek oplatila. Přitáhl si mě k sobě blíž a pevněji mě objal kolem pasu. Byla jsem jak smyslů zbavená. Nakonec jsem se, ale ovládla. Znovu jsem ho odstrčila. Tentokrát dost daleko. Chtěl ke mě znovu přistoupit, ale já jsem ho strčila do hrudi, aby šel pryč. On si mě jen zlehka k sobě přitáhl a dal mi malý polibek. Pak mě pustil a konečně nechal odejít.