Ztráta

Vražda a nemocnice

Z pohledu Lilly:

Když jsme s Joshem dotančili šli jsme zpět za Chris. Společně jsme se rozhodli, že už půjdeme. Vyšli jsme ven a sešli menší chody, které vedli dovnitř. Šla jsem uprostřed a před námi se objevil nějaký muž. Měl pistoli v ruce. Začal na mě mířit.
„Ty! Ty! Kvůli tobě se to stalo! Ty za to můžeš!" Neznámý muž s pistolí v ruce na mě křičel a mířil pistolí. Měla jsem strach. Chris i Josh stáli vedle mě a ani nedutali.
„Pane, to je nějaký omyl. S někým jste si mě spletl." Odpověděla jsem mu a snažila se o klidný hlas.
„Ne! Ne! Je to kvůli tobě! Jenom kvůli tobě!" Křičel na mě dál, ale já pořád nevěděla co se děje. ‚Co jsem provedla?‘
„A co je moje vina?" Vím, že bylo riziko se ptát. Mohl vystřelit, ale já nevěděla co je moje vina. Venku se začali shromažďovat lidé.
„Ty jsi zabila mého bratra! Strčila jsi ho pod vlak! Ty! Ty! Ty za to můžeš!" Vykřikl na mě. Jenomže já nikdy nic takového neudělala. Ten muž musel utéct z blázince.
„Pane, prosím. Ona za nic nemůže s někým jste si ji spletl." Klidným hlasem si Josh stoupl částečně přede mě a Chris.
„Nepleť se mi do cesty, spratku!!" Vykřikl muž a vystřelil. Kulka zasáhla Joshe přímo do prsou. Hned spadl na zem.
„JOSHY!!!" Vykřikla Christina a klekla si k Joshovy. Muž však vystřelil ještě jednou. Tentokrát na mě. Kulka mě zasáhla, přímo do ramene. Bolest jsem však nevnímala upírala jsem pohled na umírajícího Joshe. Muž se zděšeným pohledem co právě udělal, utekl. Také jsem si klekla k Joshovy. Trhavě dýchal.
„Jdu zavolat záchranku!" Vykřikla jsem a začala hledat mobil.
„Chris! Chris?!" Snažil se Josh mluvit.
„N-ne, Jo-shy ne-m-mluv!" Chris se snažila mluvit zřetelně, ale tekly ji slzy a byla roztřesená, tak to šlo velmi ztěžka. Ruce držela na Joshovo hrudi kam ho zasáhla kulka. Krvácelo to příliš silně. Mezitím jsem zavolala záchranku a vše jí dopodrobna vylíčila.
„Joshy, neboj záchranka už jede." Podívala jsem se na něj. Byl strašně bledý.
„Chris chci ti něco říct... musím ti to říct..." dostal ze sebe Josh šeptem.
„M-m-milu-miluji-tě!" Dopověděl a zhluboka a sípavě se naposledy nadechl.
„I já tebe..." odpověděla Chris a Josh naposledy vydechl. Byl mrtvý. I mě tekly slzy. Chris ho políbila a zavřela mu oči. Až teď jsem si všimla, že se drželi za ruce.
„Lilly!" Slyšela jsem za sebou Samův hlas a otočila se. Přiběhl ke mě a objal mě. Vím, že John, Theo, Tobby a všichni ostatní stály za námi. Brečela jsem Samovy do náruče jednou rukou jsem chytla za ruku Chris. Kulku v rameni jsem stále nevnímala. Christina se na mě podívala a její žal se tomu mému nemohl rovnat. Byl desetkrát, stokrát větší než ten můj. Přijela záchranka. Vyložila nosítka a Joshovo bezvládné tělo na ně naložila. Nosítka i s Joshovo tělem naložili zpět do sanitky. Chris jela s nimi. Já nastoupila do auta, které přijelo se sanitkou. Sam mě chtěl doprovodit, takže jel se mnou. Já byla ráda. Potřebovala jsem fyzicky a hlavně psychicky podpořit.

~~~

V nemocnici odvezli Joshovo tělo někam pryč. Já jsem byla na ambulanci a ošetřili mi rameno. Když mi z něj vyndavali kulku bolelo to jako čert. Chris se Samem čekali na chodbě. Když jsem přišla se zavázaným ramenem oba se zvedli z lavičky na které seděli. Objala jsem se s Chris a pak přišel doktor.
„Ten chlapec" začal doktor „jak se jmenoval? Musíme informovat rodinu a policii. Budete muset k výslechu." Přejel nás všechny pohledem.
„Dobře" nic víc jsem nedokázala říct.
„Jmenoval se Josh Peters. Jeho otec je v místní městské radě. Matka pracuje v květinářství." Odpověděla Chris za nás obě.
„Dobře, děkuji. Počkejte tady prosím na policii." Doktor se otočil a odešel. Já jsem si sedla na lavičku, ke zdi. Chris zůstala stát a mlčela. Sam si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen. Opřela jsem si o jeho hruď hlavu.
„Volala jsi Ryanovy a své tetě?" Zeptal se a mě došlo, že jsem na ně v tom strachu o Joshe úplně zapomněla.
„Ne. Musím jim zavolat." Začala jsem opět hledat mobil. Našla jsem ho a vytočila Ryanovo číslo. Vzal to po třech zazvonění.
„Halo? Co je Lilly?" Zeptal se mě do telefonu.
„Ryane? Jsi doma?" Odpověděla jsem mu otázkou.
„Ano. Jsem. Děje se něco?" Ptal se dál.
„Vezmi tetu a přijeďte do nemocnice. Řeknu vám to až tady." Odpověděla jsem Ryanovi a zavěsila, protože mi začali téct slzy přímo do roztřesených rtů. Nemohla jsem to zastavit. Nedokázala jsem to ovládnout.
Je mi teprve šestnáct a už budu muset jít na další pohřeb. Znovu se dívat jak někdo z mích blízkých leží v hrobě. Je mrtvý. Další pohřeb někoho, koho jsem znala. Znala a měla ráda. Sam mě objal a přivinul k sobě. Já jsem nedokázala vnímat nic jiného než bolest, úzkost a prázdnotu. Nebránila jsem se Samovu objetí. Naopak. Přivinula jsem se k němu a ruce mu položila na hruď. Stále jsem brečela.Když jsem se trochu uklidnila, tak se složila Chris. Seděla na podlaze a nezastavitelně brečela. Já a Sam jsme jí pomohli, alespoň na lavičku. Sedla jsem si k ní a objala jí. V tu chvíli přijela moje teta s Ryanem.