Ztráta

Samilly...

Z pohledu Sama:

Nemohl jsem se Lilly dovolat už víc jak tři hodiny. Nebrala mi to. Pořád to padalo do hlasové schránky. Rozhodl jsem se jít za ní domů. Měl jsem docela strach, ale i vztek. ‚Co by se jí mohlo stát? Proč mi to sakra nebere? Je na mě snad naštvaná? Nemá důvod! Nebo ano?' Takové myšlenky se mi honili hlavou už přes tři hodiny. Přecházel jsem silnici k Lilly domů. Vyšel jsem dřevěné schůdky a zazvonil na dveře. Přišla mi otevřít její teta.
„Dobrý den. Scháníš Ryana?" Zeptala se mě. Chvilku jsem nevěděl jak odpovědět.
„Dobrý den. Ne, já hledám Lilly. Snažím se jí dovolat už víc jak tři hodiny." Trošku jsem zvážněl. Doufám, že je doma, abych její tetu nevyděsil.
„Lilly je doma. Před chvílí přišla. A pojď prosím tě dál, ať nestojíš ve dveřích." Mávla na mě rukou na znamení, že mám jít dál. Vstoupil jsem a ona za mnou zavřela.
„Lilly je v kuchyni, krájí mrkev." Poukázala rukou přede mě, abych věděl kam mám jít.
„Mrkev?" Zeptal jsem se s nechápajícím pohledem. ‚Proč proboha krájí mrkev!?'
„Ano. Prý si potřebovala srovnat myšlenky a taky se odreagovat. Pomáhá jí když do něčeho řeže." Lillyina teta se na mě mile usmála. Já jí s opět nechápajícím pohledem úsměv oplatil. Došli jsme spolu do kuchyně, kde Lilly opravdu krájela mrkev. Podívala se, kdo přišel. Viděl jsem jak pootevřela pusu, když mě uviděla. Stál jsem kus od pultíku za, kterým Lilly krájela mrkev.
„Ahoj Lilly" pozdravil jsem jí a usmál se. Pořád na mě koukala jako na zjevení.
„A-ahoj Same.. co" přestala mluvit uprostřed věty a došla ke mě s nožem v ruce, který měla před sebou v levé ruce. Trošku jsem před ní ustoupil, aby mě na něj náhodou nenapíchla. Uvědomila si, co drží v ruce a položila nůž na pultík. Stála přede mnou a pořád se přiblbě dívala.
„Přišel jsem za tebou. Nebrala jsi mi mobil. Chyb..." Zarazil jsem se v půli věty a ohlédl se na tetu, která nás celou dobu pozorovala. Lilly se konečně probudila z transu a očividně mě pochopila.
„Ehh... teto tohle je Sam Robertson." Očividně nevěděla, jak to víc rozvíjet. Usmála se na mě. Oplatil jsem jí úsměv a otočil se zpět na její tetu.
„Tu mrkev pak odklidím..." chytla mě za ruku a odtáhla pryč. Dotáhla mě ke schodům, které jsme vyšli nahoru.
Chodbou jsme prošli k ní do pokoje. Na šestnáctku byl docela pěknej. Ale neřešil jsem tohle.
„Nejmíň tři hodiny se ti snažím dovolat!! Kde jsi byla!!??" Ujelo mi to příliš zhurta. Nechtěl jsem, aby to vyznělo nějak majetnicky. Odstoupila ode mě dál. Viděl jsem, že má v očích náznak strachu.
„Moc se omlouvám, nechtěl jsem křičet. Promiň" řekl jsem příjemnějším tónem. Přistoupil jsem k ní a přitáhl si ji k sobě. Chytl jsem ji kolem pasu a zadíval se na ní ze svojí výšky. I ona mě chytla kolem pasu a zaklonila hlavu, aby na mě viděla. ‚Je hrozně malinká! Za to, ale roztomilá!'
„Když mě Theo opět odvezl na pláž, řekl, že mě půjde doprovodit. Já jsem jít nechtěla. Řekla jsem, že se půjdu projít a taky jsem šla. Prošla jsem se v lese. Chtěla jsem se odreagovat. Docela mě bolela hlava a taky jsem si jí chtěla vyčistit. Po dlouhé procházce jsem šla domů. Celou dobu jsem měla ztlumený telefon, aby mi nikdo nerušil. Nenapadlo mě, že se mnou budeš chtít mluvit. Potřeboval jsi něco důležitého?" Přitiskla se ke mě blíž a usmála se.
„Pokud se považuje za důležité, že jsem tě chtěl vidět, pak ano. Bylo to důležité." Usmáli jsme se a já jí políbil.
Jako vždy líbala měkce. Její prsty si začali hrát s mými vlasy na zátylku. Odtáhl jsem se a podíval se na ní. Mírně jsem se usmál.
„Tvá teta o nás neví?" Přesunul jsem jí k posteli a položil jí na ni. Lehl jsem si na ni tak, abych ji nezatěškal celou svojí vahou. Usmívala se a já si po chvilce lehl vedle ní.
„Záleží na tom?" Pohladila mě po tváři a já se uchechtl.
„Trošku ano. Proč nechceš, aby to věděla?" Ležel jsem na boku a hlavu si podpíral pravou rukou. Lilly ležela jen pár centimetrů ode mě a měla na mne otočenou hlavu. Levou ruku jsem si položil na její břicho. Usmála se. Přisunula se ke mě blíž. Lehl jsem si na záda a ona si udělala polštář z mého ramene. Položil jsem si levou ruku na břicho a ona si se mnou propletla prsty. Chvíli jsem pozoroval naše ruce jak se na mém břiše zvedají nahoru a dolů. Pak jsem ji začal hladit druhou rukou po vlasech. Pořád jsem čekal na odpověď, ale očividně mi odpovídat nechtěla. Tak jsem se ptal dál já.
„O Ryanovy a Kannady to ví?" Čekal jsem na odpověď. Doufal jsem, že alespoň teď odpoví.
„Jo, o nich to ví. Občas je tady i potkala... a víš ty co? Tak půjdeme dolů a řekneme jí to" navrhla a mě to na chvilku zaskočilo. ‚Vážně jen na chvilku'.
„No tak fajn" zvedl jsem se a za ruce k sobě přitáhl Lilly. Spadla by zpět na postel, kdybych jí v čas nechytil kolem pasu. Chytla mě za ruku a odešli jsme z jejího pokoje. Seběhli jsme schody a stále ruku v ruce jsme přišli do kuchyně. Lillyina teta krájela mrkev, kterou tam Lilly nechala. ‚Že by taky depka?' Napadlo mě, ale hned jsem tu myšlenku zahnal. Lillyina teta vzhlédla když jsme přišli.
„Teto..." začala Lilly nejistě. Stiskl jsem jí ruku na důkaz podpory „já jsem se ti asi zapomněla zmínit... že... že se Samem spolu... chodíme..." cítil jsem jak se Lilly uvolnila, když to dořekla. Její teta se jen usmála.
„Jo... dobře... dáte si něco?" Snažila se zamluvit to blížící se trapné ticho.
„Ne" řekli jsme s Lilly jednohlasně a její teta se znovu usmála. „Půjdeme na zahradu" dodala Lilly. Chytl jsem ji kolem pasu a šli jsme ke skleněným dveřím, kterými jsme prošli na zahradu. Lehli jsme si na rozkládací houpačku. Ležel jsem na zádech a Lilly držel v objetí. Byla částečně na mojí hrudi a částečně na houpačce. Hlavu položila na moji hruď a spokojeně s ní zavrtěla. Pohladil jsem ji po ruce a dal polibek do vlasů.
„Jak to bude až vystuduješ střední tady?" Zeptala se náhle. Tohle jsem teda nečekal. Ta věta mě tak zaskočila, že jsem nedokázal nic říct.
„O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Nejspíše půjdu na vejšku, ale nevím co se stane zítra. Tím pádem nevím co se může stát za rok." Konečně jsem našel hlas a mohl srozumitelně odpovědět. Cítil jsem, jak trošku vzdychla, tak jsem jí znovu pohladil po vlasech. „Proč?" Zeptal jsem se nakonec, protože to slovo viselo ve vzduchu.
„Abych věděla jak to mezi námi bude dál." Mám pocit, že mi neodpověděla přímo. ‚Tají mi něco? Proč by měla?'
„Sám nevím, jak to bude dál. Je dost možný, že každý budeme mít jiný cíl a budeme se muset rozejít, že se naše cesty rozpletou. Potom co se, tak krásně spletli." Políbil jsem jí do vlasů. Stekly jí tam i dvě moje slzy. „Lilly, ale teď jsme spolu. Tady. Tak nemysli na to co bude a nebude. Co by mohlo a nemohlo být." Uzavřel jsem tohle téma a zavřel oči. Než jsem usnul uslyšel jsem Lilly, jak spokojeně oddechuje. Usnula. A já hned poté.