Prozrazení

61 - Ria

"Dědek jeden špinavej chmatáckej..." Prohodila jsem nevrle sama k sobě a vrhla nenávistný pohled na Billyho, toho velitele žoldnéřů, který popravdě vypadal jako floutek vytažený z hodně špatného dokumentárního snímku o gorilách.

Když se ti dva idioti, tedy doktor Plechový Zadek a gorilí král žoldnéřů, vydali na schůzi se zlodějskou organizací, nic jsem nenamítala a následovala je. Co jiného jsem měla koneckonců dělat? Nechat ta smradlavá prasata očumovat moje...

"Hej, Rio!" Vyrušil mě Jason z mého uvažování. "Dávej pozor kolem sebe, jsme snad v tom nejlepším místě pro krádež, zabití, nebo v tvém případě znásilnění a pak zabití."

"Znásilnění?" Nakrčila jsem obočí.

"No, nebudu ti nic nalhávat, pro mnoho mužů jsi přitažlivá... a speciálně pro ty hnusný typy..." Prohodil Jason kamsi do prázdna. Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.

"Jo... hnusný typy..." Zamumlala jsem vytočeně. "Přestaň mlít sračky a raději mi řekni, kde bude ta schůze." Jason mi věnoval zvláštní pohled a po chvíli promluvil.

"Fajn, nevyšlo mi to... Takže jestli sis nevšimla, stojíme na něm a ta schůze je seriozní." Řekl a ukázal na víko od kanálu, nad kterým jsme se nacházeli. "Tohle může jít hladce.... a nebo taky ne." Dodal ještě jen tak mimochodem a zvedl víko. Podívala jsem se dolů. Vypadalo to vskutku lákavě.

"Co... v kanále?" Ohrnula jsem trochu nos. Jason se zasmál.

"A kam sis, holka, myslela, že půjdeme? Do luxusního putiku s vínem a ať si dvě zločinecké organizace vyřeší to, co potřebují?" Řekl. "Ne, jdeme do kanálu."

Podrážděně jsem sykla.

"Nepotrpím si na luxus, plechovej zadku." Odsekla jsem. "Co přesně s nimi budeme řešit?"

"My? Nic, to Billy s kýmkoliv, kdo tam příjde. My se můžeme leda tak zeptat, jestli neví něco o našich členech a protože jim nemáme co nabídnout, tak budeme doufat, že budou tak laskaví a za malou službičku nám to poví."

"Potom tu nemám co dělat..." Povzdechla jsem si a rozhodla se raději řešit něco důležitějšího. "Co víš o zlodějské organizaci?" Zeptala jsem se, zatímco jsme sestupovali kanálem dolů.

"Nic moc." Odpověděl mi Jason. "Jsou dobří ve skrývání všeho, včetně jejich členů. Ale rozhodně tady mají moc."

Sestoupili jsme až dolů a pomalu postupovali směrem vpřed. Kanál byl vlhký a slizký, rozhodně jsem se tam necítila zrovna nejlépe. Jason po chvíli opět promluvil.

"Spíš se mám ptát já tebe, ty jsi v tomhle vyrůstala."

Vrhla jsem po něm další podrážděný pohled.

"Vyrůstala jsem ve slumech, ne v kanálech."

"Ale notak to jsi se nikdy zajímala, na koho si dávat pozor a tak dále?"

"Všem, co se snažili dělat problémy, jsem rozmlátila hubu, nebo rovnou vykopala hrob." Odpověděla jsem jednoduše. "Teď mě zajímá jen naše skupina. Rozdělili jsme se moc náhle, moc... nečekaně." Jasonovi nemohl v žádném případě uniknout můj výraz, který se na malou chvíli změnil. Rychle jsem ho zakryla krátkým odkašláním a následným prohrábnutím vlasů. Jason se ušklíbl a rýpnul do mě loktem.

"Vítej v tomhle světě, vytvořeném pro utrpení lidí, slečno."

Mrskla jsem po něm nevrlým pohledem a dál se s ním nezaobírala. Vše, co jsem potřebovala vědět, jsem se dozvěděla. Gorilí král žoldnéřů se zkrátka chystá setkat v kanále s vůdcem zlodějů a my mu děláme doprovod... fakt skvělý.

Netrvalo dlouho a dorazili jsme na kanalizační křižovatku, kde se měla schůze konat. Zřejmě jsme ale přišli moc brzy, protože v tom zatraceným kanále nikdo kromě nás a asi dvou potkanů nikdo jiný nebyl. Podívala jsem se na Billyho, jehož pohled se upínal přímo do temné chodby před námi.

"Tudy přijde." Řekl, aniž by se na mě nebo Jasona podíval. "Buďte ostražití."

Vyměnili jsme si s Jasonem letmé pohledy. Má levá ruka sjela dolů k Danno a uchopila ji pevným stiskem, pravou rukou jsem chytla krátký nůž, který jsem měla připnutý u pasu. Byla jsem připravena zareagovat kdykoliv, a ne přímo přátelským způsobem. Popravdě jsem se nikdy nezajímala o nebezpečí ze strany ostatních organizací, které se stihly za ta léta ve slumech vytvořit. Jednoduše jsem si šla vždycky stejnou cestou. A bylo mi jedno, kolik lidí, co mi stálo v cestě, při tom zařve.

Když už mi čekání na vyslance zlodějů připadalo pomalu jako věčnost, poklepal mi Billy na rameno a ukázal směrem k místu, kam celou dobu zamyšleně hleděl. Zpozorněla jsem a stiskla rukojeť nože. Zahlédla jsem vysokou, štíhlou postavu, která šla směrem k nám. Cestou si ten člověk broukal jakousi praštěnou melodii.

"Billy!" Pronesl vesele, když přišel až k nám. Zatla jsem zuby a udělala krok vpřed. Ten muž si toho ale ani nevšiml.

"Krette, jak to jde?" Řekl Billy mírně ustrašeným hlasem. Bože... ten chlap je ale posera!

"Bylo by i lépe, Billy." Prohodil Krett a podrbal se na hlavě. "Víš... náš šéf s tebou chce uzavřít jistou úmluvu, mám pravdu?"

Billy ztěžka polkl a krátce kývnul. Pak se Krett podíval na nás.

"Přivedl sis mašinerii, Billy? A co je tohle za roštěnku?" Kývnul směrem ke mně.

Už jsem se chystala, že toho debila prošpikuju nožem skrz naskrz, když mě Jason svou mohutnou paží zastavil.

"Jen staří známí." Řekl Billy a ukázal na místo, odkud přišel Krett. "Měli bychom jít."

Krett krátce kývnul a rozešel se tím směrem. Následovali jsme ho až na konec kanálu, kde se cesty opět rozdělovaly. Dali jsme se doleva.

"Kde teď přesně jsme?" Zeptala jsem se Kretta. Přeměřil si mě zkoumavým pohledem a provokativně se ušklíbl.

"To je tajné, beruško."

B - beruško?! Přísahám, že ho zabiju... zabiju... zabiju... kopnu do koulí...

Z mých barvitých představ o tom, jak drtím tomu zlodějíčkovi varlata na padrť, mě probral Jasonův kybernetický hlas.

"Jsme tady. Tohle je sídlo zlodějské organizace."

"No do prdele..." Uniklo mi, když jsem se kolem sebe rozhlédla. Nacházeli jsme se v obrovském tunelu. Nemohla jsem uvěřit, že se tak obrovské prostory nacházely celou dobu přímo pod námi, pod našimi starými známými slumy. Došlo mi, že o tomto světě nevím ani zdaleka tolik, co jsem si myslela. A to mě sralo.