Prozrazení

24 - Ria

Branduff

Rozhlédla jsem se po laboratoři. Bylo to tam obrovské - celý bunkr byl ohraničen bílými stěnami a byl ponořen v ostrém bílém světle. Byla tu spousta stolů s různými přístroji a udělátky, u kterých by se mohlo o jejich využití polemizovat. Otočila jsem se na Niela.

"Kde je ta tvá skupina spojenců?!" Řekla jsem mírně podrážděně. Niel mě štval. Nejdříve mě ten kokot zdroguje, pak mě sváže k podělaný židli a následně mě donutí plavat polonahou přes hromady zajebanejch zabijáckejch borgosů k nějakýmu zasranýmu bunkru... Lepší to být nemohlo. Proč jsem na to vlastně kývla? Je to jednoduché - pomsta Dariovi. Půjdu přes cokoliv, i kdyby mě to mělo stát život.

Niel se na mě otočil s jakýmsi divným úšklebkem. "Nevím, musíme hledat "

Odvrátila jsem se od něj a vydala se na druhý konec bunkru. Mířila jsem směrem k protější stěně, když mě Niel chytil za ruku a stáhl zpátky. Hodila jsem po něm podrážděný pohled.

"Co děláš, ty-"

"Teď jsme vyrovnání. Koukej pod nohy." Řekl a ukázal na velké X, které bylo namalované na podlaze. Překvapeně jsem se zarazila. Byla to značka, kterou se označovaly malé nášlapné výbušniny. Spíš než k tomu, aby vás zabili, sloužili jako budiče pozornosti. I tak ale není příjemné na jednu z nich šlápnout.

"Značka? Ehm... dík." Prohodila jsem a vykroutila se z jeho stisku. Vytáhla jsem Anne. Značek tu bylo mnohem víc, bylo víceméně nemožné dostat se na druhou stranu bezpečně a bez úhony. Udělala jsem opatrně pár kroků vpřed. Věděla jsem, že mám více než dobré oči, i přesto jsem si však pečlivě promýšlela každý svůj krok. Niel šel těsně za mnou v mých stopách. Pomalu ale jistě jsme se přibližovali ke dveřím na opačné straně laboratoře.

"Kryj mě." Zašeptala jsem na Niela a opatrně otevřela dveře. Naskytl se mi pohled na skupinu Corgodských vědců, kteří zřejmě prováděli nějaký pokus. Už na první pohled to vypadalo na nějaký organický sračky nebo něco podobnýho, soudě podle zápachu, který zamořoval celou místnost. Vytáhla jsem Danno a společně s Anne jím zamířila na Corgoďany. Niel vytáhl Ledvinátora a Mortema a čekal na můj signál.

Párkrát jsem se zhluboka nadechla a pak vrazila dovnitř. Začala jsem střílet, nedbajíc na vyděšené výrazy vědců a panickou hrůzu, která se jim zračila v očích. Niel na jednoho z nich zaútočil Ledvinátorem a podřízl mu hrdlo. Krev začala stříkat na bílou, studenou podlahu, která se rychlým tempem barvila do ruda a já mezitím vyřídila jednoho, který se snažil utéct zadními dveřmi. Postupem času jsme je dostali všechny.

"Došly mi náboje." Procedila jsem podrážděně mezi zuby a odplivla si na mrtvolu jednoho Corgoďana. "Měli bychom pokračovat, ta střelba musela vzbudit pozornost."

Niel přikývl a rozhlédl se po laboratoři. Stejně jako v předchozí místnosti se zde válela spousta pro mě nepochopitelných přístrojů zvláštního vzhledu a neznámého využití. Než jsem se však stačila nad některým z těch udělátek pozastavit, zaslechla jsem dunivý zvuk kroků, které se rychle přibližovaly k laborce. Očima jsem hledala cokoliv, co bych mohla použít jako zbraň místo Danno a Anne. Nakonec jsem na jednom ze stolů zahlédla dlouhý nůž s červenou rukojetí. Bez rozmyslu jsem po něm natáhla ruku a sebrala ho. V tu chvíli jsem vykřikla bolestí. Kůže na ruce začala pálit jako čert, jako bych ji strčila do ohně. Rychle jsem čepel odhodila a podívala se šokovaně na svou poraněnou dlaň - kůže byla rudá a místy úplně spálená.

"Do prdele..." Zaklela jsem a vytáhla z kapsy obvaz, kterým jsem si ledabyle ránu zavázala. Otočila jsem se na Niela. Vypadal poněkud zaskočeně, což u něj bylo víc než neobvyklé. Kroky se stále přibližovaly, až se najednou zastavily za dveřmi a úplně utichly. Následně vtrhla do laborky skupina tak dvaceti plně ozbrojených Corgoďanů.

"Odevzdejte své zbraně!" Zařval na nás jeden z nich, zatímco nás pomalu obkličovali ze všech stran. Vrhla jsem po nich nenávistným pohledem a otočila se opět na Niela, kterému v očích taktéž plály plamínky nenávisti. Vzala jsem Danno s Anne a opatrně je položila vedle sebe na stůl. Nestálo mi to za to, mít na nich ještě k tomu všemu škrábance...

Jeden Corgoďan je sebral a přešel k Nielovi. Chyba lávky mladíku, nikdy nenatahuj k ozbrojenému Nielovi holou ruku...

Křik, krev, bolest. Tak nějak by se dala nejvýstižněji popsat ztráta ruky onoho neopatrného Corgoďana. Začala jsem se nahlas smát. Poslední, co si z té chvíle pamatuju, byla příšerná rána do hlavy a tma...