Ztráta

Svěřování

„Ahoj Chris" s pozdravem si sednu do naší lavice. Dřív tu seděla s Joshem.
„Ahoj Lilly" usměje se na mě a já jí s vřelostí úsměv oplatím.
„Ehm..." odkašlu si a zvednu na ní obočí. „Nechci být vlezlá nebo tak něco... ale... ty a... John... chodíte spolu?" Na konci věty trošku ztiším hlas.
„Ne! Neblázni!! Ale... dneska mě někam pozval..." to byla hudba pro moje uši. Já věděla, že z toho něco bude. Chris si začala mnout ruce. John se jí líbí, o tom není pochyb. ‚Wohohou!'
„Kam?" Začnu tedy vyzvídat. Moje chování se opravdu změnilo. Hlavně díky Chris, Samovy a nejspíše i Theovy.
„No... to právě nevím. Zeptal se mě jestli bych s ním někam šla. Nejdřív jsem si nebyla jistá, ale začal prosit. Tak jsem nakonec souhlasila. Řekl mi, že se pro mě staví doma. Pak zazvonilo. On mě políbil a odešel." Celou dobu jsem dávala pozor, ale když zmínila, že jí políbil, zbystřila jsem dvojnásob. ‚Z toho vážně něco bude!!'
„On tě políbil?" Překvapením jsem vyjekla víc než jsem chtěla.
„Pššš!!! Jen na tvář!!!" Utišila moji hlasitost. To mi, ale nezabránilo, abych se culila jako debil.
„Asi to mají ve zvyku" ujelo mi s pohledem před sebe. Chris se na mě nechápavě podívala. Mě došlo, že jsem řekla něco co jsem nechtěla. No co. Jí to vlastně říct můžu.
„Tenkrát, když jsem byla poprvé na pláži a seznámila se s touhle partou dementů, tak později večer, když už jsme šli domů se všichni odpojovali. Zbyli jsme tenkrát já, Sam, Ryan, John a Kannady. Ta šla potom ke svému domu a Ryan jí šel doprovodit. John se potom odpojil taky. Zůstala jsem se Samem sama. U našeho domu se mnou čekal na mého bratra. Než přišel Sam si vyžádal moje telefonní číslo. Když jsem mu ho nakonec dala políbil mě na tvář." Skončila jsem svůj monolog a všimla si, že Chris září oči štěstím.
„Sam je romantik." To Theo taky. Objevilo se mi v hlavě. „V mnoha věcech se doplňujete. On je od pohledu spíš extrovert a ty zase introvert. On má smysl pro romantiku a ty vypadáš jako by ti to slovo bylo cizí. Je ještě spousta dalších věcí." Uzavře. Má však pravdu, ale já k tomu mám prostě osobní důvody. Zamyslím se, jestli ji mám říct o Theovy, ale ona začala opět mluvit.
„Sam, Theo a John jsou na škole dost oblíbení. Dali by se říct, že máš štěstí, že si Sam vybral tebe. Spousta holek na tebe určitě žárlí. Upřímně já se divím, že John si všiml zrovna mě. Vždyť se koukni kolik je tu hezkých holek." Chris mluvila velmi vážně.
„John má prostě oči jen pro jednu" řekla jsem vesele. „Jsem ráda, že jsme kámošky." Řeknu znovu s úsměvem.
„Ty nejlepší, že?" Nastaví ruku, abych jí za ní chytla.
„Jasně!" Chytnu jí za nastavenou ruku. Pak jí opět pustím a do třídy přijde učitelka. Zpozdila se hruba o dvacet minut. Moc toho nestihneme. Stejně máme anglický jazyk. Takže mi to vůbec nevadí. Po hodině jdeme s Chris ke skříňkám. Vezmeme si věci na tělocvik. Někdo mi však zakryje oči a políbí mě na tvář. Chytnu ruce a sundám si je z očí. Otočím se na Sama, který se uculuje. Stoupnu si na špičky a políbim ho. Začne mě líbat intenzivněji a já se ho chytím kolem krku. Cítím jak svoje ruce obepíná kolem mého pasu. Odtáhne se ode mě, ale ruce nechá na svém místě. Na mém pasu. Prsty mi zastrčí jeden neposedný pramínek za ucho. Chytne mě za bradu.
„Chceš doprovodit?" Usměje se. Nedívá se však na mě, ale za mě.
„Co je!?" Zamračím se na něj.
„Tak se otoč" chytl mě za ramena a otáčel mě. Když jsem se už otočila celá, nevěřila jsem vlastním očím. ‚Páni!!' John líbal Chris u skříněk. Jednou rukou držel Chris kolem pasu a tou druhou si ji k sobě přitahoval za zátylek. Chris měla svoje ruce spojené na jeho zátylku. John na ní byl celkem namáčklej.
„Šli na to rychle" zašeptal mi Sam do ucha a já ho pleskla přes hruď. John se od Chris konečně odlepí a usměje se na ni. Naposledy jí políbí a pustí ji. Odstoupí a jde směrem k nám. On však jen projde okolo. Nechápavě se kouknu na Sama.
„No... už asi budu muset jít. Takže tě nemůžu doprovodit. Sejdeme se opět tady. Měj se Lilly." Rychle avšak jemně mě políbí a odejde. Jdu hned ke Chris. Brečí. Možná, že brečela už když se líbala s Johnem, ale nedokážu to posoudit.
„Chris?" Chytnu ji za rameno a ona ke mě zvedne slzavé oči.
„Pojď" chytnu ji kolem ramen a jdeme k tělocvičně. Projdeme dveřmi, které vedou do šaten. Dívčích i klučičích. Jsou tady skříňky, stejně jako v hlavních šatnách. U skříněk, které jsme si vybrali se Chris složí na zem. Sedne si a rukama si přitáhne nohy k hrudi. Hlavu si položí na kolena.
„Chris!? Proč brečíš!? Vždyť jste se s Johnem líbali!?" Netuším proč brečí ani proč se takto složila.
„Chris!?" Sednu si k ní na zem a rukama si ji přitáhnu do objetí. Přisune se ke mě blíž a hlavu si opře o moje rameno.
„Já..." začne trhavě „když mě John políbil byla jsem ráda. Byla jsem šťastná. Pak jsem si, ale vzpomněla na Joshe. Určitým způsobem jsem ho milovala a teď jsem se cítila jako bych ho zradila... mám Johna hodně ráda a jsem si vědoma jeho náklonnosti ke mě, jenže..." znovu se rozbrečela. Chytla jsem jí do objetí a hlavu jsem jí přitiskla na moji hruď. Chris se mě pevně držela a pořád brečela. Začala jsem jí hladit po vlasech. „... bojíš se, že když budeš s Johnem, tak se odloučíš od Joshe. Chris poslouchej. I Josh tě určitým způsobem miloval, ale rozhodně by nechtěl, aby jsi se kvůli němu takhle trápila. To on by byl nešťastný, kdyby jsi nežila dál. Pamatuj, že na něj nikdy nezapomeneš. Bude pořád v tvém srdci. A když budeš s Johnem, nebudeš ho zrazovat. Naopak, právě Josh bude vědět, že jsi v dobrých rukou." Objala jsem ji pevněji a opřela si svojí hlavu o její. Přišla učitelka na tělocvik a sedla si vedle Chris. Ta pořád brečela.
„Christino? Jsi v pořádku?" Zeptá se tou nejhorší otázkou co mohla. ‚Vždyť je naprosto očividné, že není!!' Pak jí položí dlaň na rameno.
„Může tady zůstat a uklidnit se? Je rozrušená kvůli Joshovy Petersovy, který nedávno zemřel. Byl to její nejlepší kamarád." Učitelka zaměřila pohled na mě.
„Prosím, já... já se potřebuju uklidnit" podívala se Chris na učitelku.
„Tak dobře. Lilly ty se rychle převlékni a přijď do tělocvičny. Christina tu může zůstat přes hodinu." Učitelka se zvedla k odchodu.
„Může tu Lilly zůstat se mnou? Chci tu mít někoho blízkého. Prosím..." podívala se na učitelku stále se slzamy v očích. Už, ale nebrečela, celkem se už i uklidnila. Učitelka neodpovídala a Chris začaly po tvářích opět stékat kapky slz.
„Prosím..." zašeptala nakonec ještě jednou.
„Dobře. Ale nedělejte žádný rozruch. Je to výjimečně!" Odpověděla učitelka a odešla.
„Už jsi v pohodě Chris?" Zeptala jsem se když se ode mě odtáhla a opřela se o skříňky. Zavřela oči a začala zhluboka dýchat.
„Jo, je mi celkem líp... ty myslíš, že... že bych se měla přes Joshe přenést a být s Johnem?" Podívala se ne mě a její ubrečený výraz mi připomene samu sebe.
„No... tak nějak...vážně nemysli na to, že mu ubližuješ. Není to pravda. On by byl vážně rád, že žiješ dál.
A jestli to s tebou John myslí vážně, což by po tom výstupu co jste měli na chodbě měl, tak to s ním zkus." Chytnu ji za ruku a pevně jí stisknu.
„Nejlepší kámošky?" Usměju se na ni a ona s úsměvem odpoví.
„Nejlepší kámošky." Chvíli přemýšlím, jestli jí mám říct o Theovy. Nakonec se rozhodnu, že ano. Když už jsme tu samy.
„Chris... já... musím ti něco říct..." zhluboka se nadechnu.
„No...?" Odpoví celkem vážně.
„Udělala jsem jednu věc a správně bych jí měla litovat, ale nelituju. Naopak jsem za ní ráda." Cítím, že se mi po tvářích kutálejí slzy. Teď brečím naopak já.
„Co jsi provedla!?" Chytla mě za ruce a stiskla je stejně pevně jako před okamžikem já jí.
„S někým jsem se vyspala..." nedokázala jsem přes slzy normálně mluvit.
„Se Samem? Lilly proč by jsi toho měla litovat? Vždyť spolu chodíte..." zmlkla když si všimla mého pohledu.
„Ano i se Samem jsem se vyspala, ale až... až po... až po tom... až potom co jsem... co jsem se vyspala s... s Theem." Dokončila jsem konečně větu a sebrala se, abych nebrečela. Nelituju toho. Miluju Thea, ale neplánovala jsem si to přiznat a ani jemu. A už vůbec jsem si neplánovala vyspání se s ním.
„Lilly? Já to nechápu. Kdy se to stalo? Myslím to s tím Theem." Snažila se mluvit klidně, ale moc ji to nešlo.
„Včera, když jsme spolu odjeli z těch čtyřkolek. U něj doma. Chtěli jsme si o nás promluvit, protože... protože jsme se do sebe zamilovali, ale zvrtlo se to a vyspali jsme se spolu." Nedokážu se na Chris podívat a tak se dívám do země.
„Vy jste se do sebe zamilovali!? Lilly vždyť ty miluješ Sama! Chodíš se Samem!" Chápu, že to nedokázala pobrat.
„Miluju oba a dalo by se říct, že i s oběma chodím." Konečně jsem vzhlédla a uviděla Christiin udivený výraz ve tváři. Čekala jsem, že v očích bude mít zlost, ale té jsem se nedočkala. Jen soucitu a lítosti.
„Já nevím co mám dělat. Se Samem se rozejít nechci. Miluju ho. Ale to i Thea. Nechci ani jednomu ublížit."
„Ale Samovy jsi už ublížila. Podvedla a dál ho podvádíš s jeho nejlepším kamarádem." Upozornila mě Chris. Měla pravdu.
„Už víckrát mu, ale ublížit nechci..." povzdechla jsem si a uslyšela bouchnutí dveří. Někdo je v šatnách. Otočím se za zvuky. Slyšeli jsme jak někdo jde, ale najednou bylo ticho. Pak se otevřeli druhé dveře do tělocvičny a někdo tam vstoupil. Podívám se zpět na Chris. Ta jen pozvedne ramena. Uslyším opět otevření dveří a trhnutím hlavy se tam opět podívám. Teď uvidím postavu, která se podívá naším směrem. Začne se přibližovat a já si připadám jak v hororu. ‚Smrt je nevyhnutelná!' Když postava dojde až k nám, s Chris zjistíme, že je to John. ‚Vážně zrovna on!? Tak tohle je fakt dost blbá náhoda!'
„Co tu děláš?" Zeptám se jako první. Ještě mám v hlase slyšet trošku beznaděje a tak se jí snažím zamaskovat.
„Něco jsem nesl vaší učitelce. Když jsem vešel do šaten slyšel jsem hlasy tak jsem si řekl, že se tu stavím až půjdu zpátky. Nenapadlo mě, že tu budete vy dvě." Řekl to tak, že to vyznělo zklamaně, ale nakonec se usmál. Usmál se na Chris. Přijde ke Chris a klekne si k ní. Už dávno sedím kus od ní. Dojde mi, že bych je měla nechat o samotě.
„Nechám vás o samotě." Zvednu se a jdu za druhou stranu skříněk. Sednu si hned na kraj, abych vše slyšela.
„Co se ti stalo?" Zeptá se John Chris. Nakloním se, abych na ně viděla. Už neklečel před ní nýbrž seděl vedle ní a objímal jí kolem ramen. Chris na to nijak nereagovala a tak John ruku pomalu stáhl zpátky.
„Jen jsem se psychicky zhroutila. Nic mi není. Jsem v pohodě." Přisunula si kolena k hrudi a čelem se opřela o kolena. John jí položil ruku na rameno.
„Můžu za to já, co?" Váhavě si ji přitáhl do náruče. Opřela se mu o hruď a John jí chytil kolem ramen. Zalezla jsem zpět za skříňky, jelikož sem John zatoulal pohledem. Nejspíš mě neviděl. Stejně zatím jen poslouchám.
„Ne, není to tvoje vina. Jen si mě vyvedl z míry, když jsi mě políbil." Musela se od něj trochu odtáhnout, jelikož jsem slyšela jak se někdo hýbe.
„Fajn, dobře, příště se tě zeptám až tě budu chtít políbit. Ale, já to s tebou vážně, myslím vážně." Nakloním se zpět, abych na ně viděla. Jemně jí chytil za bradu, aby se mu podívala do očí. Objal ji. Najednou jí něco zašeptal a Chris přikývla. Lehce jí políbil na rty, zvedl se a odešel. Ten polibek ve mě vyvolal úsměv. Slyšela jsem bouchnutí dveří a tak jsem odtušila, že John už je mimo šatny. Tak jsem se tedy vrátila.
Sedla jsem si zpět a došlo mi, že se pořád usmívám, jak měsíček na hnoji. Chris se na mě podívá kárajícím pohledem. Nakonec se taky usměje.
„Co všechno jsi slyšela?" Zeptá se a dloubne do mě loktem.
„No... jak budeš reagovat, když ti řeknu, že všechno?" Uchechtnu se a Chris se mezitím zvedne. Natáhne ke mě ruku a pomůže mi se zvednout. Jen co si stoupnu mě Chris praští silou do ramene.
„Jauvajs!! Hele, ale já jsem ti říkala, že to s tebou myslí vážně!" Protřu si rameno.
„No jo, no jo... já si tím, ale stejně nejsem jistá..." sedla si na lavičku a vytáhla mobil. Za pět minut má zvonit. Sedla jsem si k ní a znovu ‚Doufám, že už naposled!' Jsme začali řešit, to jestli má nebo nemá být s Johnem. A v tu chvíli zazvonilo.