Ztráta

Rvačka

Obě jsme si vzaly věci a šly pryč ze šaten. Cestou jsme ještě potkaly učitelku, která nás zastavila.
„Christino, jsi už v pořádku?" Zeptala
se milým a ustaraným tónem.
„Jo, jsem už v pohodě, děkuju." Usmála se na učitelku a obě jsme ji obešly. Šly jsme tedy ke skříňkám.
„Lilly, jak se mám chovat k Johnovy?"
Zeptá se mě cestou. „Já jsem naprosto mimo." Sklopí hlavu a začnou jí
zajímat špičky jejích bot.
„Chris zkus se cho..." nedořekla jsem to, protože jsem uviděla jak se u našich skříněk někdo pere. Byl okolo nich kroužek. Chris se na mě podívala nechápavým pohledem, ale pak pohled zaměřila stejným směrem jako já. Nepoznala jsem, kdo to je. Po chvíli mi to, ale došlo.
„Ryan... Peter..." řekly jsme obě jména svých bratrů a rozběhli se k nim. Chytla jsem Ryana a odtáhla ho dál od Petera. ‚Nevadilo by mi, že by mu tu sprostou držku zmaloval ještě víc, ale mohl by mít průšvih. A to byl jediný důvod, proč jsem ho od něj odtáhla.' Zahlédla jsem, jak Chris táhne pryč Petera.
„Ryane, co to probůh vyvádíš?" Chytla jsem ho za paži a odstoupila s ním k mojí skříňce.
„Promiň, ale ty jeho kecy se nedali poslouchat. Nejraději bych mu tu držku zmaloval ještě víc!!" Odstoupila jsem s Ryanem ještě dál. Bála jsem se, že svoje slova splní. Vážně nechci, aby měl průšvih kvůli tomu, že nějaký slizoun měl blbý kecy. Pak mi to ovšem došlo.
„Co jsi to? Jaké kecy?" Ohlédla jsem se na Chris a Petera. Vypadalo to, že se hádají.
„Jaké kecy Ryane?" Zopakovala jsem svoji otázku a znovu se na něj zadívala.
„O tobě. Měl kecy o tobě." Celou dobu se díval za mě. Tuším, že na Petera. Po téhle větě se mi, ale zadíval přímo do očí.
„Co říkal!?" Vybídla jsem opět bratra.
„Že si to tu rozdáváš s každým na potkání. Ale jemu, že pořád nechceš dát i když jsi děvka." Znělo to jako by na mě ta slova vyplivl. Došlo mi, že narážel na mě a Sama. O mě a Theovy nikdo neví. Nemám však tušení, jak na tuhle teorii přišel, ale já se nenechám urážet! Otočila jsem se a šla přímo k Peterovy a Chris.
„Áááá, tak tady ji máme!" Řekne radostně Peter, když mě uvidí. Neodpovím mu. Místo toho moje pěst přistane na jeho nosu. Větší ránu jsem snad nikdy nedala. Slyšela jsem jak něco zakřupalo. Doufám, že to byl jeho nos. Okolo se začne ozývat povzbudivé pískání, křičení a tleskání. Všechny ignoruju a jdu zpět k Ryanovy. Peter tam zůstal stát s nosem od krve a nechápajícím pohledem upírajícím na moje záda. Sama pro sebe jsem se usmála. Ryan se na mě udiveně díval. Periferním viděním jsem zahlédla, jak Chris dala Peterovy pořádnou facku a šla za mnou. Peter odešel neznámo kam.
„Lilly. Já, moc se za něj omlouvám. Je to debil." Chris se na mě však nedívá omluvným pohledem, nýbrž naštvaným. ‚Je naštvaná na mě?'
„Debil? On je něco víc než jen debil! A není to tvoje vina, Chris. Já prostě tvého bratra nemůžu ani cejtit." Snažila jsem se mluvit klidně, ale zlost v mém hlase byla stejně znatelná.
„Co provedl tak strašného?" Očividně byla naštvaná na mě. Neměla, ale důvod.
„Co provedl? Začal se mnou flirtovat v ten večer co zemřel Josh! Není to zrovna příjemné!!" Křičím, ale snažím se u toho šeptat.
„Promiň... já... to jsem nevěděla." Konečně se v její tváři objevil omluvný pohled. Ryana vedle mě jsem ignorovala. Nechtěla jsem poslouchat ještě jeho kecy. Jdu ke svojí skříňce stejně jako Christina a vložím si do ní věci z tělocviku. Nazpět si vezmu chemii a s tichým ‚ahoj' odcházím od Ryana. S Christinou jdeme chodbami do další třídy a cestou potkáme Kannady a Stephanie.
„Christino, počkej! Hned přijdu!" Řeknu a obrátím směr za Kannady se Stephanie. Přijde mi, že se s Ryanem pohádali. ‚Nebo se snad i rozešli?' Napadne mě myšlenka, ale pokusím se na ni nemyslet.
„Kannady!" Doběhla jsem za dívkou s blonďatými vlasy. Ta se i se Stephanie zastavila a otočila se na mě.
„Ahoj, Lilly. Potřebuješ něco?" Zeptala se. Zněla podrážděně i když se to zřejmě snažila zakrývat.
„Eh.. ahoj.... jen... co se stalo mezi tebou a Ryanem?" Snažila jsem se zeptat opatrně.
„Ehm... no jen jsme se trošku pohádali. Nic to není jsme v pohodě." Usmála se a otočila se k odchodu. Stephanie jí byla v patách.
Šla jsem zpět za Chris a společně jsme přečkali hodinu chemie. Byla to nuda a tak jsem učitele přestala vnímat po deseti minutách. Měla jsem co dělat, abych neusnula a tak jsem se zaměstnala myšlením na Thea a Sama. Miluju Thea, ale nemůžu s ním být, protože miluju Sama a chodím s ním. Miluju je oba. A nedokážu je nemilovat. Kdy tohle všechno vlastně začalo? Kdy se můj život obrátil naruby? V den kdy zemřel táta. V ten den se to vše začalo měnit. Hroutit. Pak to začalo být lepší, ale jen do té doby než zemřela máma. V ten den se to zhroutilo znovu. Postavila jsem si okolo sebe zdi, které propouštěli jen Ryana a tetu. Po odstěhování se sem a seznámení se s Chris a Joshem to začalo být opět lepší. Dokud Joshe nezabil ten neznámý muž. V ten den se ve mě opět ulomil další kus. Třetí kus mé duše. Když jsem se zamilovala do Sama, myslela jsem, že to bude v pořádku. Že se můj život opět uklidní. Jenže já se zamilovala do Thea. A já se opět bortím.
„Lilly? Lilly?" Ozýval se vedle mě dívčí hlas. Zamrkala jsem a zatřásla hlavou, abych vyhnala dočasné myšlenky.
„Hm-mm... No?" Odpovím a podívám se, kdo na mě vlastně mluvil. Chris.
„Už je pět minut přestávka. Vůbec si mě nevnímala, děje se něco?" Zeptala se. Stála před naší lavicí a starostlivě si mě prohlížela.
„Aha... no.. já se jen zamyslela. Promiň." Zvedla jsem se a vzala si učení. Šly jsme spolu opět ke skříňkám a vložily si do nich věci.