Ztráta

Hřbitov

Celé pondělí bylo klidné. Trávila jsem ho celé s Chris. Po škole jsme šli spolu na pláž a tam si hráli s nějakými malými dětmi. Chtěli, abychom jim pomohli postavit z písku hrad. Docela se povedl.

~~~

Po několika hodinách děti odešli. Já s Chris jsme šli taktéž pryč. Doprovodila mě domů. Takhle to pokračovalo i celé úterý. Ve středu jsem se rozhodla strávit nějaký čas s Theem. Celé odpoledne až do večera jsme spolu procházeli město. Rozloučili jsme se až v parku před mým domem. Po celou dobu co jsem s ním byla jsem měla v hlavě stejnou otázku jako několik minulých dní. ‚Koho miluješ víc?'

~~~

‚Je čtvrtek odpoledne. Sam se mi za celý týden ani jednou neozval. Co se děje? Ptám se sama sebe.' Celé odpoledne trávím v parku. Vzala jsem si sebou svůj deník a nevšímám si ničeho jiného.

‚Ještě dnes se chci vydat na hřbitov. U Joshovo hrobu jsem ještě nebyla. Chci tam zajít, jen nemám odvahu. Nemůžu tam jít sama. Šla bych tam s Chris, ale nevím, která z nás by podporovala tu druhou. Sam jít nemůže.... Půjdu s Theem.'
Zavřu deník a propisku nechám uvnitř. Zavřu oči a zády se opřu o strom vedle kterého jsem si sedla. Zaposlouchám se do ptačího zpěvu. Zavybruje mi telefon.
‚Kde jsi? Přijď domů.' Napsala mi teta. Proto se zvednu a s deníkem v ruce se vydám domů.

~~~

Kolem sedmé napíšu Theovy.
‚Sejdeme se v parku před mým domem.' Nečekala jsem na odpověď a šla na naší zahradu. Porozhlédnu se po nějaké květině co máme v záhonu.

„Hledáš něco?" Přijde ke mě teta a podívá se na mě, jak se dál rozhlížím po záhonu.
„Půjdu za Joshem a chci mu vzít nějakou květinu od nás. Nechci kupovat květinu tam, kde pracuje jeho matka." Zahlédnu rudou růži. Přejdu k ní a pokleknu na jedno koleno.
„A to chceš tu růži trhat rukama? Švihej si pro nůžky!" Zařve se smíchem v hlase teta a já se zvednu a jdu do sklepa, který je pod našim domem. Tam máme vše co se týče zahrady. V jednom krásně srovnaném regálu si vezmu nůžky a vydám se zpět k rudé růži. S pomocí nůžek a tety odsříhnu růži. V ten samý okamžik mi zavybruje telefon. Podívám se na ně něj.
‚Jsem v parku.' Očekávala jsem, že to bude Theo. Proto jsem se hned vydala za ním.

~~~

Došla jsem do parku, ale Thea jsem neviděla. Někdo mě chytl za boky a zády přirazil k sobě. Chtěla jsem vykřiknout, ale podle tichého zasmání mi došlo, kdo to je.

„Takhle mě už víckrát neděs!" Praštila jsem ho jemně do hrudi. Usmál se a nahodil frajerský úšklebek.
„Dobře" odpověděl a zadíval se na růži v mé ruce.

„Od koho je?" Zeptal se váhavě a já musela potlačit smích. Stejný jako Sam. Žárlí.
„Od mojí zahrady." Přišla jsem k němu blíž a stoupla si na špičky. S tím jsem ho políbila na rty. Chytl mě kolem pasu, ale pak se odtáhl.
„Hádám, že půjdeme na hřbitov." Váhavost a pobavení bylo v tu ránu pryč. Věděl to. Byl tam ten večer, když zemřel Josh. Neviděl tu vraždu přímo, ale vím, že tam byl. Stál kus za Samem, který se mě snažil uklidnit.
„Ano." Zapřela jsem si hlavu o jeho hruď. Pravou ruku jsem mu položila na srdce a levou nechala kvůli růži podél těla. Objal mě a políbil do vlasů.
„Půjdeme. Chci to mít za sebou." Chytla jsem ho za ruku a vyrazili jsme. Cestou se naše ruce však rozpojily.

~~~

Na hřbitově nikdo nebyl. Úplně vylidněno. Theo věděl, kde je Joshův hrob. Byl na pohřbu. Joshův hrob byl krásný. Měl tu plno květin a zapálené svíčky. Stekla mi slza po tváři, když jsem s Theem stála u jeho hrobu. Klekla jsem si a položila na hrob rudou růži. Pak jsem se rozbrečela naplno. Zůstala jsem klečet a obličej si schovala do dlaní. Theo mě chytil a postavil na nohy. Vzápětí mě objal a já začala brečet do jeho šedé mikiny. Za chvíli ji měl od mých slz promáčenou. Theo mě však hladil po vlasech a políbil mě do nich. Uklidňoval mě. Něžně. Trochu jsem se sebrala a otočila zpět k hrobu.
„Půjdeme, prosím" zašeptala jsem. Theo přikývl a já si ještě než jsme vyrazili stoupla opět na špičky a jemně ho políbila na rty. „Děkuju" zašeptala jsem do polibku a v objetí jsme odešli ze hřbitova pryč.

~~~

Když mě Theo opět doprovodil domů, neměla jsem chuť k jídlu a tak jsem si šla hned lehnout. Nemohla jsem však usnout. Opět jsem se vrátila k myšlence ‚Koho miluješ víc?' Přemýšlela jsem o tom do půl druhé. Pak jsem zvážila své rozhodnutí. Ano Už jsem se rozhodla.