Prozrazení

60 - Dr. Jason Iwamoto

The_Dark_2K

*Úterý – 19:00 - příchod k základně žoldáků*

Před námi se vyjevila mně známá hospoda. Vlastně jsem si až teď všiml nápisu, který je napsaný nad dveřmi. „U postřeleného koně". No není to zrovna ten nejlepší název pro hezkou hospodu, ale co už. Ria už vypadala dost unaveně, byl to pro ni dost stresující den.

„Pojď, už jsme tu." Řekl jsem trochu starostlivým hlasem.

„No konečně, prej dva kilometry... to byly tak čtyři!" Řekla Ria trochu podrážděným hlasem.

No ve skutečnosti to byly tři, protože jsme udělali pár naschvál špatných zatáček, abych si byl jistý, že nás nikdo nesleduje. Rie jsem jen tak z principu řekl, ať nechá mluvení na mě. I když jsem věděl, že kdyby chtěla, tak ji nezastaví ani zasranej tank. Otevřel jsem dveře do známé hospody. Když jsem vešel do hospody, uvítalo mě nadšení a pozvedávání skleniček mířících na mě. S překvapeným obličejem jsem zamával a v samou chvíli mě Billy chytnul kolem krku s korbelem piva v ruce.

„Hahaaa, tak tady je naše plechová prdel!" Řekl Billy s úsměvem od ucha k uchu. No to mě poser... Když tohle Ria slyšela, začala se potichu smát.
Podívám se na Billyho a řeknu:

„Proč si mě všichni tady pamatujou?"

„No, tak zaprvé, pil jsi s majitelem tohohle podniku a velitelem žoldnéřů. A za druhé... kurva, ty jsi vyhrál čtyři hry v pití.... NAJEDNOU!"

Fajn, možná jsem to přehnal... Ria se trochu překvapeně podívala směrem ke mně a já trochu znejistil.

„Omlouvám se za to, že jsme nedorazili na ten útok. Jak vůbec dopadl?" řekl jsem, když jsem si uvědomil, že tam máme bejt.

„No, dopadlo to tak, že to nedopadlo. Od jedné organizace, která se zaobírá kradením, jsme se dozvěděli, že Corgos věděl o našem útoku a čeká na nás jistá smrt. Což samozřejmě znamená, že tu máme krysu." Trochu jsem pootevřel oči, když jsem si dával dohromady fakty.

Přišel jsem pozdě, nejspíše ví, že jsem kyborg, tedy velmi pravděpodobně od Corgosu, a že jsem nejspíše ta krysa, o které mluví.

Když jsem se teď na Billyho pořádně podíval, viděl jsem kulišácký obličej zírající přímo na mě.

„Áále! Vím, že ty to nejsi, Kostlivče! Tvoji prdel mám prověřenou tam a zpátky!" Řekl se smíchem Billy, když si všiml mého pohledu. „Vím, jak jsi se vypořádal s těma vojákama dva kiláky odsud." Asi to byla opravdu velká exploze... „Pojď dovnitř, ať támhle mladá slečna nestojí venku, už začíná bejt chladno." Řekl se skloněním klobouku k Rie. No jestli chce poznat její nůž u svého přirození, tak jde správnou cestou.

Zašli jsme tedy dovnitř, Billy přešel za bar a nalil dvě skleničky whisky. Při zavírání lahve se podíval na Riu a řekl:

„A co si dá dáma?"

„Džin" řekla Ria. Billy tedy nalil a podal Rie její drink.

„Takže co plánuješ, Kostlivče?" Řekl Billy s trochu vážnějším hlasem, ale stále uvolněným.

„No, naši základnu objevili a v podstatě se tam už nemůžeme vrátit. Naštěstí tam nebyl téměř nikdo... až tady na Riu. To mně připomíná! Rio, tohle je Billy, velitel místní skupiny žoldnérů. Billy, tohle je Ria, moje... kapitánka..."

V tu chvíli Billy trochu sklonil hlavu a pronesl:

„Když jsi ty vyřídil víc jak tucet po zuby ozbrojených vojáků, plně vycvičených se vším všudy tak, že jsi tam jen stál... a tady Ria je tvoje velitelka... radši ani nechci vědět, co dokáže ona. Střílet 40mm granáty z koz?"

„Nic víc, než jeden normální člověk z masa a kostí." Odpověděl jsem ještě dřív, než nasraná Ria pronese nějakou velmi nepěknou věc na Billyho matku.

„No, zpátky k tématu. Co budete dělat?" řekl Billy.

„Nevím, potřebujeme se na nějakou chvíli zašít."

„Není problém, příteli, tenhle hostinec je vždy k dispozici pro lidi, kteří bojují proti Corgosu! Že jo, chlapi!" zařval Billy do hostince. Jeho křik byl opětován křikem na souhlas a pozvednutím pár sklenic piva.

„A vím, že už se ptám asi na hodně, ale mohl bych poprosit o ošetření tady „kapitánky"?" Požádal jsem naposledy Billyho

„Ale jistě!" Řekl Billy s trochu podivným pohledem na Riu. Ten vážně nebude mít varlata...

Po očištění Riin ran se nás Billy zeptal:

„Chcete se mnou a pár chlapama jít na setkání s tou organizací?"

Podíval jsem se na Riu a ta jednoduchým pokrčením ramen dala najevo, že je jí to naprosto u míst, kam slunce nesvítí. Tak jsme se tedy dali s Billym a dalšími třemi chlapi na místo setkání

*Úterý - 21:30 – příchod na místo setkání někde ve městě v temné uličce.*