Prozrazení

16 - Ria

Branduff

"Když už jsi tady, můžeš si s ním dělat co chceš, hlavně z něj něco dostaň. Pokud nebude mluvit, přinuť ho." Řekl Rax a mně se rozšířily zorničky. Dělat si co chci? Hmm... výzva přijata.

Přešla jsem k Corgoďanovi a sehla se k němu tak, že nás dělilo jen několik centimetrů. Zvedl hlavu a propálil mě neústupným pohledem. Pak mi plivnul do tváře.

Povzdechla jsem si a odtáhla se od něj. Otočila jsem se na Raxe, který na něj hleděl s jistou nevěřícností v očích a trochu zaraženým výrazem. Obrátila jsem se zpět na Corgoďana, rychle vytáhla nůž a bodla mu ho hluboko do stehna. Zatnul zuby a začal přerývavě dýchat. Naklonila jsem se k němu a dala hlavu nepatrně na stranu.

"Víš..." Zašeptala jsem a opřela se o zabodnutý nůž. "... mám docela ráda muže jako ty, tak neústupné..." Vytáhla jsem další nůž a bodla ho do druhé nohy. "...i přesto..." Šíleně jsem se zasmála. "...tě neušetřím." Zašeptala jsem mu do ucha. Zavřel oči a snažil se rozdýchat ten nával bolesti, když jsem se vší silou opřela o nože a vyvrátila je do stran. Cítila jsem, jak se dřou o jeho kosti, ale i přes to všechno zůstal zticha. Po tváři mu stekla kapička potu a já vytáhla z kapsy dlouhou jehlu. Opět jsem se ohlédla na Raxe, který byl otočený ke zdi. Tuhle část měl rád ze všeho nejmíň. Nesnesl pohled na tělo, kroutící se v nesnesitelné bolesti, tedy když ho mučím zrovna takovým způsobem.

"Rychle by to nebylo ono." Řekla jsem a naklonila se opět k němu. Zvedla jsem jehlu a pomalu ji přibližovala k jeho oku. "Pověz mi něco o Dariovi a já přestanu."

"Naser si." Odsekl a odvrátil svůj pohled stranou. Povzdechla jsem si a uchopila ho tvrdě za bradu. Otočila jsem jeho obličej na mě a přiblížila jehlu blíž jeho oku, které se nepatrně cukalo. Pozvedla jsem jedno obočí.

"Jsi si jistý?" Prohodila jsem jízlivě. Díval se na mě neústupným pohledem, ze ktereho čišela nenávist. Nebylo zbytí...

Pomalu jsem jehlu zapíchla do oka, které začalo ihned slzet a silně krvácet. Corgoďan zařval bolestí a snažil se mi vytrhnout, avšak marně. Zasunula jsem jehlu až po konec a nahlas promluvila, aby mě přes svůj šílený křik slyšel.

"Kde je Darius?!" Naléhala jsem. Muž se začal silně třást a z očí mu tekly slzy, smíšené s krví. Opřela jsem se o nože, což vyvolalo další bolest a tím pádem ještě hlasitější křik. Zlomila jsem ho...

"C - centrum -" Vydechl přerývavě. "-Pollisu."

"KDE PŘESNĚ?!" Zařvala jsem a vytáhla z kapsy další jehlu. Když ji zahlédl, zpanikařil.

"M - mrakodrap... nejvyšší... ve městě -" Dostal ze sebe ztěžka a opřel svou hlavu o sloup. Chytla jsem ho za vlasy a strhla zpátky.

"Chci vědět všechno." Zdůraznila jsem přísně a dotkla se jehly, která byla stále zapíchlá v jeho oku, které sebou neovladatelně cukalo ze strany na stranu. Corgoďan zaječel v euforii a začal sebou házet.

"VÍC NEVÍM! UŽ NIC NEVÍM!" Křičel pořád dokola jako blázen. Vstala jsem a opřela si nohu o nůž, zabodnutý v jeho levé noze. Otočila jsem se na Raxe, který se opíral o stěnu a hleděl kamsi na opačnou stranu místnosti.

"Raxi." Promluvila jsem a tím ho vytrhla z přemýšlení. "Matka nebo otec?"

Rax chvíli přemýšlel, ale po chvíli konečně tiše promluvil.

"Otec." Zamumlal, aniž by se na mě podíval. "Tvá matka by tohle neměla vidět."

"Souhlasím." Řekla jsem a vytáhla Danno. "Máš štěstí, šmejde." Zašeptala jsem a namířila pistoli na Corgoďanovu hlavu. "Můj táta byl fajn chlap." V tu chvíli se místností ozval ostrý výstřel a následná tlumená rána, jak Corgoďanova hlava vrazila zezadu do sloupu. Pak už bylo jen ticho.

Sehla jsem se k tělu a vytáhla jehlu a nože, které jsem ještě před uschováním otřela do mužovy uniformy. Odplivla jsem si a otočila se na podpatku. Prošla jsem kolem Raxe a vydala se po schodech dolů. Beze slova si posbíral své věci a následoval mě.

Vyšli jsme z budovy a vydali se směrem ke stanici metra. Cestou jsme procházeli chotickými slumy plnými žebráků a podobných existencí. Překvapilo mě, že jsme nepotkali žádného Corgoďana, zřejmě řešili nějakou vzpouru, nebo popravovali větší skupinu lidí, což nebylo až tak neobvyklé. S Raxem jsme si vyměnili nechápavé pohledy a pokračovali dál. Pár ulic od nás byl nějaký rozruch - jekot provázený střelbou. Zrychlila jsem krok a zahla do jedné úzké uličky, odkud ten hluk vycházel. Spatřila jsem Niela, jak prchá před skupinou těch Corgodských sviní, kteří se ho snažili sejmout, ať to stálo, co to stálo. Neváhala jsem a vytáhla Danno s Anne. Vyběhla jsem a s Raxem v těsném závěsu likvidovala jednoho nepřítele po druhém. Niel si nás ihned všiml a přeběhl k nám. Schovali jsme se za hromadu sutin a stříleli odtud, abychom byli chráněni. Chytla jsem Niela za límec a zatřásla s ním.

"COS SAKRA UDĚLAL?!" Zaječela jsem na něj, zatímco jsem druhou rukou střílela po Corgoďanech. Pokrčil rameny a ušklíbl se.

"Jen jsem se bránil, nic víc." Řekl výmluvně a upřel na mě nevinný pohled. Odvrátila jsem od něj pohled, ale nepustila jsem ho.

"Mám už plný zuby toho, že si děláš co chceš." Procedila jsem mezi zuby. "Ohrožuješ tak není sebe, ale i nás ostatní! Myslíš si, že když nejsi prozrazenej, můžeš si sakra dělat, co chceš?!" Propálila jsem ho káravým pohledem. "Jestli budeš takhle jednat i nadále, postarám se osobně o tvou smrt." Zasyčela jsem a pustila ho. Vzala jsem si i druhou pistoli a pustila se do střelby. Ten idiot...

Když poslední Corgoďan padl, sebrali jsme se a utekli, nestáli jsme o žádné další problémy.

Ty nás však naneštěstí čekaly na základně v podobě zraněné Yuki.