Ztráta

‚Kde jsi? Co je s tebou?'

Druhý den jsem Chris nabídla, že můžeme projet mé oblečení. Teta mi řekla, že ho mám přetřídit. Takhle to bude ještě zábavnější.
Takže polovina soboty byla pryč. Dost jsme se s Chris nasmály, když jsme zjistily co všechno mám za oblečení. Nabídla jsem jí i oblečení, které já už nechci, že si ho může vzít. Nechtěla. Tak půjde na charitu.
Celý den plynul jako voda, ale s Chris jsme se nenudily. Naopak. Zjistily jsme od druhé tolik detailů, že se naše přátelství ještě prohloubilo.

~~~

Večer jsme si pustili film a po něm jsme šli spát. V neděli odešla Chris zhruba ve dvě hodiny odpoledne. Ryan se vrátil s veselou náladou ještě někdy dopoledne. Teta v pět. Vyprávěla mi co se stalo na služební cestě. Kde byla celý víkend pryč, protože ve vedlejším městě někdo zabil dva patnáctileté chlapce. Byli to prý gayové. Já proti homosexuálům nic nemám. Jsou jako všichni ostatní.
Vraha těchto dvou chlapců naštěstí dopadly. Zjistilo se, že to byl třicetiletý muž, otec jednoho z chlapců. Když mi to teta řekla byla jsem chvíli v šoku. Netrvalo to však dlouho, protože má mysl zabloudila za Theem. ‚Co asi teď dělá? Jak mu je? Zranila jsem ho hodně?‘
Samozřejmě, že jsem ho hodně zranila. ‚A jak mu je?‘ Stoprocentně mizerně, jen kvůli mě. ‚Co může dělat?‘ Mělo by mi to být jedno, ale není.
Když mi dneska teta vyprávěla příběh o těch dvou chlapcích, myslím, že se jmenovali Lukas a Philip, vnímala jsem to celé srdcem. Neznala jsem je, ale i tak mi jich bylo strašně líto. Naposledy moje srdce vnímalo, Joshovu smrt. Sama miluju hlavou a Thea srdcem.
Začala jsem litovat, že jsem se s ním rozešla. Vzala jsem si ze stolku telefon a zavolala mu. Čekala jsem, že mi to zvedne, ale nestalo se tak. Spadlo to do hlasové schránky.

~~~

Než jsem šla spát, zavolala jsem mu znovu. Nic.

~~~

Ráno. Škola. Hrůza. Toto vystihovalo celý můj týden. Sam byl opět ve škole za to jsem byla ráda a těšila jsem se, že si promluvím s Theem, ale ten nepřišel do školy. Ani jednou. Bála jsem se, že za to můžu já. Kdo jiný samozřejmě. Psala jsem Theovy zprávy ve stylu: ‚Kde jsi? Co je s tebou?‘ Neodpovídal.

***

Další týden, byl stejný. Jen s jednou výjimkou. Theem. Byl ve škole, ale dělal jakože neexistuji. Nedivila jsem se mu, ale potřebovala jsem si s ním promluvit. Bolelo mě srdce, tím jak se choval, jak jsem s ním nemohla mluvit. Volala jsem mu každý den, psala další zprávy. Nic. Dost často jsem kvůli němu ani nespala. Jediné co mě odvedlo od myšlenek na něj byl Sam. Dost často jsme se chodili projít, ale jakmile jsem byla opět sama, žádný Sam, ale Theo.

~~~

Po měsíci ignorování, jsem to už nevydržela. Je sobota odpoledne a já vyrazila za Theem. Byla jsem u něj doma za deset minut. Zazvonila jsem na dveře a čekala až mi někdo otevře. Otevřel mi starší, ale přesto stále pohledný muž. Nejspíše Theovo otec.
„Dobrý den, je Theo doma? Potřebuji s ním nutně mluvit.“ Zadívala jsem se Theovo otci zpříma do očí.
„Ano, je u sebe v pokoji. Pojď dál.“ Pozval mě dovnitř a já s radostí vešla.

„Po schodech...“ začal mě navigovat.
„Já vím, už jsem tu jednou byla“ usmála jsem se na jeho otce a šla do Theova pokoje. Stála jsem před dveřmi a slušně zaklepala.

„Dále“ ozval se jeho hlas a já vstoupila.

Můj a Theovo pohled se střetl hned, co jsem otevřela dveře. Theo na mě zíral s pootevřenými ústy.
„Co?...ty?...tady?“ Byl zmatený a zvedl se, ze židle na, které seděl. Zavřela jsem dveře.

„Mlč!“ Přešla jsem blíž k němu a spustila.
„Už mě to nebaví! Nebaví mě, jak mě pořád ignoruješ!! Ani se mi neozveš!! Děláš jako bych neexistovala!!“ Začala jsem na něj křičet, což jsem, ale neměla v plánu.
„Promiň, že tě ignoruji, ale ty jsi se se mnou rozešla, ty jsi mi zlomila srdce...“ v jeho hlasu nebyl slyšet, žádný cit.
„A ty ho teď lámeš mě!! Poslouchej mě Theodore Blacku!! Miluju tě a strašně chci s tebou být!! Ani nevíš jak mě užírá, že jsem se s tebou rozešla, ale já většinu svého života poslouchala hlavu, ne srdce!!“ Začaly mi stékat po tvářích slzy. To jsem v plánu neměla a tak jsem si je nemotorně setřela rukávem od mikiny.
„Cože?“ Nechápavě se na mě díval. Rozhodla jsem se to vysvětlit jinak. Přitáhla jsem si ho k sobě za černé tričko a políbila ho. Na toto už reagoval a očividně mu to i došlo. Přivinul si mě k sobě a polibek prohloubil. Zacouval se mnou k posteli a opatrně mě na ni položil. Lehl si nade mě a pak se i se mnou převalil na záda. Odtáhla jsem se od něj a on se usmál.

~~~

Vše se vrátilo do starých kolejí. Začala jsem opět s tajnostmy. Věděla o nich jen Christina, ale rozhodly jsme se je neřešit. Měla jsem vše rozvrhnuté s kým, jak a kdy se budu vídat. Vše mi vycházelo skvěle. Ve škole to začalo být v pořádku. Proto dnes v noci usínám s klidem.

~~~
O měsíc později

Z pohledu Sama:

Stál jsem ve škole zády opřený o skříňky. Čekal jsem na Lilly až přijde z oběda. Ta však nepřicházela. Objevila se místo ní, osoba kterou z celého srdce nenávidím. Aimy.
„Ahoj Same.“ Stoupla si přede mě.
„Aimy?“ Pozdravil jsem ji. Ona ke mě přistoupila blíž.
„

Omlouvám se, jak jsem se chovala. Co to zkusit znovu? Dát to znova dohromady?“ Podívala se na mě prosebným pohledem. „Nech tu pitomou nánu Groundovou, a buďme zase spolu.“ Zašeptala a ještě se o kousek přiblížila. ‚Tak tohle přehnala! Nikdo nebude Lilly urážet! A hlavně ne ona!‘
„Opovaž se Lilly ještě jednou urazit a já ti garantuji, že tě nepoznají ani vlastní rodiče! Holky sice nemlátím, ale u tebe bych udělal výjimku!“ Tiše jsem na ni zuřil a pro důkaz, že to myslím vážně jsem ji chytil jednou rukou pod krkem. Okolo nás se utvořil menší hlouček lidí ze školy. Aimy se z tváře vytratila všechna barva. Asi jsem jí nahnal strach. Volnou, pravou rukou, jsem v tašce, kterou jsem měl přes rameno nahmatal petlahev s Colou. Jednou rukou se mi podařilo otevřít víčko a poté celý obsah petlahve vylít na Aimy. Ta začala hystericky brečet a křičet, až se jí rozmazal celý make-up. Uznávám, že to bylo možná přehnané, ale ona si tohle zasloužila. Dlužil jsem jí to. Proto jsem se začal smát stejně jako ostatní, co dění pozorovali. Aimy utekla nejspíše na dívčí toalety. Rozhlédl jsem se po chodbě a zahlédl Thea s Lilly jak jdou ke skříňkám.
„Co se tu stalo?“ Zeptal se Theo když s Lilly dorazili ke mě.
„Trošku jsem zchladil Aimy Colou.“ Pousmál jsem se. Theo se uchechtl a odešel ke své skříňce. Lilly se taktéž pousmála a já šel s ní k její skříňce. Vložila si tam všechny věci a společně s Theem jsme odešli ze školy. Cestou se k nám připojila Christina s Johnem a Ryan s Kannady.

Dnes naše parta neměla v plánu něco podnikat a tak jsme šli všichni domů. Ale i za tu cestu jsme se pobavili dost. Ani jsem si nevšiml, že s námi šel Tobby a Stephanie, dokud jsem se s nimi nerozloučil.