Ztráta

Christiina minulost

Domů jsem dorazila kolem šesté. Teta už tu dávno nebyla. I Ryan už musel odejít ke Kannady.
Čekala jsem, kdy se objeví Chris.
Šla jsem mezitím k sobě do pokoje a sedla si do výklenku u okna. Vzala jsem si deník s propiskou a začala jsem přenášet nejen děj co se odehrál, ale i moje myšlenky na stránky deníku. Vše šlo plynule a hladce. Dokud jsem nebyla u osudné části dne. Nejhorší části dne.

‚Seděla jsem s ním v parku a řekla mu to. Cítila jsem jak se mi u toho do očí derou slzy a proto jsem hned vstala a odešla.
V hlavě mi bouřilo tolik myšlenek, v srdci tolik pocitů...
Myšlenka na to, že miluju Thea míň nežli Sama vyhrála nad srdcem, které říkalo opak. Proto jsem se rozhodla zvrátit rozchod se Samem.
Hlava mi říká, že miluju víc Sama a srdce mi říká pravý opak. Miluju víc Thea. Poslechla jsem však hlavu, protože... Nevím sama proč. Co se stalo stalo se...'

Moje ruka se se psaním zastavila při této větě. Zatřásla jsem hlavou a dopsala den do aktuální situace. V tu dobu se ozval zvonek.
„Christina" zašeptala jsem si sama pro sebe. Zvedla jsem se z výklenku a deník uschovala do knihovny mezi ostatní.
Seběhla jsem schody a přišla ke vchodovím dveřím. Otevřela jsem je a tam stála Christina s batohem přes rameno. Na sobě měla černé legíny s vínovou mikinou. Nezapomněla to doladit černými kotníkovímy Converskamy. Vlasy měla rozpuštěné, padaly ji lehce pod ramena a čechral jí je podzimní větřík, který naznačuje, že už brzy budou mrazy.
„Ahoj" pozdravila jako první a já ji objala. Potřebovala jsem to.
„Ahoj" stiskla jsem ji pevněji a pak od ní ustoupila, aby mohla dovnitř.
„Dáš si čaj?" Zeptala jsem se hned co se za ní zavřeli dveře.
„Em-mm, jo." Řekla trošku váhavě. Zavedla jsem ji do kuchyně a postavila vodu na čaj. Vyndala jsem rovnou dva černé čaje a hodila je do hrnku.
„Pojď ukážu ti kam si můžeš dát věci." Mávla jsem na ni a zamířila pryč z kuchyně. Po schodech jsme byli opět v druhém patře.
„Tady je koupelna. Tetina ložnice, Ryanův pokoj a můj pokoj. Na tento víkend náš." Ukazovala jsem jí postupně dveře a poslední zmíněné otevřela. Vešli jsme do mého pokoje.
Christina si ke stolu odložila batoh a sedla si na židli.
„Páni" rozhlédla se po pokoji s úžasem. „Pěkný pokoj" dodala poté.
„Eh-m. Děkuju...Jo a postel se dá zespodu vysunout, takže se neboj, že nebudeš mít kde spát." Usmála jsem se nakonec.
„Pojďme si vypít ten čaj" uzavřela náš téměř mlčenliví rozhovor.
Z kuchyně jsem přinesla dva horké čaje a položila je do obývacího pokoje na stolek. Chris si vzala čaj a pomalu se napila.
„Řekni mi o sobě něco." Bez dlouhého protahování jsem přešla k jedné z hlavních otázek na, které jsem se jí dnes chtěla zeptat.
„Co bys chtěla vědět?" Položila hrníček zpět na stůl a zkřížila nohy do tureckého sedu.
„Cokoliv. Nic o tobě nevím. Vím jen o Joshovy a něco málo o Johnovy. Chci tě lépe poznat." Napila jsem se čaje a položila ho zpět na stůl z důvodu opaření mého jazyka.
„No, tak fajn." Odkašlala si a spustila.
„Jako čtyřletá jsem začala chodit do místní školky. A tam jsem se seznámila s Joshem. Už tehdy se z nás stali nejlepší přátelé. Cokoliv prožíval jeden, prožíval i druhý. Za rok se narodil Peter. Byla jsem ráda, že mám sourozence. Do mých dvanácti jsme si byli opravdu blízcí. Zvrtlo se to, až když se na základní škole přimotal ke špatné skupince kluků. Kouřili, pili alkohol a měli plno problémů. Snažila jsem se ho zastavit, ale nedal si říct. To nás rozdělilo. Neposlouchal ani rodiče. Joshe považoval za staršího bratra, ale i s ním přestal komunikovat. Časem mu to však došlo, přemohl se a se vším přestal. Máma na něj nikdy nebyla bůhví jak přísná, jen tehdy když se to snažila vyřešit. Táta byl pravý opak. Nechtěl, aby se z něj stala nějaká troska.
Když jsem přestoupila na střední nevěděla jsem co mě tam může čekat. Měla jsem však Joshe a to bylo vše co jsem v tu dobu potřebovala. Mnoho lidí o nás říkalo, že spolu chodíme. Že jsme do sebe zamilovaní. Nebylo to tak. Milovali jsme se jen jako přátelé. Byli jsme pro sebe jako bratr a sestra. Vše bylo skvělé." Odmlčela se a zhluboka nadechla. Napila se čaje a já tušila co přijde teď. Co bude následovat.
„Když si se tu objevila ty, Josh tě chtěl poznat. Rád poznával nové lidi. Proto, tě pozval do klubu. Nikdy jsem nebyla proti. Nidky jsme se nehádali, protože nebyl důvod k hádce. Taky jsem tě chtěla poznat. Ten večer v klubu... Myslela jsem si, že to bude skvělý. Místo toho se to celé proměnilo v noční můru. Ten chlap co ho zastřelil, mi vzal nejlepšího kamaráda, bratra. Tehdy jsem myslela, že se z toho už nevzpamatuju. Pomohl mi právě Peter. Bez něj bych byla na dně. Když jsem se líp seznámila s tebou, všimla jsem si něčeho, čeho předtím ne. Josh si toho nejspíše všiml. Jsi úžasný člověk." Tato slova mě překvapila. Chris je řekla od srdce a to mě potěšilo jak nejvíce mohlo.
„Když jsem díky tobě poznala Johna, byla jsem si nejistá, což moc dobře víš. Na druhou stranu jsem, ale věděla, že on je způsob jak budu moct být zase šťastná." Vydechla a já poznala, že domluvila. Dopila jsem svůj čaj a prázdný hrníček položila na stolek.
„Páni, já nevím co na to říct." Přitáhla jsem si kolena k bradě a začala si hladit holeně nohou.
„A jak to tedy teď mezi tebou a Johnem je?" Když se o něm zmínila, musela jsem se začít vyptávat.
„Jsme přátelé. Nic víc." Usmála se a já se naopak zamračila.
„To mi neříkej!" Chris se na mě překvapeně podívala.
„Po tom všem? Kdo z vás s tím přišel?" Naléhala jsem, až jsem samu sebe nepoznávala.
„John. Řekl mi, že na mě vidí jak jsem si nejistá a, že to necháme jen u přátelství." Řekla na můj vkus až moc klidně.
„Já ho zabiju." Protočila jsem očima s hlavou se opřela o pohovku.
„Klid Lilly. Bude to tak lepší, uvidíš." Zasmála se, ale mě to moc nepomohlo.
„Co vlastně proběhlo tvým životem? Taky jsi mi o tom nikdy moc nevyprávěla." Přesedne si a jednu nohu si nechá svisle spadnout z pohovky.
„Není to nic zrovna veselého a záživného. Ale řeknu ti to." Nadechla jsem se a začala mluvit.
„Nikdy jsem neměla přátele. Ani jednoho. Vždy jsem si vystačila sama nebo s Ryanem. Svěřovala jsem se vždy mámě. Ta mi to zapisovala do deníku. Když jsem se naučila psát já, tak jsem ve svých denících pokračovala. Psala jsem si tam vše co se za den odehrálo. Moje myšlenky. V mích pěti zemřel táta. Dva roky bojoval s rakovinou, ale prohrál. Máma byla v tu dobu v práci. Já s Ryanem jsme si hráli na zahradě a když jsme se vrátili našli jsme ho v obýváku na zemi. Tehdy jsem se začala bát a poprvé se uzavřela do sebe. Bála jsem se, že naši rodinu nikdo neochrání. Po čtyřech letech se to pořád nelepšilo, ale doma jsem nedávala nic znát. Jednou večer, bylo to v únoru, měsíc po mích narozeninách, mě a Ryana hlídala teta Patricie. Máma jela na noční směnu do práce. V rádiu, hlásili, že je na silnicích náledí ať jsou všichni opatrní. O hodinu později ohlásili autonehodu. Nikdo z nás netušil, že to byla moje máma. Dokud nám to neoznámili. V ten den jsem se uzavřela ještě víc do sebe. Teta Patricie nás dostala do péče, ale já se dokázala svěřit jen Ryanovy. Letos dostala moje teta práci tady ve městě. Nezbývalo nám nic jiného než se sem přestěhovat. Celé léto jsem strávila doma. Na zahradě. Ryan mě nechtěl opustit a tak se mnou zůstával." Odmlčela jsem se. Musela jsem nabrat dech. Chris se na mě trošku zděšeně dívala. Nikdo asi neříká o smrti svých rodičů jako o běžné situaci. Já jsem se, ale tohle období naučila ovládat.
„A pak najednou. Bum! První den školy jste se objevili vy. Ty s Joshem jste mi ukázali co je to přátelství. Sam lásku. Všichni jste ve mě otevřeli určité části, které jsem za ta léta uzavřela. A v ten večer co zemřel Josh. Jsem se, ale opět začala uzavírat. Nebýt Sama, dnes tu tenhle rozhovor není." Zakončila jsem svoji historii. Ani jednou jsem nezmínila Thea. Nevím proč.
„Opravdu to není veselá minulost." Pronesla soucitně a natáhla ke mě ruku. Chytla jsem ji a ona mi ji stiskla. Poté pustila.
„No a jak je na tom teď téma ‚Sam a Theo'?" Napřímila jsem se. Stejně jsem jí to chtěla říct.
„Už není co řešit. Rozešla jsem se s Theem." Pořád se mi při té větě zadrhává hlas.
„Co se stalo?" Chtěla to vědět podrobně. Řeknu jí to tak.
„Dneska, než začala škola, jsem šla za Samem. Chtěla jsem ho vidět. Doprovodil mě ke škole a já se rozešla s ním. Po škole jsem se chtěla rozejít i s Theem. Když jsem mu to však řekla, uvědomila jsem si, že Thea miluju víc srdcem a Sama hlavou. Na srdce jsem nikdy moc nedávala. Proto jsem rozchod se Samem zvrátila." Tak to je. Nikdy jsem nevnímala pocity srdce, ale vnímala jsem rozum hlavy. Teď mi to vše zapadá. Nedokázala jsem pochopit vlastní činy. Teď je však chápu.
„Lilly, někdy je rozumnější svoje činy provádět hlavou, ale když se jedná o lásku je lepší se řídit srdcem. Hlavě to vysvětlíš, ale srdci ne. Ale chápu tvé rozhodnutí." Nevím jak to Christina dělá, ale pokaždé když řešíme toto téma nasadí mi brouka do hlavy. ‚Mám zvrátit svoji volbu, ohledně Thea? A pokračovat s tajnostmy?'

~~~

Po zbytek večera jsme řešili různá témata. Co se děje ve škole. Řečí jsme zašli i na Petera. Probrali jsme toho tolik a pořád jsme si měli co říct. Nakonec jsme si pustili film hodný dívek. ‚Titanic'. Nebyly by jsme pravé fanynky ‚Leonarda DiCapria', abychom na konci filmu nebrečely a nenadávaly té káče proč se nemohla uskromnit. Po skončení filmu jsme si šli obě lehnout. No v mnoha věcech jsme si s Christinou podobné. A jsem ráda, že jsem konečně poznala její minulost. Christiinu minulost.

Obrázek s vymyšleným textem z mé hlavy.