Prozrazení

49 - Rax

Jakmile jsme vběhli do lesa, obklíčilo nás cca 40 Corgoďanů. Vypadalo to, že věděli co dělají a nebylo to jen náhodné pročišťování okolí. Vzal jsem Britku a namířil na vojáky. Je to docela těžká zbraň, ale já ji mám odlehčenou, takže ji udržím v rukách i 10 minut. Sestřelil jsem jednoho, ale kvůli pomalejšímu přebíjení jsem si ji hodil zpět na záda a vytasil katanu.

"Promiňte hoši, ale toto bude bolet," křikl jsem na vojáky. Uvidíme jak si Corgoské hlídky se samopaly poradí s deseti rebely, kteří mají odlišné "schopnosti". Thomas se chopil svých zbraní a v mžiku ustřelil čtyřem vojákům hlavy. Já jsem se rozeběhl ke zmateným vojákům a v běhu jsem asi sedm sekl do rukou tak, že pustili své zbraně a ostatní je vyřídili. Thomas dostal další 3, parta pěti rebelů si vzala 10 vojáků na straně u zdi, nezbylo z nich nic než krev, kosti a maso. Vojáci stříleli ze samopalů jako šílení, hodně nás zranili, 2 zemřeli. Mě jeden z vojáků trefil pažbou do hlavy a ztratil jsem vědomí.

Yuki? Kde jsi? Yuki!? Není tu. Jediná osoba na které mi v životě záleželo je pryč. Nevím jestli ji ještě někdy uvidím. Ani nevím, jestli to přežila. Jestli ne, najdu toho šmejda Niela a osobně mu Ledvinátorem vyříznu za živa srdce z těla, vyvrhnu dutinu břišní do střev mu nacpu výbušninu, zašiju ho, zavolám Daria a osobně ho před ním odpálím.

Byl to šílený souboj a trvalo nějakou chvíli než jsem se vzpamatoval. Bylo okolo poledne, tak jsme si z tašek, které jsme měli s sebou vytáhli nějaký chleba a poobědvali jsme. "Jaký je náš cíl?" zeptal jsem se. "Pomůžeš nám najít rebely, co jsou v okolí hradby. Řekni jména a my se podle toho zařídíme. Určitě znáš hodně jmen, a nebo je máš někde napsaná." řekl Thomas a já jsem přikývl. "Teď mě napadají jména tří lidí, co jsou na sto procent rebelové, pokud jsou naživu, nemělo by být těžké je najít. Denis Hook, Max Sharp a Clare Drake. Ti blbí vojáci si napsali tyto jména, jejich příjmení jsou však jen krycí přezdívky, ovšem nikdo je nezná jinak, než takto." usmál jsem se. Thomas poslal dva rebely vyzvídat do ulic a mezi lidi. Měl to dobře vymyšlené. Tyto dva jsem neviděl nikde na plakátech, myslím, že budou mezi rebeli noví, když je ještě nikdo nezná. Narozdíl od ostatních, já jsem byl na plakátech asi nejčastěji, i z naší party zpoza zdi.

Když jsme procházeli prázdnými ulicemi, všiml jsem si plakátu, na kterém byl člověk, kterého bych očekával nejméně, protože jsme byli jako bratři.

Hledá se syn vůdců. Živý či mrtvý. Odměna 100 000 jednotek.

Naštvalo mě to. Myslel jsem, že jsme přátelé, ale to už vyloučil náš souboj před hradbou.

Šli jsme lesem až do večera, pravděpodobně Thomas věděl kam, protože jsme měli jen jednu přestávku a šli jsme tak rychle jak to zranění zvládali. Náš cíl byl podzemní úkryt na hranici lesa a takové malé louky. Všichni jsme vlezli dovnitř. Nečekal bych, že něco takového bude tak velké. Vchod byl poklop v zemi a dále vedly schody dolů. Thomas po cestě rozsvítil a před námi se otevřel velký komplex chodeb - ubytovny, zdravotnické oddělení, něco jako konferenční místnost a velké sklady potravin, zdravotnických pomůcek a trvanlivého jídla. V konferenční místnosti byl velký stůl a okolo něj asi patnáct lidí. Ubytovny měly po dvaceti lůžkách, ale většina byla prázdná. Thomas nakázal zraněným aby šli na ošetřovnu a zbytek šel na svá lůžka.

"Ty půjdeš se mnou," řekl Thomas, "Představím tě našemu šéfovi." Šli jsme až na konec dlouhé rovné chodby, až jsme přišli do konferenční místnosti. Všichni se na nás otočili a přímo naproti dveřím na "hlavním trůnu" seděl člověk, kterého bych tam naprosto vůbec neočekával.

*Byl to Raxův bratr Viktor. Rax si myslel, že už dávno zemřel. Jakmile ho Viktor spatřil, s nenávistným řevem střelil Raxe přímo mezi oči. Ten s vyděšeným pohledem spadl na zem a tak skončil jeho rebelský život. Bylo tak splněno jedno jeho přání, nebýt v tomto hrozném světě. Viktor založil svou zbraň zpět do pouzdra a věnoval se poradě.*