Ztráta

Záchranný bod

Cestou zpět do školy jsme šli s Theem mlčky. Ve škole jsme se opřeli o zeď u ředitelny a čekali jsme. Vevnitř byli slyšet hlasy. Slyšela jsem hlas Samovo matky. I Peterovo otce. Stoupla jsem si k Theovy a chytla ho kolem pasu. Hlavu jsem si položila na jeho rameno. Theo si mě k sobě přitáhl a objal mě více. Cvakly dveře. Ohlédla jsem se a odtáhla od Thea. Ven vyšel Peterův otec a Peter hned za ní ním. Byl pěkně zmlácený. Stejně však nahodil svůj frajerský úšklebek.
„Lilly? Theo?" Ozval se kousek ode mě Samův hlas. Otočila jsem se. Samova matka jen prošla kolem. Nic neřekla. Přešla jsem k Samovy a objala ho. Políbil mě do vlasů a já se odtáhla.
„Tak co?" Zeptal se ho Theo.
„Hm... mm... školní trest.... vyloučení.... na týden..." řekl to celkem v klidu, ale bylo vidět, že klidný není.
„A Peter?" Theo se ptal dál. Očividně si narozdíl od Sama všiml, že mě to celkem vzalo.
„Stejný trest" pokračoval stále v klidu.
„Nepůjdeme?" První otázka, kterou jsem řekla. Ale i já samotná jsem se divila, že jsem ji směřovala na Thea. Ne na Sama. Oba přikývli a my jsme odešli z chodeb školy.

~~~

Já, Theo i Sam jsme se šli projít na pláž. Po několika hodinách co jsme společně strávili, se Theo rozhodl, že mě vykoupe. Odnesl mě v náruči do moře a tam mě poté i pustil. Já jsem ho však strhla do vody s sebou. Pak jsme si došli pro Sama. K našemu údivu neprotestoval.
Když už jsme byli dost mokří rozhodli jsme se jít zpět na pláž. Sam a Theo si lehli do písku a já přesně mezi ně. Nechtěla jsem být jen na straně Sama. Samovy zazvonil mobil. Musel ho nechat tady na pláži, když jsme ho táhli do vody. Podíval se na něj a opět ho sklopil dolů.
„Budu muset jít. Moje máma si se mnou chce promluvit o tom co se stalo ve škole." Řekl a zvedl se do sedu. Naklonil se nade mě a políbil mě.

„Ahoj" řekl nám oboum, vstal a odešel. Sledovala jsem Sama vzdalujícího se ode mě. Od nás.
„Lilly?" Ohlédla jsem se na černovlasého kluka, po tom co mě oslovil. „Co jít do parku?" Zvedl na mě svá černá obočí.
„Proč ne?" Usmála jsem se a začala se zvedat. Theo ke mně natáhl ruku, abych mu pomohla ze země. Stiskla jsem jeho ruku, ale on mě však přetáhl na sebe a já jsem skončila hlavou na jeho hrudníku. Objal mě kolem pasu a začal se smát. Ani já jsem se neubránila smíchu. Pokusila jsem se zvednout, ale Theo mě nepustil. Naopak se ještě více rozesmál mé bezmoci. Opřela jsem si tedy bradu o jeho hruď a pokusila se nahodit smutný obličej. Theo se zvedl do sedu, ale mě si nechal ve svém klíně.
„Nechtěl jsi jít do parku?" Zeptala jsem se a přitiskla se k němu.
„Dobře, tak půjdeme" pohladil mě po tváři a společně se mnou se zvedl do stoje. Vyrazili jsme pryč z pláže.

~~~

V parku jsme si sedli do trávy. Začalo se pomalu stmívat a v parku nebyla ani živá duše. Theo si sedl do tureckého sedu. Sedla jsem si mu do klína a nohy si natáhla za něj. Držel mě v pase a vzájemně jsme si dívali do očí. Opřel si čelo o to mé a šeptem pronesl.
„Miluju tě" lehce jsem se usmála a pozorovala Thea. Když zavřel oči byl kouzelný.

„Já tebe taky" odpověděla jsem mu taktéž šeptem. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem Theovo rty na mých. Jemně mě políbil.
„Jsi můj záchranný bod, víš to?" Pronesl do polibku a palcem mě pohladil po tváři.
„Ne, proč?" Otázala jsem se nechápavě a otevřela oči. Theo se trošku odtáhl, aby mohl lépe mluvit.
„Jsem pořád ztracený. Každý den, každou hodinu, minutu.... Pak se, ale objevíš ty a já se najdu. Když se objevíš ty, tak vím, kdo jsem. Kde jsem. Když tě vidím, tak se vždycky najdu. Díky tobě se už neztrácím..." dořekl a setřel mi slzy, které mi při jeho slovech začali téci. Nebyla jsem schopná slova. Tak jsem se jen stulila Theovy do náruče a nechala se kolébat. Bylo chladno a měla jsem vlhké oblečení, ale i tak jsem usnula v parku. Usnula jsem Theovy v náruči.