Ztráta

Autonehoda

Začátek prosince

Z pohledu Lilly:

Víkend. Prosinec. Sníh. Vánoce. Toto všechno se mi dnes motá v hlavě. Sedím s Ryanem v obýváku a popíjíme čaj. V televizi běží film ‚The Maze Runner‘ a my se spokojeně díváme. Teta odjela před hodinou a půl do práce. V rádiu hlásili, že na silnici do LA je náledí, naštěstí teta jela opačným směrem.
„Taky myslíš, že v tom filmu z O'Briana dělají něco víc?“ Zeptal se Ryan když Daniel O'Brian v roli Thomase a Ki-hong Lee v roli Minha běží do labyrintu.
„Možná trošku“ odpovím a čekám na scénu až tam opět bude Thomas Brodie Sangster neboli Newt. Po delší době se tam milý špinavý blonďáček objeví i se svými ďolíčky.

~~~

Jen co film skončil šla jsem do pokoje. Vzala jsem si právě rozečtenou knihu ‚Insurgent‘ a spokojeně četla. Vyrušilo mě až bzučení mobilu. Známá melodie mi dokázala, že mi někdo volá. Odložila jsem knihu a podívala se na displej. Neváhala jsem a hovor přijala.
„Ahoj, nechceš jít ven?“ Ozval se mě už dosti známý hlas.
„Ahoj, když řeknu ne, tak stejně budu muset, že?“ Přívětivě jsem odpověděla a uslyšela uchechnutí.
„Ano, čekám v parku.“ Slyšela jsem ještě mlaskavý zvuk. Očividně posílal pusu. Zvedla jsem se z postele a šla se teple obléct.
Za pár minut už jsem vycházela z domu přímo do protějšího parku. Nevěděla jsem, kde přesně bude čekat.

Někdo mi však přikryl oči dlaněmi, které byli navlečené v teplých rukavicích.
„Ahoj“ zašeptal mi do ucha. Stáhl dlaně z mých očí a já se otočila. Roztomilý černovlasý kluk, který stál naproti mně s pobaveným úšklebkem mě políbil. Ruce mi obmotal kolem pasu a ty mé si samy našli cestu na jeho zátylek.

„Theo...“ zašeptala jsem do polibku a pomalu se odtáhla. „Víš, že by nás mohl někdo vidět. “ Pohladila jsem ho po tváři a odstoupila od něho.
„Promiň. Vím, že nechceš, aby o nás někdo věděl.“ Ale i přesto ke mě přistoupil a znovu, tentokrát však jen krátce, mě políbil.

~~~

Po dlouhé a krásné době strávené venku s Theem, mu zavolal Sam. Potřeboval s něčím pomoci a tak Theo musel odejít. Já jsem se ještě procházela parkem až jsem z něj vyšla a šla po silnici. Nohy mě nesly neznámo kam.
„Groundová!? Co ty tady!?“ Ten hlas mnou projel jako blesk. Jak já ten hlas nenávidím! A ještě více jeho majitele. Otočila jsem se a spatřila blonďáka s pobaveným úsměvem.

„Co chceš, Petere!?“ Založila jsem si ruce na prsou. Peter přišel blíž, abychom na sebe nemuseli křičet.
„Nechci se s tebou hádat.“ Pronesl klidně a zvedl ruce jakoby se vzdával.
„Ptala jsem se co chceš, ne co nechceš. I když to mě docela překvapilo.“ Ušklíbl se, ale nijak to nekomentoval.
„Lilly, poslyš...“ On mě oslovil jménem? Co se stalo? „Vím, že jsem nehoráznej debil a všechno možný, ale chci se omluvit. A myslím to zcela vážně, promiň mi to.“ Provinile se usmál a já na něj zírala div mi nespadla čelist. 'On se mi tu omlouvá? Peter!?'
„Přijímám omluvu, ale neznamená to, že se z nás stávají přátelé.“ Odstoupila jsem od něho.
„Jo chápu... Mohu tě, alespoň obejmout? Na to, že jsme uzavřeli mír?“ Provinilý úsměv nahradil milý. Chvilku jsem o tom přemýšlela, pak jsem kývla. Objal mě a po chvíli i pustil. Rozloučil se a odešel. Tak tohle bylo vážně dost divný.

~~~

Z pohledu Thea:

Když jsem byl venku s Lilly a zavolal mi Sam, docela ve mě hrklo. Bál jsem se, že to zjistil. Naštěstí jen chtěl, abych jel s ním k jeho babičce a pomohl mu s něčím, s čím chce pomoct jeho babi. Souhlasil jsem, ale musel jsem se rozloučit s Lilly. Čekal jsem doma, až Sam přijede. Před domem zatroubilo auto. Podíval jsem se z okna a uviděl Sama, sedícího v malém opráskaném autě, které si půjčuje od mámy. Šel jsem za ním dolů, abychom mohli jet.

~~~

Sam jel opatrně, jelikož v rádiu i televizi hlásili, že mají být namrzlé silnice. Vypadalo to však v pohodě.
Přijeli jsme na menší statek Samovi babičky a šli za ní do domu. U dveří Sam zaklepal. Přišla ke dveřím, menší stará paní s téměř bílými vlasy.
„Same! Theo! Tak ráda vás oba vidím!“ Postupně jsme ji oba objali.

„S čím chceš pomoct babi?“ Zeptal se Sam a já se rozhlížel po malém statku.
„Ve stodole mám sklizená jablka. Byli by jste tak hodní a přenesli je do sklepa? Budou tam víc v suchu.“ Ukázala na stodolu.
„Dobře“ řekl jsem místo Sama.
„Děkuji hoši“ zavřela dveře a šla se opět posadit a dělat něco svého. Se Samem jsme šli ke stodole, kde bylo nejméně třicet přepravek s jablky.
„Až si budeš stěžovat, že nemáš rád jablka nebudu se divit“ zasmál jsem se Samovi a vzal první přepravku.

~~~

Za dvě hodiny jsme měli se Samem hotovo. Jeho babi nám pořád něco nabízela a mi jsme odmítali. Teď už pomalu vyjíždíme z jejího malého statku. Cesta domů bude trvat nejspíše čtvrt hodiny. Sam celou dobu povídal o Lilly. Viděl jsem na něm jak je z ní úplně unesený. Musím mu to říct.
„Same. Já ti něco musím říct.“ Strašně jsem se bál, jeho reakce. A taky toho co řekne Lilly. Co jí oba řekneme.

„No povídej“ řekl veselým tónem a podíval se na mě.
„Víš...Já a Lilly“ viděl jsem jak zbystřil „spali jsme spolu. Chodíme spolu.“ Snažil jsem se to říct klidně. Povedlo se, ale dál to už klidné nebylo.
„COŽE!!!???" Ohlédl se na mě a nehlídal řízení. „JAK SI TO MOHL UDĚLAT!!!??? PROČ!!!???“ Sam na mě řval a nekontroloval kam jede.
„SAME!!! POZOR!!!" Vykřikl jsem a Sam se vrátil k řízení. Bylo však už pozdě. Auto sjelo ze silnice a jelo k lesnímu srázu. Nedaleko nás je Bridge Stone. Auto s námi házelo a převrátilo se na střechu. Uslyšel jsem malé lupnutí.
„SAME!!!?“ Křikl jsem na něj. Odpovědí mi bylo, jen jak se jeho tělo bezvládně pohybuje v autě. ‚NE!‘ Auto se zastavilo o sotva roční smrk. Ten to nevydržel a spadl na střechu auta. Spadl na mě...