Ztráta

Tajnosti

Probudím se až ráno. Jsem opřená o Ryanovo rameno. Napůl sedíme, napůl ležíme. Znovu zavřu oči a jdu spát dál. Leknu se když se ozve bouchnutí dveří. Cítila jsem, jak sebou škubl i Ryan. Opět však zavřel oči. Já jsem vstala a šla do kuchyně. V kuchyni stála teta. Musela se vrátit z práce.
„Ahoj teto" s pozdravem jí zamávám a ještě si do toho zívnu.
„Ahoj Lilly, co tu proboha ještě děláš!? Za půl hodiny začíná škola!" Vleje do mě teta život. Ihned se vzpamatuju.
„Cože!!??" Vylítnu z kuchyně, jako neřízená střela, zpět do obýváku.
„Ryane!! Dělej!! Vstávej!! Zaspali jsme!!!" Křičím na bratra a lomcuju s ním. Naštěstí se hned probral. Oba jsme vyběhli nahoru se převlíct. Neřešila jsem, co si vezmu na sebe. Neuvědomila jsem si, že mám džínové kraťasy, bílé tílko a přes něj jsem si vzala džínovou košili a zavázala si ji pod prsy. Běžím opět dolů. Ryan tu ještě není. Beru nám do ruky snídani a svačinu. Tašku, kterou mám přes bok rozepnu a strčim tam svojí svačinu. Konečně přišel i Ryan. Předán mu jeho díl jídla a konečně vyrážíme. Jen co po cestě v rychlosti dojíme snídani, tak se rozběhneme.

~~~

Do školy dorazíme naštěstí včas. Před školou je ještě docela dost lidí. Hledám mezi nimi Sama. Nikde ho nevidím, což mě zamrzí. Začnu tedy hledat Thea. Ani toho bohužel nevidím. Jdeme s Ryanem pomalu ke škole.
„Lilly, tamhle je Kannady. Půjdu za ní, okey?" Zpomalí mě Ryan a já se podívám stejným směrem jako on.

„Fajn, tak se zatím měj. Uvidíme se, dobře?" Chytne mě ještě za rameno.
„Dobře" přikývnu. Pak jsem u Kannady zahlédla Thea. Oba se zastavili a šli naším směrem. Theo vyhledal můj pohled a něžně se usmál. Úsměv jsem mu oplatila. Pak jsem, ale raději šla. Nemůžu projevovat svoje city k němu na veřejnosti. Myslím, že spousta lidí ví, že chodím se Samem. Po pár krocích mě však někdo chytil kolem pasu a přitáhl k sobě čelem. Políbil mě. Nestihla jsem zareagovat. ‚Do hajzlu Theo!! Co vyvádíš!! Tohle nesmíme!!' Chtěla jsem to vyslovit nahlas, ale včas jsem se zarazila. Byl to totiž Sam. Chytnu ho za zátylek a prohloubím náš polibek.
„Ahoj" promluví do polibku a odtáhne se.
„Ahoj. Vyděsil si mě." Ulítne mi. ‚Sakra!!! Ty blbko!!!'
„Proč? Myslela jsi, že jsem třeba Theo?" Zasměje se a já se to přes smích snažím zamaskovat, jak jen můžu. ‚Jo přesně to jsem si myslela ty blbečku!! Že jsi Theo!!' Hlavou mi létají myšlenky, které se snažím zahnat. Nemůžu mu říct, že miluju i jeho nejlepšího kamaráda.
„Ne, to fakt ne. Prostě jsem se lekla. Nečekala jsem to." Snažím se to zamluvit. Raději ho chytnu za ruku a jdeme spolu ke skříňkám. Ani nevím, že je máme tak blízko sebe. Šikmo naproti sobě. Oba si vezmeme věci na hodinu. Přijde ke mě nějaký kluk. Hlavou se opře o skříňku, která je ob jednu od té mojí.
„Ahoj Lilly" pozdraví mě. Okamžitě ten hlas poznám. Otočím se na něj. Jeho blonďaté vlasy stejné, jako má jeho sestra a i stejné oči bych poznala všude. Christiin bratr. Peter.
„Ahoj Petere... nevěděla jsem, že jsi na střední." Snažím se ho odbýt nepřátelským tónem. Peter, ale přistoupí blíž. Zcepením a nedokážu se hnout. Křivě se usměje.
„Jo, jsem v prváku" chytne mě za pramínek vlasů a začne si s ním hrát. Odstoupím od něj. Přijde moje záchrana, jménem Sam Robertson. Chytne mě kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Obejme mě a já se o něj zády opřu. Podívám se Peterovi do očí a nadzvednu obočí. V jeho očích vidím zlost.
„No vidím, že ti společnost dělat nemusím" řekne s opovržením a zabijácky se podívá na Sama. Ten se jen uchechtne.
„Ne, to fakt nemusíš. Kdybych chtěla společnost nejdu za tebou ani jako posledním klukem na světě!"
Řekla jsem chladně. Možná jsem to přehnala, ale nenechám na sebe majetnicky koukat. Možná tak od Sama nebo Thea. Peter se otočí a odejde.
„Děkuju, že jsi přišel" otočím se a schovám se Samovy do náruče. Obejme mě a políbí do vlasů.
„Kdo to byl!?" Zeptá se a já se ohlédnu směrem odkud Peter odešel.
„Peter Stallon, Christiin bratr." Vyrazíme po chodbě do třídy. Ke mě do třídy.
„Nevěděl jsem, že má Christina bratra. Od kdy se znáte?" Jsme chodbu od mojí třídy. Po celou dobu, od skříněk se držíme za ruce.
„Tenkrát když umřel Josh" zastřel se mi hlas, když jsem vyslovila jeho jméno. Pak jsem se, ale přinutila pokračovat. „Přijel se svými rodiči za Chris do nemocnice a potom na policejní stanici jsme se seznámili. Už tenkrát mi byl dost nesympatický. A to zvlášť, když se se mnou pokusil flirtovat." Při těch slovech jsem cítila jak se Samovy napnuly svaly. On žárlí!! To je hezký! Usměju se sama pro sebe, ale Sam si mého úsměvu všimne.
„Co je?" Chytne mě kolem pasu a pokračujeme v cestě, ke mě do třídy.
„Je roztomilý, že žárlíš." Usmála jsem se a chytla jsem ho taktéž kolem pasu. A hlavu si opřela o jeho rameno.
„Já nežárlím!! Jen mám o tebe starost!!" Řekne a pokusí se o vážný tón. No s ironií v hlase je to vždy těžké. Můžu dosvědčit.
„Neee... vůbec nežárlíš" zasměju se a všimnu si, jak Sam s úsměvem protočil oči.
„No dobře, tak trochu žárlím. Vadí ti to?" Podívá se na mě a já se za chůze stoupnu na špičky a jemně ho políbim na rty.
„Trochu!?" Nedá mi to a nakonec se zasměju. „A ne, už jsem říkala, že je to roztomilý. A taky hezký..." zastavíme se a Sam mě chytne kolem pasu. Usmějeme se oba ve stejnou chvíli.
„No dobře, tak žárlím trochu hodně. Prostě se o tebe bojím. Nechci tě ztratit." Pohladil mě po tváři a já sepla ruce na jeho zátylku.
„A nikdy neztratíš" i když miluju i Thea a dalo by se říct, že s ním už také chodím, tak se Samem se nechci rozejít. Sam se čelem opře o to mé a jemně mě políbí.
„Hej vy dva!! Od sebe!! Tyhle cukrbliky tady nechci vidět!!" Zakřičí na nás učitel Smith. Sam jen zvedne hlavu od mého obličeje. Já se podívám jinam. Spatřím však Petera a tak odvrátím pohled zpět na učitele. Ten stojí sotva tři metry od nás. Pustím Sama za zátylkem a ruce si dám podél těla. On své ruce však nestáhne.
„Robertsone!!?" Vyzve ho učitel. Ani na tohle nereaguje.
„Same..." zašeptám tak, aby mě slyšel jen on. Ani se na mě nepodívá, ale ruce stáhne. Otočíme se od učitele a jdeme k mojí třídě. Sam mě cestou znovu chytí kolem pasu.
„Neměl by jsi si tak zahrávat s učiteli." Řeknu mu když se zastavíme před mojí třídou. Ani mě nenapadlo, že mám tolik času. V tom zazvonilo.
„Je mi to jedno. Nebudu skrívat svoje city, jenom proto, že se to několika lidem nelíbí." Pustí mě a skloní se ke mně.

„Musím jít. Sejdeme se u skříněk..." zašeptá a naposledy mě políbí. Jemně a dlouze. Odtáhne se a rozběhne se po chodbě ke svojí třídě. Chci vejít do třídy, ale srazím se s Johnem.

„Jeee, ahoj Lilly. Tak se měj, ahoj." Rozběhne se stejným směrem jako předtím Sam. Ani jsem ho nestihla pozdravit. ‚Co tu dělal?' Konečně vejdu do třídy a jdu si sednout ke Chris do lavice. Jen co spatřím její blažený výraz dojde mi co tady John dělal.