Prozrazení

52 - Dr. Jason Iwamoto

The_Dark_2K

Ahoj, milí čtenáři. Tady Dark. Na žádost mých spolupracovníků měním styl psaní, takže se toho nelekněte a nekontrolujte, jestli to psal ten správný člověk.

Vzbudil jsem se a už jsem věděl, že tenhle den bude hodně zajímavej. Heh, to jsem ještě ani nevěděl, co mě čeká. Po otevření očí jsem se ocitl v uličce nedaleko baru, kde jsem strávil minulou noc a nejspíš i trochu rána. Hlava mě nebolela, ani žaludek. Výhoda být z větší části stroj. Můj mapový systém se začínal nahazovat a s ním i Tereza. "Dobré ráno." Ozval se příjemný, jemně robotický hlas. "Dobré." řekl jsem možná ne úplně přívětivě nazpět. Když jsem se snažil hrabat z paměti to, co se dělo poslední noc, vzpomněl jsem si pouze na to, jak jsem se domlouval s Billym na tom, jak dnes zaútočíme na jednu z větších základen Corgosu. Myslím, že se mluvilo o základně Charlie. Z popisu, který mi dávali Billyho společníci, to na ni vypadalo. Pěkné místo. Sice jsem tam nikdy nebyl, ale když jsem pracoval pro Corgos, slyšel jsem o ní celkem dost často. Říkalo se jí víkendová základna, možná proto, že se v ní nikdy nic moc nedělo a většinu času jsi strávil kontrolováním věcí, co jsou vevnitř uskladněné. A po tom Billy právě jde. Zásoby, zbraně, munice. Nechal jsem si ho proklepnout v záznamech Corgosu, které jsem měl. Sice nebyli úplné, ale on tam byl. Bill Hillton, žoldnéř a zabiják. Jedno z dětí vojáků geneticky přizpůsobených k boji. Rychlejší, silnější, hbitější, než by jakýkoliv normální člověk kdy mohl být. Tihle muži měli být speciálními jednotkami v terénu, kdyby někdo dělal problémy se znovuobnovením planety. Po smrti Goodwillů jich spousta dezertovalo. Nedivím se, byli posíláni na "lovy nebezpečných lidí". Lidí, kteří Dariovi vadili a nebo mu kazili plány... Například my... vědci. Chápu, proč byl Billy tak dobrý střelec, nejspíš něco sdělil po otci. A to nejpravděpodobněji hbitost a zvýšenou rychlost zpracovávání informací očima. "Kam půjdeme, pane?" Přerušil mě v přemýšlení hlas Terezy. "Na základnu, potřebuju lidi na to, abychom mohli napadnout tu základnu. Vyber tu nejkratší možnou cestu a ať klidně vede přes náměstí." Řekl jsem rozhodně. "Tudy, pane." Odpověděla mi Tereza. Cestou jsem si na své sítnici prohlížel letecké snímky základny Charlie. Změnili ji, a to hodně... udělali zní pomalu nedobytný bunkr. Čtyři malé ocelové věže s lehko rážnými kulomety 12,72 mm. To už dokáže rozstřílet na kusy i obrněný transportér. Minomet, i když probůh nevím proč... železo, betonové zdi s ostnatými dráty, ochozy s inteligentním krytím, světlomety, hlídkující patroly - ne moc daleko od základny... Tohle bude fuška. U náměstí nikdo nebyl. Možná jdu moc brzy... nebo je ticho před bouří. Ve vzduchu bylo cítit jisté napětí, jakoby se někdo už nemohl dočkat, až tam vstoupím. Když jsem byl uprostřed náměstí, vyšlo ze stínů pomalu tucet Corgoských hlídačů. Nikdo z nich neměl střelnou zbraň, což znamenalo, že tam byli mimo svou pracovní dobu, to ale neznamenalo, že nejsou ozbrojeni. Obušky, tyče, nože... nejrůznější zbraně. Rozhlédl jsem se kolem sebe, tvořili téměř perfektní kruh. Musí se nechat, že uměli geometrii. Ve svém vnitřním zásobníku na pušku už jsem neměl dost nábojů a na tohle se mi je nechtělo plýtvat.

"Hej! ty! Tohle je malý pozdrav od nás z Corgosu!" Řekl jeden z mužů a další muž se na mě vyřídil zezadu. V hlavě jsem dal příkaz na spuštění bojových protokolů a nastartování všech metalických svalů na vyšší sílu a flexibilitu. Když byl muž dostatečně blízko, udělal jsem výkop vzad levou nohou a mé tělo se předklonilo, ale přitom se moje pravá noha ani nehnula z místa. Noha zasáhla muže přímo do spodní čelisti, bylo slyšet jemné zapraskání. Jsem spokojen, gyroskopy v mém těle fungují dobře, vše je sladěno dohromady, tohle bude zábava. Další se na mě vrhl z pravého boku, otočil jsem se proti nové hrozbě a čekal, co udělá. Měl nůž s rozžhavenou čepelí, pěkné. Rozpřáhl se k seku, že svojí pravou rukou s nožem mi vší silou bodne do ramene a já zablokoval jeho výpad pravou rukou, bez sebemenšího problému. V jeho obličeji bylo poznat překvapení, že jsem mu jeho silný výpad zablokoval tak snadno. Chytl jsem jeho ruku za zápěstí tak, aby jsem měl dostatečnou nadvládu nad jeho končetinou, ale ne tak aby pustil svůj nůž. Otočil jsem jeho předloktí naprosto nelidským způsobem a způsobil jsem mu otevřenou zlomeninu. Začala srčet krev a muž začal bolestivě řvát. Poté jsem dostal, z teď už jeho necitlivé ruky, termální nůž a zabodl mu ho do hrudníku. Nemohl udělat nic, křečovitá bolest, kterou jsem mu způsobil mu nedovolila se ani pohnout. Narazil jsem do jeho těla, povyskočil a dopadl na zem břichem dolů a já měl nůž stále v ruce. Najednou jsem uslyšel nebojácné řvaní za mnou. Mezitím, co jsem se vypořádával s mužem který měl nůž, se ke mě přiřítil nebližší muž s.. nepřesnější popis je asi "mečík". Otočil jsem se a v tu chvíli mi kolem ruky prosvištěla čepel. Začal jsem se s nelidskou lehkostí vyhýbat jeho výpadům. Když už vypadal unaveně, tak jsem ho s neuvěřitelnou rychlostí chytil pod krkem, zvedl ho nad sebe a pomalu mu až začal lámat krk. Muž okamžitě pustil mečík a začal se sápat po mé ruce. Já se naschvál na něj podíval jak nějaké monstrum a otevřel na pravé ruce prst, z kterého vyjel malý, ale za to velmi účinný hořák. Snížil jsem muže tak, aby klečel pode mnou a hořákem jsem se mu začal přibližovat k jeho obličeji. Mířil jsem přesně na střed čela. Muž začal neskutečně ječet bolestí z nesnesitelného tepla, a já se pomalu začal přibližovat. Nikdo po mě zatím nevystartoval. Hořák šel blíž a blíž a se začal propalovat do kůže, v tu chvíli jsem prstem probodl jeho lebku a začal mu vypalovat mozek. Po asi 2 vteřinách mu začal téct uškvařený mozek z uší a poté i z nosu a očí. Vytáhl jsem prst, jako by dílo bylo dokonáno a odhodil tělo muže stranou, jako kdyby to bylo maso, které je už zkažené. Všichni ostatní muži, kteří stáli kolem, jen nevěřícně koukali a vystrašeně couvali. Já se pomalu rozhlížel, až pomalu výhružně aby se rozhodli. Nikdo nic, tak jsem si upravil kabát a namířil to do nejbližší temné uličky. Nikdo mi nebránil v cestě a když jsem mířil k okraji kruhu, všichni se mi uhýbali. Po asi půl hodině ujišťování se že mě nesledují jsem se dostal do základny.