Prozrazení

57 - Ria

Zaslechla jsem mně povědomý a mému uchu poněkud nepříjemný hlas, vycházející od vstupních dveří domu, do kterého jsem se schovala před Corgoďany.

"Rio, tady Jason, jdu ti na pomoc, tak po mně nestřílej jako poprvé, co jsme se viděli..."

Opatrně jsem se vyklonila zpoza rohu, za kterým jsem byla schoulená. Byl to doktor Kovová prdel, přesně jak jsem si myslela. Aniž bych přemýšlela, vytáhla jsem Danno a vystřelila. Kulka se odrazila od jeho těla jako moucha od okna a s tichým břinknutím dopadla na popraskanou podlahu. Jason se otočil mým směrem a promluvil.

"O, tady jsi."

"Co chceš? Jak jsi mě našel?" Povytáhla jsem obočí. On na mě jen shlédl ze své dvoumetrové výšky.

" Rio.... tedy kapitánko, nechci na tebe nějak tlačit, ale... jde po nás asi tak 15 až 20 plně vycvičenejch vojáku s těžkejma zbraněma a já šel srze město takle vybavenej... vědí kde jsme musíme se dostat pryč, vysvětlím ti to cestou."

"Kam chceš jít?" Nechápala jsem.

"Mám nápad... ale musíme se hnout... a to hned. Dron mi říká, že jsou na cestě." Vysvětlil Jason a otočil se k východu. Já se pokusila vstát, ale podlomila se mi kolena. Podrážděně jsem sykla.

"Jsi zraněná?" Optal se doktor Kovová prdel. Zavrtěla jsem hlavou.

"Nic to není." Zalhala jsem s rádoby tvrdým výrazem. Jason zvedl jedno obočí.

"Dobře... tak prosím dámy a kapitánky první." Řekl a ukázal na dveře. Horko těžko jsem se vyškrábala na nohy a rozešla se kulhavým krokem ke dveřím. Když jsem však procházela kolem Jasona, popadl mě do náručí.

"Pusť mě, debile!" Křičela jsem a kopala kolem sebe nohama. "Zvládnu chodit sama!"

"Drž se." Prohodil jednoduše a vykopl dveře. Vzduch prořízl zvuk, připomínající zvuk zažehnutí tryskových motorů. Pak se Jason rozletěl neskutečnou rychlostí k nebi.

"Ku*va..." Zašeptala jsem a křečovitě zavřela oči. Jak já nesnáším létání...

"Říkal jsem, ať se držíš." Ušklíbl se a já zbrunátněla.

"Držím se! A neříkej mi, co mám sakra delat!" Odsekla jsem dotčeně.

"Jasně, kapitáne... sakra! Drž se!" Vykřikl najednou a prudce zastavil. Jen tak tak jsem se udržela v jeho náručí.

"Co to-" Vyhrkla jsem a křečovitě se ho chytla kolem krku. Zastavili jsme na náměstí obklopeném vysokými budovami. "Co se děje?"

" Obklíčili nás... jsou v těch budovách..." Informoval mě Jason. "Sakra! nezaregistroval je dron, protože se mnou nedokáže držet krok..." Zaklel. V tu chvíli jsem se naštvala.

"Nooo, to je skvělý, doktore Kovová prdel... jak s tím asi teď naložíme?? Spálíme je nukleo-něco hořákem? Pochčiješ je radioaktivní močkou??" Vychrlila jsem na něj. "Nevím, čím je můžeš zlikvidovat, prostě to nějak udělej..." Po chvíli mlčení konečně promluvil.

"Bohužel tentokrát ne... mají i těžké zbraně... jediný co můžeme jen čekat co udělají... a... kapitánko, mohla by ses mě prosím přestat držet kolem krku?" Dodal s úšklebkem. Zrudla jsem jako rajče a rychle se od něj odtáhla.

"Brzdíš jako idiot." Zavrčela jsem. "Co chceš teda udělat? Je nějaká možnost útěku?"

Jason mě postavil zpátky na nohy a rozhlédl se kolem sebe.