Prozrazení

23 - Theressa

TeresaMarine

Vzbudila jsem se na desce našeho provizorního stolu. ,,Co se to tu sakra stalo?'' Ptala jsem se sama sebe. Nikdo tu nebyl, jen já sama na stole. Co to sakra ten Niel s tou večeří provedl? Zvedla jsem se a podívala se do hrnce na ''plotně'' a uviděla lístky meduňky. ,,To si snad dělá prdel, on nás uspal? ''Probrala jsem se a šla obhlédnout kde jsou ostatní. Jako první jsem se vydala do pokoje mne a Yuki. Nakoukla jsem dovnitř a uviděla Yuki jak umývá Raxovi z obličeje fixu? Sama pro sebe jsem se usmála. Yuki se zase roztomile usmívala na Raxe. Jsou spolu tak hezcí. Než si mě stačili všimnout zavřela jsem dveře a rozhodla se jít na menší obhlídku celé tratě metra a našeho skromného příbytku. Vzala jsem si baterku a šla.

Z mé vycházky v metru se nakonec stala i vycházka venku. Vyšla jsem ven z metra a podívala se na ubohou oblast 14., která vypadala den ode dne horší. Nandala jsem si kapuci a vydala se směr neznámo. Procházela jsem mezi uličkami plnými sirotků a slizských bezdomovců. Vždy když vidím ty ušpiněné obličeje dětí, a celkově děti v otrhaných věcech s odřenýma kolenama, chce se mi brečet, nikdo si takový život nezasloužil a vůbec ne děti. 

Šla jsem dál až na louku k lesu. Louka, dříve plná živočichů a krásných květin, teď už spíše připomínající rozpadliště, plné písku, hlíny, ale rozhodně ne trávy. Jsem tady daleko od Corgoďanů. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Rozbalila jsem mapu a začala dokreslovat zbylé pasti a místa táborů hlídek.

***

Šla jsem pomalu směr metro. Myslím že tam zase nikdo nebude. Zalezla jsem dovnitř, nezůstanu tu dlouho, venku jsem na sobě cítila pohled. Nevěděla jsem odkud byl, avšak nebyl mi vůbec příjemný. Nebrala jsem si ven luk, ani šípy, teď mi postačí je nůž a provaz. S kápím pořád na hlavě jsem vylezla ven. 

Na střeše jedné výškové budovy jsem uviděla něčí hlavu, myslím si že byla mužská. Dlouho jsem se dívala jeho směrem, ten člověk se vůbec nehýbal, byl jako zkamenělý. Kdo to sakra je? Zamyslela jsem se a rozhodla se ho odvést ze stopy metra.

Vydala jsem se do lesa. Celou cestu jsem na sobě cítila ten zvláštní pohled. Jakoby můj mozek cítil, že mě někdo sleduje. Zalezla jsem do lesa a vylezla na jeden ze stromů. Nakonec do lesa vešel i ten muž, mladý muž. Vypadal tak na šestnáct, né-li sedmnáct. Rozhlížel se kolem sebe. nevpadal ozbrojeně, ani zle. měl šátek kolem úst a nosu, ale jeho oči svítily, ty šly vidět i ze sto metrů. 

Dvě pomněnkově modré oči se podívaly mým směrem. ,,Kdo jsi?'' Zeptal se klidně směrem ke stromu na kterém jsem teď seděla jako přikovaná. Mlčela jsem jako hrob. Výrazněji se podíval na strom, na kterém jsem seděla. Šel blíž, ale né tak blízko aby mě snad viděl. 

Byla jsem tichá jako ryba. Cítila jsem srdce bít až někde v hlavě. ,,Tak řekneš mi kdo jsi?'' Došel až ke stromu a podíval se nahoru do koruny stromu na mou maličkost. ,,Co ti je po tom?!'' odsekla jsem a při tom jsem seskočila ze stromu. ,, Co mě sakra prozradilo?'' udiveně jsem se na něj koukla. ,,Spadl ti provaz.'' Uchechtl se a ukázal na zem vedle sebe. ,,Myslela jsem si že pracuješ pro Daria.'' uchechtla jsem se. ,,Nikdy!'' Křikl na mě. ,, Však v klidu kámo. Já k nim taky patřiLA.'' Na poslední slabiku jsem dala obzvlášť  velký důraz. ,,Nikdy už se do jeho služeb nevrátím.'' Ukázala jsem mu rameno. 

Když už mi přišlo že ho studuje až moc dlouho kápí jsem si zase přetáhla přes odhalenou kůži. ,, A jak ti vůbec říkaj?''... ,, Jmenuji se Sora.''natáhla jsem k němu ruku. ,, Ther.'' Rozpačitě si ruku prohlížel, ale potom ji přijmul. ,,Koho hledáš?'' bez jakéhokoli rozmyšlení vyhrkl. ,,Prozrazené, chci jen pomstít svého...''  ,,Bratra?'' Odpověděla jsme za něj. ,,Ano.'' Odkývl mi mezitím on. ,,Rozuměl by sis s Riou, nebo Nielem... ti taky prahnou jenom po pomstě. Nebo taky ne... s těma si nerozumí skoro nikdo. '' ... ,,Vás je víc?'' ,,Prozrazených?...Ano'' usmála jsem se na něj. ,,Ty patříš k Prozrazeným?'' Vyhrkl okamžitě. ,,Ano, teda myslím.'' Zasmála jsem se. ,,Můžu k vám?'' Bezmyšlenkovitě se zeptal. ,,Klid prosím tě. První ukaž co umíš.'' 

Řekla jsem a sundala jsem si kápí, teď už jsem na sobě měla jen tílko, úzké kalhoty a vysoké boty.