Prozrazení

18 - Rax

RaxikCZE

Potom co jsme se s Riou a s Nielem, kterého Ria málem dotáhla, protože se mu nechtělo a našli jsme zraněnou Yuki v úkrytu jsme všichni, včetně Niela, uznali, že bude lepší vycházet ve skupinkách nejméně po dvou. Nikoho dalšího si nemůžeme dovolit ztratit.

Yuki spala, byl jsem u ní celou dobu a hlídal jsem aby se ní nepřitížilo. Theressa vysvětlovala Rie a Nielovi o co tu šlo, mě tyto věci moc nebaví, ta jsem šel za naší malou Yuki. Už se stmívalo a Yuki stále spala, slyšel jsem jak ztěžka dýchá, musela ji ta rána hrozně bolet, tak jsem ji opatrně přikryl mojí přikrývkou a sedl jsem si vedle ní na židli. Pomalu se mi začaly zavírat oči a já jsem usnul.
No, usnul, já mám indiánský spánek, takže jsem v pohotovosti i když spím. Slyšel jsem hlasy těch tří co se ještě stále bavili o včerejšku, dávali Theresse pořádně zabrat, je mi jí až líto. Nikomu z nás nic neudělala, jen brala trochu jídla, ale toto děláme i my a ona měla opravdu velký hlad. Poslední co jsem slyšel bylo, jak jí Ria říká, že bude náš zvěd a bude nám hlásit tábory Corgoďanů, prý bude chodit sama, pak jsem usnul tvrdě.

"Vstávej!!" třásla se mnou Ria. Já jak jsem byl ospalý tak jsem řekl něco, za co jsem dostal facku: "Pšt, Yuki spí, probudíš ji." Netušil jsem, že je devět hodin ráno a Yuki už je dávno vzhůru a po snídani. Jsem špatný hlídač.

"Jak ti je Yuki ?" zeptal jsem se jí, když jsem stlal postel a uklízel jsem židli, na které jsem usnul.

"Už je to lepší, rána se hojí docela rychle, ale budu muset být ještě nějakou dobu v klidu, než budu moct s vámi."

Usmál jsem se šel se projít ven, potřeboval jsem se protáhnout. Potřeboval jsem také vidět tu chiméru. Zápach z její mrtvoly se šířil opravdu daleko, byl jsem rád, že ne až k našemu úkrytu.

Tuto příšeru jsem viděl jen jednou, vzpomněl jsem si, že když jsem byl malý, než se ze mě stal Prozrazený v komunitě rebelů, převáželi ji v kleci nějací lidé - tehdy to ještě nebyli Corgoďané a o nějakém Dariusovi jsme vůbec nevěděli. Vezli ji do centra Pollisu a vím, že nařídili nevycházet z domů. To bylo asi půl roku před tím, než se Darius dostal k moci a uzavřel centrum vysokou zdí.

Museli jsme se té mrtvoly zbavit, jinak budeme muset změnit úkryt kvůli tomu zápachu. Zašel jsem pro Niela, vzali jsme lopaty a zahrabali jsme tu hnusnou potvoru. Pár hodin to trvalo. Když jsme se vrátili, viděli jsme jak se vrací i Theressa ze svého průzkumu a s pytlem na zádech, přinesla zásoby, kterých nám už zbývalo jen málo a také nějaké léky. Byly tam i antibiotika, která jsem hned dal Yuki, protože dostala horečku a rána se jí zanítila. To nám ještě zcházelo.

"Yuki prosím neumírej, nemůžeme tě ztratit, to nejde."

Antibiotika zabrala do dvou hodin, za což jsem byl neuvěřitelně rád, nechci ji ztratit, ji ne. Neuvědomil jsem si to dřív, ale Yuki znám také hodně dlouho, dokonce déle než Niela. Bydlela kousek od nás a jako malí jsme si spolu hodně hrávali. Nikdy jsem neměl kamarády, a ona byla jediná kamarádka, kterou jsem měl.

A jakmile mě prozradili, musel jsem utéct a Yuki jsem neviděl až do nedávné doby, kdy jsme se s ostatními rebely dali dohromady. Tehdy mi řekla, že je taky Prozrazená a jsme zase spolu.

"Nemůžeme tu jen tak stát nebo sedět, musíme hledat další jídlo a léky," řekla Ria. "Já a Theressa půjdeme hledat jídlo. Yuki nemůže, tak s ní Rax zůstane a bude hlídat Niela. Ne, že zase utečeš, jinak si to s tebou osobně vyřídím!"

Vzaly si pár zásob a pití na cestu a hlavně své zbraně. Theressin luk a toulec vzala Ria, stále jí nevěří. Já jsem přivázal Niela za sloupek druhé postele, vím že ho to nezastaví, na to je moc chytrý aby se nechal jen tak svázat, ale zpomalí ho to. Sedl jsem si zase na židli vedle Yuki a držel jsem ji za ruku. Stále spala. Alespoň to Niel respektoval a nesnažil se hlasitě se vyvlíct. Vzal jsem si svou katanu a hlídal jsem Niela, věděl jsem, že plánuje utéct, ale byl jsem připraven ho zastavit v každém případě, ale tak, abych nevzbudil Yuki. Je tak roztomilá když spí, už nikdy nedovolím aby jí někdo ublížil a to přísahám Bohu.

Mezitím co Yuki spala, Niel asi taky usnul, jsem přemýšel, jak vylepšit její meč. Funguje na principu stlačeného plynu, múže ho zapálit a ten meč pak vypadá jako by hořel, problém je, že se rukojeť moc rozžhaví a meč ani nehoří dlouho.

Tak mě napadlo: udělám do něj drážky a ampulky s plynem vyměním za ampulky s velice hustým a hořlavým olejem. Tento olej se dá získat z Borgosů a těch tu je ve stokách plno. Dokonce myslím, že jsem jednu láhev zahlédl kdesi tady v metru. Netuším na co ji mohl kdo potřebovat. Podíval jsem se na Niela, spal, alespoň to tak vypadalo. Láhev byla v jedné prázdné místnosti.

"Prásk", ozvala se obrovská rána, něco spadlo. Vytáhl jsem katanu a baterkou jsem posvítil ke zdroji hluku. Spadlo několik desek, které byly opřené o zeď. Zatajil jsem dech a poslouchal všechny zvuky v metru. Nebylo slyšet nic než velice tiché kroky. Těžké kroky. Doufal jsem, že to není chiméra. Pomalu jsem osvítil celou místnost, ale přestala mi svítit baterka.

"Notak Raxi, vzpomeň si na otcův výcvik." řekl jsem si v duchu.

Zavřel jsem oči a naslouchal zvukům okolí. Kroky chodily okolo podpěrného sloupu, pomalu a těžce. Nadechl jsem se a přestal dýchat. Pomalinku jsem nakračoval směrem ke krokům s nachystanou katanou přes rameno. Když byly kroky přímo přede mnou, sekl jsem katanou tak rychle, že by nikdo nestihl ani mrknout. Najednou se to rozeřvalo až to muselo probudit všechny spící brouky v celé dráze metra. Stále se zavřenýma očima jsem sekal do té potvory ale jako by jí to nic nedělalo. Najednou přiběhl Niel, baterkou osvítil místnost, já otevřel oči, a zjistil, že to do čeho jsem sekal BYLA chiméra. Nevěděl jsem, že každé seknutí se jí v mžiku zahojilo, takže můj boj byl zbytečný. Niel se svým Mortemem střílel do té potvory a já jsem běžel pro Yukiin meč. Když jsem se vrátil, Niel právě měnil zásobník. Zapálil jsem meč a sekal do chiméry hlava nehlava až v plamenech padla. Stihl jsem ji zabít včas, protože meči došel plyn a mě se připékala ruka k rukojeti. Opravdu ho musím předělat.

"Díky Niele, věděl jsem, že tě moje pouta neudrží. Jsem ti vděčný a dlužím ti život."

Niel jen přikývl a odešel. Do svého pokoje. Tam už šel spát doopravdy. Vzal jsem láhev oleje, která byla za dveřmi a zašel jsem k rozbitému vodovodu, no, on nebyl rozbitý, ale netekla z něj pitná voda. Pustil jsem si vodu a dal ruku chladit. Neuvěřitelný pocit. Obvázal jsem si ruku a šel za Yuki. Ta chiméra ji probudila, ale Yuki bolela ta rána, takže zůstala ležet. Plakala.

"Neboj Yuki, nic nám není a ta příšera už strašit nebude." objal jsem ji a lehl si vedle ní. Během chvilky usnula a já s ní.

"Dobrou noc." zašeptal jsem.