Ztráta

Samá překvapení

Ráno jsem se probudila a přehrávala si co se včera stalo. Vstala jsem o hodinu dříve než bych měla a tak jsem si včerejší den zapsala do deníku. V tom někdo zaklepal na dveře.
„Ano?" Zeptala jsem se, abych věděla kdo to je.
„To jsem já" ozval se Ryan „smím?"
„Jasně pojď" měla jsem ještě pyžamo, ale nevadilo mi to. Ryan vstoupil dovnitř a sedl si vedle mě na postel. Natáhl si nohy, ruce spjal na hrudi a zádama se opíral o pelest postele. Já jsem odložila deník a lehla si k němu. Hlavu jsem si položila na jeho rameno.
„Mám se tě na něco zeptat." Vzpomněla jsem si na Kannady a Stephanie.
„No?" Řekl nejistě.
„Co si myslíš o Stephanie?" Začala jsem s ní.
„No, moc hezká není, ale já si přišel o něčem promluvit. Nebo spíš o někom."
„A Kannady?" Nechtěla jsem ho pustit ke slovu.
„Jo, ta je skvělá a skvěle líbá. Proč se vlastně pořád ptáš?" Podíval se na mě.
„COŽE??!!" Vylétla jsem od něho tak rychle až se lekl.
„Jsme spolu, proto jsem se zdržel víc než jsem měl plánu, ale ty jsi se asi nenudila, když si byla se ‚Samem'." Ta jízlivost mě překvapila.
„První den školy a ty už máš holku? Není to zase tak trochu urychlený?" Byla jsem v šoku jen trošku, i když lásce na první pohled moc nevěřím, ale přála jsem jim to. No a zmíňku o Samovy jsem prostě přehlížela.
„No jestli ti to vadí..." začal s tónem se kterým mluvil jen málokdy.
„Ne, jasně, že mi to nevadí. Přeji ti to, vám oběma." Usmála jsem se a chytla ho za ruku.
„Já si, ale nepřišel promluvit o tomhle." Začal znovu Ryan a já se začala obávat.
„O čem tedy?" Pustila jsem jeho ruku a sedla si do tureckého sedu.
„Co máš se Samem? Včera jsi byla jen s ním a když jsme byli surfovat tak jsi byla sama." Vychrlil to na mě a já nestačila nic namítat. On je na něj vážně nějak naštvaný, ale proč?
„Tak za a) ty i teta do mě pořád hustíte ať si najdu přátele. Sam je kamarád nic víc. Za b) ano většinu času jsem trávila s ním, ale když jste byli surfovat tak jsem byla s Kannady a chvíli i se Stephanie." To bylo poprvé co jsem, kdy na bratra zvýšila hlas, ale já se nemohla ovládnout.
„Aha... já tě viděl pokaždé samotnou." Nedal se, ale ani jeden z nás neměl chuť se hádat.
„Já se hádat nechci, můžeš se zeptat Kannady...?" Začala jsem se znovu ospravedlňovat a v tom se ozval tetin hlas, že máme jít dolů. Ryan se zvedl a šel ke dveřím, vzal kliku, ale ještě se ke mě otočil.
„Ale se Samem by jste se k sobě hodili..." jen co to dořekl hodila jsem po něm polštář. On, ale vyklouzl ze dveří a zavřel takže polštář narazil do zavřených dveří. Ryan ještě v koukl do pokoje „netrefila" dodal a zmizel úplně. Tak já už nevím jestli mu Sam vlezl pod kůži nebo ne. Teď jsem se s tím, ale nechtěla zabývat. Vstala jsem a vzala polštář ze země a hodila na postel. Oblékla jsem se do oblečení, které jsem nejraději nosila v LA, ale chvíli jsem uvažovala jestli si ho mám nechat. Byli to dlouhé šedé kalhoty a černé tričko s dlouhým rukávem a kapucí. Nakonec jsem si to nechala. Vyšla jsem z pokoje a seběhla schody na chodbu a zahnula do kuchyně, kde teta chystala palačinky.
„Dobré ráno teto Patricie" i hned se mi vybavilo včerejší ráno.
„My jsme se naučili zdravit?" Dodala ironickým tónem. Já jsem se na ni jen zašklebila a sedla si na stoličku.
„Tak seznámila si se včera s někým?" Začala se vyptávat teta a v tom přišel Ryan.
„Seznámila se s mým novým kamarádem a něco z toho bude teto. Jinak dobré ráno." Ryan si sedl vedle mě na stoličku a usmíval svým přiblblým úsměvem. Měla jsem chuť ho praštit, ale když jsem viděla jak se na mě teta dívá, i hned mě napadlo něco jiného.
„Dobré ráno Ryane" řekla teta, ale pořád se dívala s údivem na mě. Podívala jsem se na ní a pak na Ryana.
„Ryan má ve všem pravdu, až na to, že z toho něco bude. Za to on už si našel holku, viď?" Šťouchla jsem do něj loktem a jen co jsem to dořekla teta se s údivem podívala na Ryana. Ten se začal dusit čajem, který právě pil. Trochu ho vyprskl zpět do šálku a zbytek na pult a talířek. Já jsem se neudržela a začala se smát.
„Běžte už raději do školy." Ukončila to teta. Ryan vzal naše tašky a já svačiny. Vzájemně jsme si to prohodili a vyrazili jsme do školy. Celou cestu jsme se pošťuchovali a když jsme dorazili do školy, šli jsme rovnou do tříd. U skříněk jsme se domluvili, že na sebe počkáme odpoledne na školním dvoře. Vešla jsem do třídy biologie a sedla si do lavice vzadu u okna. V tom za mnou přišel Josh s Christinou.
„Ahoj Lilly" pozdravili najednou a já vzhlédla.
„Ahoj Joshy, ahoj Christino potřebujete něco?" Až když jsem to řekla přišlo mi to drzý.
„Nic nepotřebujeme, jen jsme se přišli zeptat jestli nepůjdeš večer do klubu." Zeptala se Christina a pousmála se. Chvíli jsem váhala jestli půjdu, když jsem se včera vrátila tak pozdě z pláže.
„No... mohla bych jít a kde to je?" Souhlasila jsem nakonec.
„Víš kde je Městský park?" Ptal se mě Josh a mě došlo, že je to ten park ve, kterém jsem měla menší incident se Samem. Druhý park, kde jsme si vzájemně vyprávěli svoje životy se jmenuje Greenland park.
„Jo jasně, že vím" přikývla jsem a v tom zazvonilo. Byla hodina.
„Tak se tam sejdeme" odpověděl Josh a šel si sednout. Já jsem byla ve své lavici a Christina seděla hned přede mnou. Po pravé straně bylo okno - jak už jsem zmiňovala - a já sledovala ptáčky jak se za ním honí. Snažila jsem se soustředit na učivo, ale myšlenky se mi pořád vracely k Samovy, protože i já jsem ho včera políbila na tvář. Byl to jen přátelský polibek, ale i tak jsem ho nemohla dostat z hlavy. Bylo to pro mě neobvyklé a zcela nové být si s někým takhle blízká. Christina mi během hodiny podala papírek na kterém bylo napsáno: