Píše se rok 2160. Na Zemi vládne nechvalně známá organizace zvaná Corgos, jejíž velitel a krutovládce Darius má pod palcem celý Pollis, hlavní město, které je opklopeno vysokým počtem slumů. Jen málo odvážlivců se dosud odvážilo Corgoďanům vzepřít...
Seděla jsem tam a držela jsem v sevření Yukinu ruku. Proč se tohle muselo stát člověku, který mi byl tak blízký, teda alespoň nejbližší ze všech tady? Přemýšlela jsem a snažila se přijít na důvod mého utrpení. Nikdy by mě nenapadlo že budu tady. Sedět tu a držet v ruce ruku červenovlasé dívky, která tu byla asi nejhodnější a nejvřelejší ze všech.
,,Jdi od ní pryč!'' zaburácel mně dobře známý hlas za mnou. ,,Ne!'' odsekla jsem protivně a se zlostí jsem se podívala na ženu stojící za mým pravým ramenem. Velitelka Ria se na mě dívala z pod ofiny a jako vždy nevypadala moc vstřícně. ,,Řeknu vám o všem, jen mě nechte u ní sedět. Prosím.'' snažila jsem se znít alespoň trochu tvrďácky, ale hlas se mi v půlce věty zlomil.
,,Proč by jsme měli nechávat zrovna tebe blízko našeho člověka? Okamžitě od ní vypadni!''... ,,Ne.'' řekla jsem a Ria už pomalu dostávala nerva. ,,Nech...nech ji tu. Prosím Rio.''najednou se tichým hláskem ozvala Yuki. Překvapeně jsem se na ni podívala a pro sebe jsem se trochu usmála. ,,Yuki!...Děkuju.'' vřele jsem jí odpověděla a trochu víc upevnila stisk mé ruky. ,,Ale vše jim řekni.'' poprosila mě o laskavost a já bez jakéhokoli odmítání přikývla. ,,Dobře.'' odpověděla jsem a sevřela jsem víčka k sobě od bolesti, která mne doprovázela, když jsem si na ten zlý čas ve výcvikovém táboře představila. Bez jakékoli odpovědi jsem se zvedla a šla jsem ke dveřím. ,,Venku, potřebuje spát.'' Řekla jsem a podívala jsem se na Riu, Raxe a Niela. Bez jekéhokoliv odmítání se otočili a vypochodovali pryč. Zavřela jsem dveře a nechala jsem Yuki spát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vešli jsme do jednoho z vlaků. Byla tam dřevěná deska položená na provizorním stole poskládaného z beden. ,, Jsi v naší základně. Važ si toho,'' řekla Ria ,,náš plán města. Ukázala na kůži položenou na stole. ,,Mluv.'' pobídl mě Rax, kterého jsem doteď neslyšela ani promluvit. Podívala jsem se na ''mapu''. ,,Přes jižní křídlo města to nedáme. Jedině potrubím a tam to taky není bezpečné. Žijí tam Borgosové. Nechcete je zažít. Něco mezi rybou a nevím čím. Nedoporučuju, riskantní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potrubí nejde. Severozápadní strana je zase plná pastí. Ostnaté dráty od země až deset metrů vysoko. Musíme ven z města. Západ, tam je jezero Minawa. Nedoporučuji. Jediné co nám zbývá je les z východu, plus hory Corgosa. Je to nebezpečnější, ale nebudou to čekat. Celé město je hlídkováno každých dvacet minut. Hlídky hlídkují i v noci. Darius to má ošéfované. Samotný Darius je tady.'' Ukázala jsem na místo uprostřed mapy. ,,Největší mrakodrap města. Všude jej doprovází skupinka asi sedmi Corgoďanů. Nemáme šanci se k němu dostat po zemi. Možný je jedině vršek.'' ...
,, A to jako chceš udělat jak?'' Zeptal se Rax. ,,Na co jsou mutanti? Třeba Norveři, myslím si že nenávidí Dariuse stejně jako my. Stačí je jen chytit, pravda to už je těžší. Žijí v horách, jsou to velká plechová zvířata, skoro bez mozku, ale umí ledacos.''...
,,Zítra pokračujeme. Zatím víme dost. Jdi si něco naloupit. Nějaké jídlo nebo co chceš.'' Stoupla si a s těmito slovy odcházela i spolu s Raxem a Nielem ven ze základny. Nakonec se otočila a ukázala na železnou skříňku v pravém rohu místnosti. ,,Tam je kůže, chci podrobnější plán města a všechny pasti. Do zítřka.''
***
Stála jsem před slumem. Konečně čistý vzduch. Pomalu jsem se nadechla a vydechla. Rozešla jsem se do oblasti 13, doufám že alespoň tam něco najdu.
Skupinkami Corgoďanů se to tady jen hemžilo. Už, už jsem přecházela k oblasti 13, ale někdo promluvil. ,,Co ty tady holčičko tak sama?'' Otočila jsem se a za mnou stál Corgoďan, který byl semnou v týmu na výcviku. ,, Co ti je po tom?'' zeptala jsem se ho s nechutí na jazyku. Zúžil na mě oči a naštvaně se na mě podíval. ,,Tak ty budeš srát?'' Zeptal se řečnickou otázkou, ovšem já se jen tak nedám. ,,Jdi se vycpat, jestli nechceš přijít o krk.'' ... ,,Ty mi budeš vyhrožovat ty hnusná děvko?!'' zakřičel na mne a rozběhl se sloním krokem na mou malou hubeňounkou postavu, to ale ještě nevěděl co umím. Vytáhla jsem svůj nůž a zabodla jsem mu ho přímo do krku. ,,Komu říkáš děvko teď?'' Zeptala jsem se ho úsměvem na tváři, zatím co jsem mu držela nůž u krku a on krvácel.
Potom jsem si nůž jen otřela do kapesníku a šla jsem na trh ukradnout jídlo...
